VÝROČÍ DNE: Před 108 lety, 28. října 1918, byl vyhlášen samostatný československý stát

Před 108 lety, 28. října 1918, byl vyhlášen samostatný československý stát. Průběh této historické události, která svou spontánností zaskočila i představitele československého odboje, popsal nezaujatě, byť s nemalou dávkou typicky galské ironie, francouzský historik Bernard Michel ve své knize Smrt dvouhlavého orla:

Je to začátek podivného dne, který skončil s nepředvídanou rychlostí vyhlášením Československé republiky. Místodržící hrabě Max Coudenhove odjel dnes ráno rychlíkem do Vídně na schůzku s ministerským předsedou Lammaschem. Policejní prezident Kunz není rovněž přítomen. Z české strany jsou historičtí vůdcové, domácí i zahraniční, v Ženevě, kde se s nimi nemůže nikdo spojit. Zůstali jen čtyři členové byra Národní rady: agrárník Švehla, národní socialista Stříbrný, sociální demokrat Soukup a mladočech Rašín. Všudypřítomným účastníkem je český národ v Praze. Kdo rozhodl o revoluci? Ti čtyři, nebo obyvatelstvo?

Rašín se dozvěděl od Tusara o uveřejnění Andrássyho noty. Telefonuje tedy Josefu Scheinerovi, náčelníku Sokola, klíčové postavě za této situace: „Příteli, dnes to propukne, Rakousko kapitulovalo, připravte všechno pro revoluci.” Byro Národní rady se sešlo kolem 9. hodiny v malých sálech Šlechtického klubu v Obecním domě. Ti čtyři rozhodnou, že se okamžitě provede opatření dohodnuté před dvěma dny.

Rašín a Soukup se vydávají na Václavské náměstí do budov Lucerny, sídla oblastního Obilního úřadu. Prohlašují, že je zabírají jménem Národní rady a budoucího československého státu. Ohromený ředitel a úředníci musí okamžitě složit přísahu věrnosti. Je to znamení doby! Je to první oficiální budova, jíž se zmocní revolucionáři.

Mezitím ulice ožívá. Národní politika dostala zprávy z Vídně. Kolem 10. hodiny vychází zvláštní vydání a vylepují se plakáty s novinou: „Rakousko kapitulovalo!” Šíří se jako blesk. Spontánně se vytvářejí první průvody v centru města, na Václavském náměstí a v blízkých ulicích, Na příkopě a Ferdinandově třídě. Příkaz k mobilizaci Národní rada nevydala.

V 11:30 je naše čtveřice v Obecním domě. Brzy se k nim připojuje Scheiner v sokolském kroji: červená košile, kabát se šňůrami, klobouk zdobený sokolím perem. Pod dojmem událostí v ulicích se rozhodnou jednat. Je třeba vydat se za místodržícím Coudenhovem na Malou Stranu na levém břehu Vltavy pod Hradem. Nemají žádný dopravní prostředek, ani automobil. Nemluvě už o zbraních. Ilegální vojenský poradce Národní rady, major Rošický, profesor taktiky na kadetce, má k dispozici proti pražské posádce všeho všudy čtyři pušky. Co na tom záleží! Zavolají si taxi a jedou k místodržícímu. Není v Praze. Jeho zástupce, Čech Kosina, svádí boj s vlastním svědomím. Je dobrý vlastenec, ale rakouský úředník. Ti čtyři mu oznámí změnu moci, revoluci. Nemá žádné instrukce, slíbí, že bude informovat Vídeň. Veškerý odpor však pokládá za nemyslitelný.

Odtud se pak odeberou do sídla Českého zemského sněmu. Tam se nachází hrabě Schönborn, předseda správní komise pro Čechy, ušlechtilý stařec s pergamenovou tváří. Také on váhá mezi loajálností k dynastii a zemským vlastenectvím. Nejprve oněmí překvapením, pak se rozhodne dát své místnosti k dispozici Národnímu shromáždění. Sál zemského sněmu nesloužil svému účelu od roku 1914. Ti čtyři tam chtějí nahlédnout. Neobvyklá podívaná! Všude jsou pytle mouky, fazolí a voní to tu brioškami. Byl tam zřízen zásobovací sklad pro celé Čechy. Převzetí moci revolucionáři se mění v gastronomickou inspekci!

Totéž taxi je doveze na Václavské náměstí. S překvapením a znepokojením si uvědomují narůstající vření myslí. Průvody zaplňují ulice, hanobí Rakousko a vztyčují prapory. „Pryč s kokardami !“ Důstojníci, s nimiž se dav setká, musí strhnout kokardu s císařovou iniciálou K z čepice a nahradit ji slovanskou trikolórou. Pak odcházejí za jásotu davu. Lidé se ale hned také vrhají na dvouhlavé orly, rozseté všude po městě na úředních budovách i na obchodech „císařských dodavatelů”.

Policejní ředitelství se chová vůči vzbouřencům tolerantně: vždyť většina inspektorů a strážníků jsou také Češi. Kluci vylezou do druhého patra a za jásotu davu shodí obrovského orla. Kamera umístěná na vagónu tramvaje celou scénu filmovala: lana protažená pod křídly, dav, který za ně táhne, i náraz na chodník. V ulici Na příkopě byly vyraženy vitríny německé kavárny U Habsburka. Také tady padá orel na zem. Malá holčička do něj kope: „Hloupý ptáku, na, tu máš!“

Čtveřice mužů objeví u podstavce sochy svatého Václava poslance Zahradníka, exkomunikovaného katolického kněze, který mluví k shromáždění. O kousek dál na rohu Jindřišské a Vodičkovy ulice nechají taxi zastavit. Střecha auta je otevřená. Stříbrný vstává a postaví se na sedadlo. Z této improvizované tribuny se obrátí k davu: „Národní rada vyhlašuje, že se svobodný a nezávislý československý stát stal skutečností. Po třech stech letech jsme opět svobodní. Pozdravme Masaryka a Wilsona, pozdravme naše legie!”

Po něm mluví socialista Soukup. Velebí Národní výbor, který se nevyhýbá ani činům, ani odpovědnosti. Vysloví ale žádost: „Zachovejte všude pořádek a klid!” Čtveřice se v pohnutí obejme. Mají nápad, jak uhlídat dav a vyhnout se nepřátelským činům proti německému obyvatelstvu. Po návratu do Obecního domu zatelefonují na radnici a vydají příkaz: všechny orchestry do ulic! Účinek je okamžitý, od 13 hodin vyhrávají vojenské hudby a lidové kapely písně, které dav zpívá s nimi: národní hymnu Kde domov můj, slovanskou hymnu Hej Slované a dechovkou do nekonečna opakované Smetanovy melodie a lidové písničky. Druhý den se o tom vypráví ve Vídni anekdota: to nebyla revoluce, byl to koncert.

Náhle prudce narostlo napětí na Staroměstském náměstí. Radnici přišla obsadit uherská vojska a postavila se proti obrovskému davu manifestantů. Soukup telefonuje generálu Zanantonimu, který velí Praze, a dosáhne odchodu vojáků. Pak z balkónu po­zdraví dav. Československý národ se znovu zrodil po třech stech letech jako nezávislý stát. Místo staré moci se objevuje nová, moc lidu. Kolem 18. hodiny se shromažďují Sokolové, zakázaní od roku 1915. V uniformách udržují ve městě pořádek za pomoci Dělnických tělovýchovných spolků, jež mají blízko k sociálně demokratické straně.

V Grégrově síni Obecního domu zasedá Národní rada. Přijímá první zákon státu, připravený v noci Rašínem. Národní shromáždění stanoví formu československého státu. Národní rada československá uplatňuje svrchovanost a vyjadřuje vůli národa. Všechny zákony říše i Čech zůstávají prozatím v platnosti. Rada současně přijímá proklamaci k českolovenskému lidu, která zdraví jeho osvoboditele Masaryka a Wilsona. Text podepíše čtveřice, k níž se připojí Slovák Vávro Šrobár. Z uherského vězení byl propuštěn 18. října a do Prahy přijel ráno vlakem. Stmívá se, ale nadšení neslábne. Ohňostroje na rampě Národního muzea ozařují Václavské náměstí.

Zbývá ještě vyjednávat s čelnými představiteli armády, generálem Zanantonim a generálem Kestřánkem, vojenským velitelem Čech. Scheiner a Soukup je pozvou do Obecního domu. K dohodě dojde krátce po půlnoci. Vojenské hlídky ve městě nahradí všude Sokolové. Vojska obdrží rozkazy z velitelství, které souhlasí s tím, že bude postupovat v kontaktu s Národní radou. Nadšený Soukup se dívá šťastně na město, kde vrcholí pokojná revoluce: „Nerozbilo se ani jediné okno!“

Zdroj: Bernard Michel: Smrt dvouhlavého orla (Praha 1994)

FB – Karel OKTÁBEC