VÝROČÍ DNE: Před 80 lety, 22. května 1946, byl v pražské pankrácké věznici popraven Karl Hermann Frank
Před 80 lety, 22. května 1946, byl v pražské pankrácké věznici popraven Karl Hermann Frank, SS‑Obergruppenführer und General der Polizei, říšský státní ministr pro Čechy a Moravu a vyšší velitel SS a policie v Protektorátu.
Karl Hermann Frank se narodil 24. ledna 1898 v Karlových Varech do rodiny učitele Jindřicha Franka a Pavly rozené Eberhardtové. Měl dva bratry, Ernsta a Waltera, kteří později zastávali významné pozice v německém kulturním a akademickém prostředí, a dvě sestry, jež zemřely v dětství. V deseti letech utrpěl úraz, který zásadně ovlivnil jeho další život: při hře byl zasažen kamenem do oka, zranění vedlo k postupné slepotě a roku 1918 mu bylo pravé oko odstraněno a nahrazeno skleněnou protézou. Tento handicap mu znemožnil vstup do armády a posílil jeho vnitřní pocit křivdy, který se později promítal do jeho politické radikalizace.
Frank vystudoval osmileté humanistické gymnázium v Karlových Varech, kde maturoval roku 1916. Poté byl zapsán na německou právnickou fakultu Karlovy univerzity, studium však nedokončil. Současně absolvoval jednoroční abiturientský kurs na pražské německé obchodní akademii, který mu otevřel cestu k administrativním pozicím. V letech 1918–1920 pracoval jako úředník Vítkovických železáren a poté u Duchcovsko‑Podmokelské dráhy. Tyto posty mu poskytly základní administrativní praxi, ale Frank mířil jinam – k ideologii, literatuře a politice.
V letech 1923–1924 se v Německu vyučil knihkupcem u firmy Erich Mates. Učňovská praxe v prostředí prostoupeném pangermánskou literaturou jej výrazně zformovala. Roku 1925 se stal lektorem nakladatelství a o rok později si otevřel knihkupectví v Lokti. Po zadlužení jej přesunul do Karlových Varů, kde se obchod proměnil v ideologické centrum sudetoněmeckého hnutí. Frank zde distribuoval nacionalistickou a nacistickou literaturu, organizoval spolky a knihkupectví se stalo základem jeho politického vzestupu. Po dohodě s Konradem Henleinem bylo nakonec předáno Sudetoněmecké straně (SdP).
Nejpozději roku 1923 vstoupil do Německé národně socialistické strany dělnické (DNSAP) a aktivně zakládal její místní organizace. Po jejím zákazu se roku 1933 podílel na budování Sudetoněmecké vlastenecké fronty (SHF), která se roku 1935 transformovala v SdP. Frank se stal jejím místopředsedou, roku 1935 byl zvolen poslancem československého parlamentu a rychle se profiloval jako jeden z nejradikálnějších hlasů sudetoněmeckého hnutí. Po Mnichovu byl jmenován zástupcem gauleitera Sudet a jeho kariéra prudce stoupala.
Dne 1. listopadu 1938 vstoupil do NSDAP i SS a už 4. prosince byl zvolen poslancem Říšského sněmu. V SS postupoval rychle: roku 1938 se stal SS‑Brigadeführerem, roku 1939 SS‑Gruppenführerem a generálporučíkem policie a roku 1943 SS‑Obergruppenführerem a generálem policie. Po okupaci zbytku republiky v březnu 1939 byl jmenován státním tajemníkem Úřadu říšského protektora a vyšším velitelem SS a policie v Protektorátu Čechy a Morava, čímž získal přímou kontrolu nad Gestapem, SD i kriminální policií. V srpnu 1943 se stal říšským státním ministrem pro Čechy a Moravu a faktickým vládcem protektorátu.
Frank patřil k hlavním architektům německé okupační politiky. Roku 1940 vypracoval tzv. Denkschrift, memorandum o „řešení české otázky“, které otevřeně formulovalo germanizační a represivní postupy. Po atentátu na Reinharda Heydricha roku 1942 řídil rozsáhlé represálie a nesl přímou odpovědnost za vyhlazení Lidic a Ležáků, masové popravy a deportace tisíců lidí. Jeho jméno se stalo symbolem německého teroru v českých zemích.
Na konci války, po neúspěšném pokusu předat moc české správě pod německým dohledem, Frank 9. května 1945 uprchl z Prahy ve snaze dosáhnout spojenecké demarkační linie. Téhož dne jej američtí vojáci zadrželi v Rokycanech a odvezli k výslechu do Wiesbadenu. Na žádost československých úřadů byl 7. srpna 1945 dopraven do Prahy, v Ruzyni zatčen a eskortován na Pankrác. Hlavní líčení před Mimořádným lidovým soudem začalo 22. března 1946; 21. května byl uznán vinným z válečných zločinů, zejména z organizace masakrů v Lidicích a Ležákách, a odsouzen k trestu smrti.
Dne 22. května 1946 byl Karl Hermann Frank na Pankráci popraven oběšením na tzv. „prkně“ – tehdy používaném způsobu popravy bez propadla, při němž je odsouzený uškrcen vahou vlastního těla. Jeho veřejné popravě přihlíželo asi 5000 lidí; přednost měli přeživší německých represí, pozůstalí a obyvatelé Lidic. Přítomni byli i úředníci, politici a novináři. V první řadě sedělo sedm lidických žen…
FB – Karel OKTÁBEC