VÝROČÍ DNE: Před 408 lety, 23. května 1618, byli v průběhu (v pořadí již třetí) pražské defenestrace vyhozeni z okna své kanceláře na Pražském hradě královští místodržící
Před 408 lety, 23. května 1618, byli v průběhu (v pořadí již třetí) pražské defenestrace vyhozeni z okna své kanceláře na Pražském hradě královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic a sekretář Filip Fabricius.
V červenci 1609 vydal císař Rudolf II. náboženský Majestát, v němž udělil příslušníkům České konfese právo vytvářet vlastní církevní organizace a zvolit si v případě potřeby tzv. defenzory, oprávněné svolávat sjezdy na obranu ohrožené víry. Majestát také umožňoval všem poddaným vyznávat svoji víru bez ohledu na přání feudální vrchnosti, čímž samozřejmě popíral nejen základní zásadu Augsburského míru, ale i jednu ze základních zásad feudalismu jako takového…
Následný boj o to, kdo bude v nábožensky beznadějně rozpolcených Čechách vládnout, pokračoval vzájemnými provokacemi a ústrky, až koncem roku 1617 vyvrcholil sporem o dodržování Rudolfova Majestátu v Broumově a v Hrobu u Duchcova. V Broumově nechala tamní katolická církevní vrchnost uzavřít evangelický kostel, v Hrobu u Duchcova byl evangelický kostel na příkaz pražského arcibiskupa dokonce zbořen. V obou případech se – alespoň podle mínění českých protestantských stavů – jednalo o porušení elementárních ustanovení Majestátu.
Stavovští defenzoři svolali proto na březen 1618 do Prahy sjezd, který po vzrušeném jednání odhlasoval poměrně krotkou nesouhlasnou rezoluci a pokusil se ji prostřednictvím císařských místodržitelů předat císaři. Místodržitelé, mezi nimiž měli hlavní slovo skalní odpůrci Majestátu Jaroslav Martinic a Vilém Slavata, ji odmítli převzít. Rezoluce proto putovala přímo do Vídně, kde stále ještě vládl císař Matyáš. Jeho zamítavá odpověď přišla obratem, provázena důrazným zákazem dalších sněmovních aktivit.
Doba respektování důrazných císařových zákazů však minula. Hned v květnu se v pražském Karolinu sešel další sněm, který se už sestavováním krotkých petic nezdržoval, a to zejména přičiněním Jindřicha Matyáše hraběte z Thurnu a jeho „tvrdého jádra“ české protestantské šlechty. A byl to právě hrabě Thurn, kdo ve středu 23. května 1618 přivedl do místodržitelské kanceláře na Pražském hradě houf spravedlivě rozhořčených sněmovníků. Od svých březnových předchůdců se však tito delegáti lišili tím, že nechtěli předat žádnou petici, nýbrž zjednat spravedlnost.
Navzdory předchozímu varování (v Čechách se odjakživa nic neutají) byli v kanceláři toho dne přítomni čtyři místodržící: Adam ze Šternberka, Děpold Matouš z Lobkovic, Jaroslav Bořita Smečanský hrabě z Martinic a Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Pánové Adam ze Šternberka a Děpold Matouš z Lobkovic byli striktně vyzváni, aby koukali zmizet. Po jejich kvapném odchodu se Martinic a Slavata pokusili delegaci přesvědčit, že jsou pouze bezvýznamnými řadovými referenty, kteří svědomitě plní příkazy shora, jenomže pobouření čeští šlechtici je – se zvučnými německými kletbami na rtech – popadli a prohodili okny do hradního příkopu. A protože místodržitelský sekretář, magistr Karlovy univerzity Filip Platnéř řečený Fabricius, měl nějaké nevhodné připomínky, vyhodili z okna i jeho…
Přestože všichni tři císařští úředníci pád ze sedmnáctimetrové výšky přežili, důsledky tohoto činu byly dalekosáhlé. Umírněnější stavové napsali sice vzápětí císaři Matyášovi omluvný dopis, v němž složitě vysvětlovali, že to všechno mysleli jinak, než to vypadá – že se totiž pokusili vysoké císařovy úředníky zamordovat vlastně v jeho zájmu a pro jeho dobro, nicméně tímto činem rozpoutali válku, která v následujících třiceti letech zpustošila podstatnou část Evropy. Válku, v níž výbuchem pražské rozbušky náhle explodovalo několik navzájem propletených, do té doby jen zlověstně doutnajících konfliktů: konflikt mezi katolíky a protestanty, konflikt mezi protestanty luteránského vyznání a protestanty vyznání kalvínského, konflikt mezi centralistickými snahami rakouských Habsburků a odstředivými tendencemi říšských knížat a samostatných států a státečků, konflikt mezi nizozemskými stavy bojujícími za nezávislost a španělskými Habsburky…
Zdroj: https://www.valka.cz/16634-Oblezeni-Prahy-1648-3-Valka
FB – Karel OKTÁBEC