Domů KOMENTÁŘE JAROSLAV ŠTEFEC: U jednacího stolu nebude sedět ani Německo, ani tzv. „Evropa“

JAROSLAV ŠTEFEC: U jednacího stolu nebude sedět ani Německo, ani tzv. „Evropa“

Zář 30, 2026

Narazil jsem na zajímavý článek s názvem “Malý krok vpřed. Proč sonduje Německo možnost obnovení dialogu s Ruskem”, který vyšel 29. září na webu Lidovky.cz. Autor v něm rozebírá jednání ministrů zahraničí Ruska a Německa Sergeje Lavrova a Johanna Wadephula na půdě OSN v sobotu 26. září. Iniciovali ho velmi narychlo Němci a jen čert ví proč.

Šéf německého zamini totiž během zhruba dvacetiminutového rozhovoru Lavrovovi pouze zopakoval německé postoje k Ukrajině, shodné s postojem deklarovaným EU, varoval ho kvůli incidentu v Lipsku, přestože Moskva vinu za něj odmítá a trvá na předložení důkazů a snažil se Lavrova přesvědčit, aby Rusko kývlo na Zelenského plán „energetického příměří“ a uvolnilo vývoz ukrajinského obilí přes zablokované Černé moře.

Přínos tohoto jednání jak z hlediska možného řešení stále se zhoršující bezpečnostní situace v Evropě, tak z hlediska možného sbližování postojů Německa, EU a Ruské federace k možnostem mírového urovnání pokračujícího konfliktu mezi RF a Ukrajinou byl nulový. Přesto ho ředitel vlivné Německé rady pro zahraniční vztahy Thomas Kleine-Brockhoff neváhal označit za „malý krok vpřed“. Odůvodnil to tím, že zapadá do úsilí Evropanů, aby vůbec měli místo u jednacího stolu během jednání o příměří na Ukrajině. Jasně tím ukázal na významné mezery ve schopnosti Německa jako státu vnímat současnou realitu v Evropě a ve světě. Pokud totiž Německo a (jak nevímproč uvádí autor článku) „Evropa“ budou chtít místo u globálního diplomatického stolu při jednáních o politickém, bezpečnostním a ekonomickém uspořádání poměrů na kontinentu po ukončení války na Ukrajině, budou muset radikálně změnit přístup. Čas se nám krátí a pseudodiplomatické improvizace si už opravdu nemůžeme dovolit.

Jednání mezi Lavrovem a Wadephulem nebyl „malý krok vpřed“, ale spíše velký krok do prázdna. Rusko neustoupí ze svých podmínek ukončení války ani o píď a pokud šéf německého zamini není úplný hlupák, musí to vidět. Navíc, čím déle bude konflikt mezi EU/UA a RF trvat, tím tvrdší podmínky bude Rusko nuceno prosazovat. Vezměte si genezi jeho požadavků od roku 2014. Nemohu se prostě zbavit pocitu, že EU jako celek dělá vše pro obnovení SSSR II. Wadephul se projevil jako diplomatický analfabet, opakující jalové memy „strategických komunikátorů“ v čele EU. Dostal šanci projevit se jako diplomat, rozhodl se ale zůstat v pozici trapného šaška.

Lavrov s ním nejspíš naložil stejně, jako s naivním novinářem BBC Stevenem Rosenbergem. Položit jednomu z nejzkušenějších diplomatů světa otázku, zda vede Rusko hybridní válku proti Evropě může jen hlupák. Odpověď, zda za hybridní válku považuje fakt sestřelování evropskými zeměmi dodávaných raket a dronů, směřujících na cíle hluboko v Rusku jeho protivzdušnou obranou si plně zasloužil.

Jedna věc je po jednání Lavrova s Wadephulem jistá. U jednacího stolu nebude sedět ani Německo, jehož politické vedení už zcela ztratilo smysl pro realitu, mezinárodní kredit i politickou váhu, ani tzv. „Evropa“. Neboť co, nebo kdo je „Evropa“? EU a její vedení? Kallasová? Von der Leyenová? Nebo snad Roberta Metsolová? Údajné Kissingerovo „Who do I call if I want to speak to Europe?“ z roku 1973 je nejen stále platné, ale spíše se stává stále platnějším.

EU se rozpadá a evropská komise se chová, jako by existovala v jakési podivné bublině, na hony vzdálené realitě. Ani Británii, ani EU, ani její největší státy, Francii, Německo, nebo Polsko nepovažuje „velká trojka“ Putin-Trump-Si za velmoci, ale za akčně impotentní chudé příbuzné, neschopné poučit se z vlastní historie. Jako EU jsme pro ně zbyteční. Nikdo mimo Evropu už s námi nepočítá. Dívají se na nás ne jako na reálnou sílu, ale jako na věčné potížisty a zdroj peněz za nakupované zbraně.

Většina minulých i potenciálních partnerů se od nás raději odvrací, aby se snad nenakazila virem neschotie, kombinace neschopnosti a apatie, která ovládla evropský prostor a jíž jsou nakaženi (až na vzácné výjimky) všichni evropští vrcholoví politici. Přiznám se, že z toho nevidím rozumnou cestu. My, Evropané, si tu svoji „Velkou válku III“ snad nakonec opravdu zasloužíme.

FB – Jaroslav ŠTEFEC, vojenský analytik