VÝROČÍ DNE: Před 2089 lety, 21. října 63 př. n. l., přednesl římský filosof a republikánský politik Marcus Tullius Cicero v senátu svoji slavnou řeč proti převratu vedenému Luciem Sergiem Catilinou

Před 2089 lety, 21. října 63 př. n. l., přednesl římský filosof a republikánský politik Marcus Tullius Cicero v senátu svoji slavnou řeč proti převratu vedenému Luciem Sergiem Catilinou:

Dokdy budeš, Catilino, zneužívat naší trpělivosti? Jak dlouho se nám ještě bude tato tvá zuřivost vysmívat? Kam až se bude roztahovat tvá bezuzdná opovážlivost? Ani noční hlídky na Palatinu, ani stráže ve městě, ani strach lidu, ani shluk všech dobrých občanů, ani toto převelice střežené místo zasedání senátu, ani výrazy tváří těchto mužů zde, nic z toho tebou nijak nepohnulo? To necítíš, že tvé úmysly jsou odhaleny, nevidíš, že tvé spiknutí už je drženo v poutech povědomím všech těchto mužů? Co jsi dělal minulé, co předminulé noci, kde jsi byl, koho jsi svolal, jaké úmysly jsi pojal – o kom z nás si myslíš, že to neví?

Ó časy, ó mravy! Senát to ví, konzul vidí; přece tu žije. Žije? Ba dokonce si i do senátu přijde, účastní se zasedání, označuje a určuje očima každého jednoho z nás k vraždě. My však, mužové stateční, dost se, jak se nám zdá, staráme o stát, jestliže zběsilé útoky tohohletoho odrážíme. Na smrt, Catilino, abys byl veden z rozkazu konzulova, toho bylo třeba už dávno, na tebe aby byla svalena všechna zhouba, kterou ty už dlouho připravuješ nám všem…

Již dlouho se, otcové a přísedící, zmítáme v těchto nebezpečích spiknutí a úkladů, ale nevím jak to, že propuknutí všech zločinů, dávného vzteku a opovážlivosti nastalo v době mého konzulátu. Jestliže bude z tak početné sebranky odstraněn tenhle jeden, bude se nám možná zdát, že jsme se na nějaký čas zbavili starostí a strachu, jenže to nebezpečí zůstane a bude uzavřeno hluboko v nitru a útrobách státu. Stejně, jako když se často lidé sužovaní nemocí a zmítající se v těžké horečce napijí studené vody, zdá se zpočátku, že se jim ulevilo, nakonec ale jsou stiženi mnohem silněji a vážněji, tak i tato nemoc, jež se nachází ve státě, zmírněna potrestáním tohoto jednoho, se ještě za života ostatních mnohem zhorší.

Ať tedy odejdou ti zlotřilci, ať se vzdálí od dobrých občanů, ať se shromáždí na jedno místo, ať jsou konečně již od nás odděleni hradbami, jak už jsem řekl několikrát, že si přeji. Ať přestanou ukládat konzulovi v jeho domě o život, ať přestanou obestupovat tribunál městského praetora, obsazovat ozbrojeni radnici, připravovat zápalné šípy a pochodně k podpálení města, ať má konečně každý na čele jasně napsáno, jak smýšlí o státu. To vám, otcové a přísedící, slibuji, že my konzulové budeme tak obezřelí, vy budete mít mezi všemi poctivými občany takovou vážnost, mezi římskými jezdci bude taková statečnost, mezi všemi dobrými občany taková jednomyslnost, že uvidíte, že díky Catilinově odchodu bylo vše odhaleno, osvětleno, potlačeno a spoutáno.

Za těchto vyhlídek nejvyššího blaha pro stát, tvé záhuby a zkázy a smrti těch, kteří se s tebou spojili ve všech zločinech a vlastizradě, vyraž, Catilino, k bezbožné válce a zločinu! Ty, chráme Iovův, který jsi byl zbudován Romulem za stejných věšteb jako toto město, Iove, kterého zveme právem Ochráncem tohoto města i této říše, odvrať tohoto a jeho společníky od chrámů tvých i ostatních, od střech a hradeb města, od života a majetku všech občanů, stíhej tyto protivníky dobrých lidí, nepřátele vlasti, pustošitele Itálie, spojené mezi sebou zločinným svazkem a bezbožným společenstvím věčnými tresty, živé i po smrti!

Celá řeč: https://adoc.pub/marcvs-tvllivs-cicero-ei-proti…

FB – Karel OKTÁBEC