VÝROČÍ DNE: Před 245 lety, 13. října 1781, vydal rakouský panovník a římský císař Josef II. tzv. „toleranční patent“

Náboženská rozmanitost, která od začátku husitských válek po celá dvě století charakterizovala české dějiny, vzala za své v důsledku vydání Obnoveného zřízení zemského (v Čechách 1627, na Moravě 1628), jímž císař Ferdinand II. několik let po bitvě na Bílé hoře postavil obyvatele Čech a Moravy před jasnou volbu: buď do půl roku přestoupit ke katolictví, nebo opustit zemi. Druhou možnost měli ovšem jen šlechtici a měšťané, u poddaných odchod do zahraničí nepřicházel v úvahu. Následná rekatolizace českých zemí dodnes přežívá, byť ne zcela právem, v obecném povědomí jako doba temna.

V druhé polovině 18. století měli lidé už jen mlhavé představy o jiném než katolickém vyznání. Především v některých pohraničních oblastech si však obyvatelé udrželi kontakt s potomky českých nekatolíků, kteří kvůli Obnovenému zřízení zemskému své domovy opustili. Právě v některých nekatolických zemích se navíc rozvíjely manufaktury a v nich různé moderní výrobní postupy. Ale jak nalákat zkušené zahraniční řemeslníky do českých zemí, pokud by zde nesměli vyznávat svou víru? A jak za stejných podmínek udržet v zemi šikovné řemeslníky z pohraničí?

Tyto a další problémy trápily císaře Josefa II. Jako syn Marie Terezie a příslušník habsburského rodu byl samozřejmě katolík, ale to mu nebránilo hledat řešení, která by byla výhodnější pro jeho země než pro katolickou církev. Po smrti svého otce v roce 1765 se sice stal spoluvládcem Marie Terezie, své návrhy však mohl uvést v život teprve po matčině smrti v roce 1780. Toleranční patent z 13. října 1781 sice v principu oslabil dominantní postavení katolické církve, ta ale zůstala církví státní. V praxi se navíc podřízení úředníci snažili panovníkovy záměry nejrůznějšími způsoby obejít. České gubernium například nechalo patent zveřejnit nejprve pouze v němčině, a to ještě s několikatýdenním zpožděním.

Na rozdíl od běžně tradované představy patent nestanovil, že si nově každý může svobodně zvolit jakékoli náboženství. Tolerováno mělo být pouze luteránství, kalvinismus a řecko-pravoslavné vyznání. Problémy nastaly, když se velká část nekatolíků prohlašovala za husity, na což úředníci namítali, že takové vyznání v patentu zmíněno není. Teprve několik dodatků upřesnilo zařazení jednotlivých vyznání.

Kdo chtěl oficiálně přestoupit k některému z nově povolených vyznání, musel počítat s řadou problémů. Čekalo ho povinné poučení u katolického duchovního a také výslech před speciální komisí, před kterou musel vypovídat, jaké důvody ke změně vyznání má, k jakému vyznání se vlastně chce přihlásit a především jaký je rozdíl mezi zvoleným vyznáním a katolictvím. Na takové otázky dokázal komisi složené z vysokoškolsky vzdělaných kněží uspokojivě odpovědět jen málokdo. Mezi zájemci se proto brzy rozšířily neoficiální návody, jak odpovídat tak, aby komise nemohla nekatolíka nějak „nachytat“.

Na patentu je také důležité plně si uvědomit onen přívlastek „toleranční“. V žádném případě se nejednalo o zrovnoprávnění nekatolických vyznání s katolickou církví. Nekatolíci si museli výstavbu svých modliteben plně platit ze svého, modlitebny nesměly stát na hlavních ulicích ani mít věže a zvony.

Přestože k dnešní úplné náboženské svobodě měla uplynout ještě dlouhá doba, představuje toleranční patent důležitý milník na křivolaké cestě ke vzniku společnosti, ve které dnes žijeme.

Zdroj: https://1url.cz/m1Val

FB – Karel OKTÁBEC