VÝROČÍ DNE: Před 88 lety, 20. května 1938, byli povoláni na mimořádné cvičení příslušníci prvního ročníku I. zálohy československé branné moci a starší záložníci určení k aktivování zvláštních útvarů
Na jaře roku 1938, několik týdnů po anšlusu Rakouska, byla situace v příhraničních oblastech přiléhajících k Německu velmi napjatá. Sudetští Němci i jejich organizace rychle radikalizovali své postoje, zatímco opatrný postup čs. bezpečnostních orgánů podlamoval morální stav českého obyvatelstva. Šířil se pocit, že se nemá o koho opřít – ani o vlastní stát.
Vláda Milana Hodži byla prostřednictvím dvojitého agenta Paula Thümmela informována o přepracovaném německém plánu operace „Fall Grün“, podle něhož mělo být Československo napadeno 21. srpna 1938. Tyto informace však byly považovány za málo věrohodné. Britští zpravodajové i československé služby přitom hlásili koncentraci vojsk Wehrmachtu v Sasku a severovýchodním Bavorsku. Podle agenturních zpráv šlo o části deseti divizí, které se zde shromažďovaly 18. a 19. května 1938.
Generální štáb československé armády začal naléhat na vládu, aby okamžitě vyhlásila mobilizaci nejméně pěti ročníků záloh. Kabinet nakonec na svém zasedání 20. května 1938 svolil, ale z diplomatických důvodů souhlasil pouze s povoláním jednoho ročníku (1935) a příslušníků speciálních zbraní. Opatření byla vyhlášena ve 22 hodin večer. Současně byla nařízena ostraha hranic a pohotovost praporů Stráže obrany státu (SOS). Družstva SOS, posílená o povolané vojenské zálohy, začala obsazovat pohraničí včetně objektů lehkého opevnění. Celkem bylo povoláno 180 000 záložníků na dosud nedostatečně obsazené posty. Armáda se tak nakrátko zvětšila na 383 000 mužů určených k obsazení pohraničních oblastí. Tato mimořádná opatření nečekaně ozdravila a posílila morální stav obyvatelstva, což se zpětně přeneslo i na armádu. Sebedůvěra vojáků z povolání, aktivního mužstva i povolaných záloh prudce vzrostla, zvláště když na vlastní oči spatřili výsledky modernizace vojsk a výstavby opevnění. Výrazně vzrostlo i sebevědomí a ambice vojenského velení zasahovat do politických rozhodnutí.
Nástup armády silně zapůsobil na nestátotvornou německou a maďarskou menšinu, protože opatření měla celostátní povahu. Maďarská menšina téměř okamžitě utlumila svou tehdejší agitaci za Velké Maďarsko. Sebevědomí německých extrémistů sice načas oslabilo, ale pevná organizace Sudetoněmecké strany (SdP) i její tehdy již převážně nacistická ideologická linie zůstaly nedotčeny. V květnových a červnových komunálních volbách získala SdP kolem 90 % hlasů německých voličů, takže po odvolání ostrahy hranic 13. června 1938 opět vzrostly aktivity sudetoněmeckého hnutí. Z Německa se ve velkém množství pašovaly zbraně, propagandistický materiál a probíhala výzvědná činnost. Pohraniční služba nebyla schopna tento nápor zvládat, protože se odehrával na území s výraznou převahou sudetoněmeckého obyvatelstva, které tuto činnost ve většině případů vnímalo jako pomoc své „pravé vlasti“.
Z ryze vojenského hlediska měla květnová ostraha hranic pro případnou obranu země jen problematický přínos. Tento stupeň obranných opatření předpokládal brzké vyhlášení mobilizace, k níž však nedošlo. Do počátku června 1938, kdy byla mimořádná opatření postupně utlumena a odvolávána, vznikla pouze neúplná ostrahová sestava vojsk. Bez mobilizačního doplnění se její defenzivní hodnota proti razantnímu napadení jeví jako nedostatečná. Měla spíše politický význam – jako demonstrace síly a odhodlání bránit se…
Zdroj: https://1url.cz/DeFwY a https://1url.cz/jeFwn
FB – Karel OKTÁBEC