VÝROČÍ DNE: Před 582 lety, 10. listopadu 1444, došlo u bulharské Varny k bitvě, v níž se křižácké vojsko polského a uherského krále Vladislava III. Jagellonského střetlo se zhruba třikrát početnější tureckou armádou

Před 582 lety, 10. listopadu 1444, došlo u bulharské Varny k bitvě, v níž se křižácké vojsko polského a uherského krále Vladislava III. Jagellonského střetlo se zhruba třikrát početnější tureckou armádou.

První polovina 15. století byla obdobím intenzivní expanze Osmanské říše do Evropy. Této hrozbě s proměnlivým úspěchem čelil císař Zikmund Lucemburský, v českém prostředí často kritizovaný. Po jeho smrti v roce 1437 turecké výpady proti Transylvánii a Srbsku zesílily. Srbský despotát, který fungoval jako nárazníkové území mezi Uherskem a Osmanskou říší, se koncem 30. let dostal pod silný tlak. Po pádu Smedereva v roce 1439 musel srbský despota Đurađ Branković uprchnout do exilu v Uhrách.

Na počátku roku 1443 vyhlásil papež Evžen IV. křížovou výpravu proti Osmanům. Hlavní sílu křižáků tvořila vojska mladého polského a uherského krále Vladislava III. Jagellonského, vedená zkušeným vojevůdcem Jánosem Hunyadym. Podzimní a zimní „dlouhé tažení“ 1443–1444 přineslo vítězství u Niše, dobytí Sofie a postup přes Balkán. Murad II. se pod tímto tlakem v létě 1444 dohodl na míru, jímž byl mimo jiné formálně obnoven Srbský despotát. Brankovićovi se tak vrátilo panství, ale do další výpravy se již nezapojil a podle většiny autorů ji nedoporučoval.

Mír, uzavřený a potvrzený v Szegedu, byl přísežný a měl platit deset let. Papežský legát Giuliano Cesarini však krále i Hunyadyho z přísahy uvolnil s odůvodněním, že slib daný nevěřícím neplatí. Zatímco Osmanská říše mírovou dohodu respektovala, křižáci ji tedy vnímali jako dočasnou. Nedlouho po jejím podepsání vyrazila křižácká armáda o síle 20–24 tisíc mužů na nové tažení. Kromě Poláků a Uhrů tvořili vojsko Chorvati, valašský kontingent pod Mirceou, synem Vlada Dracula, a bulharští povstalci. Spojenecké loďstvo (papežské, benátské a burgundské) mělo hlídat úžiny. V řadách bojovali i čeští žoldnéři a bývalí husité.

Bitva u Varny se odehrála 10. listopadu 1444. Loďstvo však nedokázalo zabránit přepravě osmanských vojsk a Murad II., který se po abdikaci ve prospěch dvanáctiletého syna Mehmeda vrátil k velení, převedl armádu přes Bosporus, podle tradice s pomocí janovských lodí. Proti jeho šedesátitisícové armádě nasadili křesťané kombinaci defenzivní taktiky husitské vozové hradby a ofenzivních úderů těžkého jezdectva, které se mohlo vracet pod ochranu vozů. Ironií osudu byl mezi vůdci výpravy právě legát Cesarini, který před třinácti lety prchal před husity od Domažlic.

Zvolená taktika umožňovala čelit i početně silnějšímu nepříteli, pokud se vyvarovali chyb. První se stala, když část těžkého jezdectva pronásledovala rozprášenou tureckou lehkou pěchotu příliš daleko a nechala si odříznout ústup k vozové hradbě. Druhá, fatální chyba přišla ve chvíli, kdy se zdálo, že štěstí stojí na straně křižáků a značná část osmanské jízdy prchala, někteří až do Adrianopole. Tehdy se dvacetiletý Vladislav rozhodl zaútočit v čele těžkooděných jezdců na janičáry, chráněné provizorním polním opevněním.

Výsledek nerozvážného útoku byl podobný, jako když předtím Turci útočili na vozovou hradbu. Vladislav padl, podle tradice mu janičář uťal hlavu a jeho tělo se nikdy nenašlo, což živilo legendy o králově přežití. Hunyadyho pokus o jeho záchranu byl odražen. Po králově smrti se křesťanská armáda rozpadla, byla zmasakrována nebo rozprášena a vozová hradba, hájená českými žoldnéři, byla rychle poražena.

Celkově podle odhadů zahynulo 8–10 tisíc křesťanů a až 15 tisíc Osmanů. Hunyady z bitvy unikl, ale ve Valašsku ho zajal Vlad Dracul a po vykoupení propustil. Legát Cesarini měl tentokrát méně štěstí než u Domažlic a na útěku zahynul. Naproti tomu bývalý sirotčí hejtman Jan Čapek ze Sán, pokud se výpravy rovněž zúčastnil (podle některých historiků ano, podle jiných ne), svůj proslulý útěk od Lipan úspěšně zopakoval. Kdo umí, umí…

Porážka u Varny otevřela Osmanům cestu na Balkán a zpečetila osud Byzance, která padla o devět let později. Byla totiž poslední větší křižáckou výpravou, jež mohla osmanský postup zastavit, a po jejím krachu už se na obranu Konstantinopole nepodařilo shromáždit srovnatelnou sílu. Papež, uherský král ani západní panovníci, zaměstnaní vlastními spory, už podobný podnik nedokázali zorganizovat.

Pro křesťanský svět se Varna stala symbolem. Podle osmanské tradice měl Murad před bitvou vyvěsit na kopí text porušené smlouvy a prosit Boha, aby křesťany za křivopřísežnictví potrestal, a řada současníků porážku skutečně chápala jako trest za porušený slib. V Polsku zůstal Vladislav pod přídomkem „Warneńczyk“, v Bulharsku „Varnenčik“. Ve Varně mu stojí pomník a nese jeho jméno park. Tělo se nenašlo, a tak se šířily legendy, že přežil a žil v ústraní, například na Madeiře…

Zdroj: https://www.vhu.cz/…/nacionalen-vojennoistoriceskij…/