Domů HISTORIE VÝROČÍ DNE: Před 135 lety, 25. července 1891, byl v Praze zahájen...

VÝROČÍ DNE: Před 135 lety, 25. července 1891, byl v Praze zahájen provoz lanové dráhy na Petřín

HISTORIE

Čvc 25, 2026

Vůz první petřínské lanové dráhy, poháněné na principu vodní převahy (Archi Dopravní podnik hl. m. Prahy)

Historie této lanovky by se dala rozdělit na čtyři samostatná období:

I. (1891–1921)

V prvním období lanovku navrhlo, postavilo a provozovalo Družstvo rozhledny na Petříně, společnost s ručením omezeným, které vzniklo především z iniciativy Vratislava Pasovského, který byl zvolen i prvním předsedou správní rady družstva, a Viléma Kurze. Ti se roku 1889 zúčastnili výpravy 363 českých turistů do Paříže. Účastníci této výpravy byli natolik uchváceni Eiffelovou věží, že se rozhodli postavit na Petříně rozhlednu podobného typu. Za tímto účelem vložili část výtěžku z této výpravy do fondu pro zbudování rozhledny. Krátce po vyhotovení návrhu rozpočtu a umístění rozhledny na Petříně uveřejnil v lednu 1890 Dr. Kurz v listě Politika fejeton, kde popisoval Prahu v době Jubilejní výstavy. V tomto fejetonu se již cestovalo k rozhledně lanovou dráhou.

Stavba lanovky začala v únoru 1891 na základě návrhu z roku 1890. Lanovka měla zajistit k rozhledně vhodné dopravní spojení. Rozhledna i lanovka byly budovány u příležitosti Jubilejní zemské výstavy, současně byla budována i nová pozemní lanovka na Letnou. Dva vozy, vyrobené firmou Ringhoffer, byly na hotovou petřínskou trať dopraveny postupně 6. července a 10. července (podle jiných zdrojů 7. a 9. července) roku 1891 a 13. července byla vykonána první zkušební jízda. Úřední komise vykonala technicko-policejní zkoušku 25. července téhož roku a již ve tři hodiny odpoledne téhož dne byla zahájena pravidelná doprava cestujících.

V době svého vzniku měla lanovka jinou podobu než dnes. Horní stanice byla umístěna poblíž zahrady Nebozízek, mezistanice neexistovala. Dolní stanice se nacházela v jiné poloze. Vagony byly taženy systémem vodní převahy. Nádrž vagonu, který byl právě v horní stanici, byla naplněna vodou a díky tomu bylo vozidlo těžší než vozidlo v dolní stanici, které bylo tímto vozidlem vytaženo. Nádrž vagonu byla napájena z nevyužívané petřínské vody ze štoly za Nebozízkem.

Trať byla dlouhá 396,5 m a překonávala výškový rozdíl 102,2 m. Ve své době šlo o nejdelší dráhu tohoto typu v Rakousku-Uhersku. Tvořily jí tři kolejnice o rozchodu 1000 mm, uprostřed dráhy se nacházela výhybna o délce 68 m. Vozy o čtyřech oddílech měly maximální obsaditelnost 50 osob. Byly 6 m dlouhé a 2 m široké. V jejich spodní části byla umístěna nádrž na vodu. Jízda trvala 6 minut.

Lanovka jezdila po celý rok, v zimních měsících v polovině 90. let jen o víkendech a během zimy 1895/1896 vůbec, protože velké mrazy způsobovaly problémy s vodou. Provoz lanovky probíhal beze změny až do první světové války, vyskytly se ale návrhy na její elektrifikaci, neboť provoz na vodní převahu byl drahý a několikrát byl kvůli nedostatku vody přerušen. Provoz lanovky byl zřejmě zastaven v roce 1914. Po ukončení války byla zřejmě v provozu v letech 1919 a 1920, konec její existence pravděpodobně způsobil nedostatek vody v roce 1921 a výpověď smlouvy s vodárnami. Dráha postupně zarůstala travou a vozy stály nehnutě v obou stanicích několik let a postupně chátraly.

II. (1932–1965)

Dne 2. března 1931 byla dosud nefunkční lanová dráha převedena do majetku Elektrických podniků hlavního města Prahy. Z důvodu chystaného všesokolského sletu na rok 1932 musela být lanovka pro plnění vážnější přepravní funkce elektrifikována, na obou koncích prodloužena (na Petříně až za Hladovou zeď) a v dolní části též částečně přeložena.

Stavba nové lanovky začala 4. listopadu 1931. Byly zbořeny obě původní stanice dráhy, demontovány kolejnice a rozebrány vozy. Dva nové vozy, opět vyrobené společností Ringhoffer, byly na dráhu usazeny 3. a 10. května 1932. Na přelomu května a června probíhaly zkušební jízdy, po nich úspěšná technicko-policejní zkouška a 5. června 1932 byl zahájen pravidelný provoz. Mezilehlá stanice Nebozízek-LD byla zprovozněna přibližně o měsíc později, 9. července.

Trať byla dlouhá 511 m a překonávala výškový rozdíl 130,45. Rozchod kolejí byl nově 1435 mm, trať byla dvoukolejnicová (jednokolejná, na rozdíl od předchozí tříkolejnicové konstrukce) s výhybnou uprostřed. Vozy byly 12 m dlouhé, 2,5 m široké a 3,4 m vysoké. Měly čtyři oddělení a dvě uzavřené plošiny, kam se dohromady vešlo 35 sedících a 70 stojících cestujících. Na střeše měly tři dvojité sběrače proudu pro osvětlení, topení, pohon kompresoru a automatické řízení.

Lanovka jezdila celoročně, jízda trvala asi 4,5 minuty bez zastavení na Nebozízku. Provoz dráhy byl dočasně zastaven jak za mobilizace na podzim 1938 (cca jeden měsíc), tak i na konci války v roce 1945 (cca čtyři měsíce). Po válce probíhaly opravy tratě, budov a výměny tažného lana většinou před spartakiádami, kdy se očekával nápor cestujících.

Dne 7. června roku 1965 došlo na Petříně vlivem dlouhotrvajících dešťů k sesuvu půdy a následkem toho bylo narušeno těleso lanovky. Provoz byl okamžitě zastaven a 11. června 1965 byl vydán příkaz k zabezpečovacím pracím. O dva roky později došlo na svahu k velkému sesuvu půdy a k poškození tělesa lanovky.

III. (1985–2024)

V roce 1981 bylo po rozsáhlých sanacích petřínského svahu městskými orgány rozhodnuto o obnovení lanové dráhy. Stavba byla zahájena v lednu 1983. Charakter lanovky zůstal nezměněn v celém jejím rozsahu, změnily se jen vozy. Kolejový svršek byl úplně obnoven, střední sesutá část původního tělesa byla překlenuta monolitickou mostní konstrukcí. Délka trati je 510,4 m, převýšení 130,45 m. Rozchod kolejí činí 1435 mm. Oba nové vozy byly do Prahy dovezeny 7. února 1985 a druhý den nakolejeny na trať.

17. dubna byly zahájeny zkoušky a 9. května 1985 byl zahájen zkušební provoz bez cestujících v plném provozním rozsahu. Slavnostní zahájení pravidelného provozu se uskutečnilo 15. června 1985. 19. července téhož roku byla zprovozněna mezilehlá stanice Nebozízek-LD. Lanovka jezdila celoročně, jízda trvala 3 minuty (se zastavením na Nebozízku).

V červnu 1994 byl při kontrole mostní konstrukce u stanice Nebozízek-LD zjištěn velmi špatný stav izolací, což mělo za následek zatékání do samotné konstrukce mostu a zrezivění jeho dilatačních ložisek a znemožnění pohybu polí. Následkem toho došlo k roztržení pilířů podepírajících most i zastávku. Kvůli tomu musel být 1. dubna 1996 zastaven provoz. Během opravy byly zjištěny i další závady způsobené nekvalitní prací. Po všech zjištěných závadách a jejich následných opravách byla lanovka dána do provozu 4. srpna téhož roku.

V září 2024 poškodily trať vydatné deště a sesuvy půdy, provoz byl proto předčasně ukončen 13. září 2024. Rekonstrukci tratě provedl Metrostav DIZ od jara 2025, oba staré vozy byly odstraněny 19. března 2025 a putovaly do Muzea MHD DPP a Národního technického muzea.

IV. (2026–?)

Nové vozy vyrobené ve Švýcarsku byly na trať osazeny 22. dubna 2026, od května probíhal zkušební provoz bez cestujících, od června pak zátěžové a brzdné zkoušky. Nová souprava pojme 120 cestujících (dosud 100) a má výrazně větší prosklení.

K 25. červenci 2026 Dopravní podnik očekává zahájení zkušebního provozu s cestujícími na přelomu léta a podzimu 2026, pravděpodobně v září – tedy 135 let od prvního spuštění lanovky…

Zdroj: https://1url.cz/2ehWB

FB – Karel OKTÁBEC