VÝROČÍ DNE: Před šedesáti lety, 14. června 1966, byl zrušen církevní Index...

VÝROČÍ DNE: Před šedesáti lety, 14. června 1966, byl zrušen církevní Index librorum prohibitorum (Seznam zakázaných knih).

Vydání Seznamu zakázaných knih z roku z roku 1764

 

Index librorum prohibitorum byl v letech 1559–1966 oficiálním seznamem publikací, které katolická církev zakazovala věřícím číst. Šlo o spisy, jež podle názoru církevního kléru mohly poškodit víru nebo mravy, tedy o díla považovaná za amorální či odporující katolické věrouce a mravouce. Církev rovněž omezovala, případně zakazovala překlady Bible do národních jazyků a jejich četbu. Odůvodňovala to tím, že Písmo v lidové řeči zneužívali různí sektáři, zejména valdenští a albigenští, k hájení svých bludů.

Index byl od roku 1559 vydáván opakovaně až do roku 1966. Jednotlivá vydání se lišila především přidáváním dalších závadných titulů, občas však byly některé zákazy i zrušeny. V roce 1835 byly například z Indexu vypuštěny spisy Galilea, Koperníka a Keplera.

Do Indexu byly zařazeny práce předních myslitelů a filosofů, například Montaignovy Eseje, díla francouzských osvícenců, spisy F. Bacona, Descarta, Spinozy, Hobbese, Locka, Huma, Comta, J. St. Milla, Kritika čistého rozumu Immanuela Kanta či Vývoj tvořivý nositele Nobelovy ceny H. Bergsona. Z proslulých spisovatelů se na Index dostala díla nositelů Nobelovy ceny Anatola France, Maurice Maeterlincka, André Gida, dále Balzaca, Stendhala, Flauberta, Heina, Victora Huga, Zoly, Dumase (otce i syna), d’Annunzia, Daudeta, Alberta Moravii a mnoha dalších. Většinu položek však tvořily spisy teologické a náboženské, širší veřejnosti málo známé, které byly z hlediska katolické věrouky považovány za závadné. V roce 1934 byl na Index zařazen také Mýtus dvacátého století německého nacistického ideologa Alfreda Rosenberga.

Poslední celocírkevní vydání Indexu vyšlo v roce 1948. I po tomto datu byl seznam doplňován (např. o díla Sartra, Gida, Moravii, Nikose Kazantzakise či Simony de Beauvoirové) a připravovalo se další vydání. Současně však sílila kritika Indexu, a to i ze strany katolických intelektuálů. Na II. vatikánském koncilu (1962–1965) se někteří účastníci otevřeně dožadovali jeho zrušení.

Dne 7. prosince 1965 byla zveřejněna apoštolská exhortace papeže Pavla VI. Integrae servandae, kterou byla Posvátná kongregace Svatého oficia (dříve Římská inkvizice) reformována a přejmenována na Kongregaci pro nauku víry. Dokument zachoval právo kongregace cenzurovat knihy a stanovil, že podezřelá díla budou před odsouzením pečlivě zkoumána; autorům bylo přiznáno právo na obhajobu. O Indexu se však exhortace nezmiňovala.

Teprve 14. června 1966 zveřejnil prefekt Kongregace pro nauku víry, kardinál Ottaviani, oznámení o zrušení Indexu zakázaných knih, který tak přestal být platným církevním zákonem. Index již neměl být vydáván ani doplňován a za četbu spisů v něm uvedených už nehrozil církevní trest.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Index_librorum_prohibitorum

 

FB – Karel OKTÁBEC


 

0 0 votes
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře