Domů HISTORIE VÝROČÍ DNE: Před 214 lety, 24. června 1812, překročily první oddíly francouzské...

VÝROČÍ DNE: Před 214 lety, 24. června 1812, překročily první oddíly francouzské „Velké armády“ (Grande Armée) řeku Němen a začalo největší vojenské tažení, jaké Evropa do té doby poznala

HISTORIE

Čvn 24, 2026

Litografie Charlese Minarda z roku 1869 názorně ukazuje úbytek vojáků „Velké armády“ během tažení

Napoleon Bonaparte shromáždil proti Rusku sílu, která neměla obdoby: podle moderních odhadů čítala kolem 675 000 mužů, přičemž samotných Francouzů bylo jen asi 125 000. Zbytek tvořili Němci a Nizozemci (přes 330 000), Poláci (95 000), Rakušané (35 000), Italové (30 000), Prusové (20 000), Švýcaři, Dánové, Norové, Portugalci a Chorvati. Šlo o armádu skutečně evropskou – a zároveň nesmírně heterogenní, s rozdílnou motivací, výcvikem i loajalitou.

Ruská armáda pod velením maršála Barclaye de Tollyho odmítla Napoleonovi poskytnout rozhodující bitvu. Ustupovala do vnitrozemí, pálila zásoby a nechávala za sebou spálenou zemi. Tato strategie byla v Rusku nepopulární, ale účinná: Napoleon byl nucen postupovat stále dál, bez zásobovacích základen, v nekonečné krajině, která jeho armádu vysávala. Během šesti týdnů přišel vlivem extrémního počasí, nemocí, hladu a dezercí o polovinu mužů. Přesto 17. srpna dobyl Smolensk – vítězství taktické, nikoli strategické, protože ruské armády unikly obklíčení.

V polovině srpna převzal velení maršál Kutuzov, symbol ruské odhodlanosti. Strategii však nezměnil: i on chtěl Napoleona vyčerpat. Teprve 7. září se rozhodl postavit Francouzům u Borodina, pouhých 120 kilometrů od Moskvy. Bitva byla jednou z nejkrvavějších v dějinách – během jediného dne padlo či bylo raněno přes 70 000 mužů. Francouzi nedokázali prorazit ruské linie ani zničit nepřátelskou armádu, Rusové však utrpěli tak těžké ztráty, že Kutuzov ustoupil a přenechal 14. září Moskvu Francouzům.

Obsazení Moskvy mělo obrovský symbolický význam, ale praktický přínos žádný. Město z velké části vyhořelo – dodnes se vedou spory, zda šlo o ruskou sabotáž, nebo o kombinaci chaosu a neštěstí. Zásoby byly minimální, zima se blížila a Napoleon marně čekal na mírovou nabídku. Když Murat utrpěl 18. října porážku u Tarutina, bylo jasné, že Moskvu nelze udržet.

Napoleon se rozhodl ustoupit a pokusil se prorazit na jih ke Kaluze, kde doufal najít zásoby a zimoviště. Tento plán však zmařila tvrdá bitva u Malojaroslavce 24. října. Francouzi sice město dobyli, ale ruské protiútoky je donutily stáhnout se zpět. Napoleon tak musel ustoupit po téže smolenské cestě, kterou přišel – cestě již vypleněné, bez zásob a bez naděje.

Ústup se změnil v zápas o přežití. Zima udeřila brzy a tvrdě. Vojáci neměli zimní výstroj, koně hynuli po tisících, zásoby prakticky neexistovaly. Tyfus, úplavice a hlad kosily muže rychleji než ruské zbraně. Kozáci a rolnické oddíly neustále napadali zadní voje, rozbíjeli izolované jednotky a občas brali i zajatce. Francouzská armáda se rozpadala na proudy vyčerpaných, zubožených lidí, kteří se snažili dostat k dalšímu městu, další vesnici, dalšímu ohni.

27. října dosáhli Francouzi smolenské silnice a 29. října Napoleon projel Borodinem, kde byly stále patrné stopy po krvavé bitvě. 3. listopadu utrpěli porážku u Vjazmy, 15.–18. listopadu pak u Krasného, kde Napoleon poprvé nasadil Starou gardu, aby zachránil zbytky armády. Nyní se blížil k řece Berezině, kde ho chtěl Kutuzov obklíčit a zničit. Obklíčení se skutečně podařilo, ale Napoleon se díky hrdinskému výkonu pontonýrů generála Eblého probil přes dva improvizované mosty. Cena byla strašlivá: tisíce mrtvých, ztracené vozy, děla i zbytky zásob.

Po Berezině zbyly z Velké armády jen trosky. 5. prosince Napoleon opustil vojsko a odjel do Paříže, aby čelil tamní politické krizi. 14. prosince přešly zbytky armády zpět přes Němen. Z více než půl milionu mužů se vrátilo nanejvýš 70 000, z toho bojeschopných sotva deset tisíc. Zbytek tvořily zubožené lidské trosky, zničené hladem, mrazem a nemocemi.

Historik Richard Riehn odhaduje, že „Grande Armée“ měla při invazi 685 000 mužů, z nichž se vrátilo méně než 70 000. Charles Minard ve své slavné mapě z roku 1869 uvádí, že z 422 000 vojáků hlavního proudu přežilo jen 10 000. Ruské ztráty byly rovněž obrovské: Modest Bogdanovič uvádí 210 000 padlých vojáků, moderní odhady hovoří o 150–200 tisících, přičemž civilní oběti byly ještě vyšší.

Napoleonovo ruské tažení skončilo katastrofou, která zlomila francouzskou moc v Evropě. Francie nedokázala zastavit postup Spojenců. V říjnu 1813 byl Napoleon poražen v „bitvě národů“ u Lipska, donucen k abdikaci a poslán na Elbu. Jeho návrat v březnu 1815 skončil porážkou u Waterloo a definitivním odsunem na Svatou Helenu, kde 5. května 1821 zemřel.

Zdroj: https://1url.cz/lJ2Bm a https://1url.cz/fJ2pt

FB – Karel OKTÁBEC