VÝROČÍ DNE: Před 213 lety, 16. října 1813, začala u saského Lipska čtyřdenní bitva…

Před 213 lety, 16. října 1813, začala u saského Lipska čtyřdenní bitva, v níž spojené armády Ruska, Rakouska, Pruska, Švédska, Meklenburska, Saska (od 18. října) a Württemberska (od 18. října) porazily armádu Francie, Bádenska, Varšavského vévodství, Itálie, Neapolska, Saska (do 17. října) a Württemberska (do 17. října)…

Po porážce Napoleonovy „Velké armády“ roku 1812 v Rusku pokračovala vítězná ruská armáda v tažení do západní Evropy a iniciovala tím vznik šesté protinapoleonské koalice. Napoleon Bonaparte proto v dubnu 1813 zahájil s nově vytvořenou Grande Armée (Velkou armádou) ofenzivu do Saska. 2. května porazil rusko-pruskou armádu u Lützenu, 8. května obsadil Drážďany a 21. května znovu porazil spojence u Budyšína. Po bitvě u Budyšína došlo k vyhlášení příměří a pod patronací rakouského kancléře knížete Metternicha byl svolán do Prahy mírový kongres. K jednání nedošlo, Francouzi však využili krátkého příměří k doplnění stavů.

Dne 12. srpna vyhlásilo Rakousko Francii válku a vrchním velením spojeneckých armád byl pověřen rakouský maršál Karel Filip Schwarzenberg. 26. a 27. srpna se Napoleonovi podařilo porazit rakouskou tzv. Českou armádu u Drážďan. Po bitvě se Napoleonův generál Vandamme vydal pronásledovat ustupující Rakušany do Čech, ale v bitvě u Chlumce 29. a 30. srpna byl jeho sbor zničen a on sám zajat. Mezitím byl maršál Ney poražen pruským generálem Friedrichem Wilhelmem von Bülowem v bitvě u Dennewitzu 6. září 1813 při tažení na Berlín. Napoleon se poté stáhl k Lipsku, kde byla ve dnech 16. až 19. října 1813 svedena bitva u Lipska, jež byla největší bitvou napoleonských válek.

Části koaličních vojsk (s výjimkou ruských vojsk) v ní velel kníže Karel Filip Schwarzenberg, autorem spojeneckých plánů byl náčelník jeho štábu Josef Václav Radecký z Radče a rakouskému dělostřelectvu velel vrchní velitel rakouského dělostřelectva generálmajor Josef von Smola. Car Alexandr si ponechal výlučné velení nad ruskými vojsky. V průběhu bitvy byl plán ještě upraven podle cara Alexandra a knížete Volkonského. Car Alexandr přesvědčil Schwarzenberga k vypracování nového plánu, díky němuž později společné akce Rusů, Rakušanů a Prusů vedly k obklíčení a těžké porážce napoleonských sil.

Bitva začala 16. října útokem 78 000 spojeneckých vojáků z jihu a 54 000 ze severu, Napoleon měl větší část své armády na jihu. Spojenecký útok nebyl příliš úspěšný a spojenci byli nuceni ustoupit, ale ani Napoleonovy oddíly nebyly schopné prolomit přesilu na protivníkově linii. Výsledkem prvního dne bojů byl pat. Následující den, neděle 17. října, proběhl po předchozích urputných bojích relativně poklidně, přičemž obě strany soustředily své síly k dalšímu boji. Koaliční síly na tom však byly podstatně lépe. Zatímco Napoleonova Velká armáda se potýkala s nedostatkem munice a těžkými ztrátami, mohli spojenci své také vysoké ztráty snadno nahradit, neboť k Lipsku docházely další síly v podobě Severní a Polské armády. Poměr sil nepřátelských armád se tak radikálně změnil v Napoleonův neprospěch.

Nový spojenecký úder na Lipsko přišel v pondělí 18. října na všech směrech. Početní převaha působila, i když Francouzi kladli houževnatý odpor a v mnoha klíčových obranných bodech docházelo ke krvavému pouličnímu boji doslova dům od domu. Obránci byli tlačeni zpět a vůle k odporu některých Napoleonových spojenců procházela těžkou zkouškou. Došlo ke zběhnutí několika saských a württemberských jednotek na stranu spojenců, nicméně i když Napoleon posléze právě na tento fakt svalil vinu za svoji porážku, na průběh bojových operací to nemělo podstatnější vliv.

Když Napoleon viděl, že bitva je ztracená, zahájil v noci z 18. na 19. října ústup přes řeku Elster. Vše šlo dobře až do poledních hodin 19. října, kdy kvůli chybě ženistů došlo k předčasnému zničení mostu – jediné volné cestě k úniku. Několik tisíc Francouzů bylo odříznuto. Někteří se snažili přeplavat přes rozvodněnou řeku a zaplatili za to životem. Zbytek armády, který se zachránil, ustupoval směrem k Francii.

Porážka Napoleonovy armády u Lipska byla naprostá. Její ztráty se odhadují mezi 70 000 až 80 000 vojáky a 300 až 400 děly, spojence pak bitva stála asi 54 000 mužů, což dohromady představovalo dosud nevídané krveprolití. Fakticky vzato byla u Lipska zlomena moc Napoleonových vojsk, neboť se zbývajícími asi 120 000 vojáky se musel stáhnout až za Rýn a vyklidit zbytek Německa. Lipsko také znamenalo definitivní obrat v napoleonských válkách, neboť poté již francouzský císař nikdy nedokázal znovu postavit armádu, která by mohla vzdorovat spojenému úsilí rakouského, ruského a pruského panovníka…

Zdroj: https://1url.cz/41V7E a https://1url.cz/C1V7B

FB – Karel OKTÁBEC