JAROSLAV ŠTEFEC: Poselství seniorů

Přiznám se, že tenhle text není tak úplně můj, ale už dlouho jsem se chystal něco podobného napsat. Dal jsem si proto tu práci, spojil a upravil několik kratších textíků a spolu s vlastními zkušenostmi je vložil do následujícího … nejspíš bych to nazval “Poselství seniorů”.

Jak nás vlastně charakterizovat … Narodili jsme se ve čtyřicátých a padesátých letech a vyrůstali v „padesátkách“ a „šedesátkách“. Studovali jsme v šedesátých a sedmdesátých letech a v sedmdesátých až devadesátých jsme se ženili nebo vdávali. A také objevovali svět. Zažili jsme dobrodružství konce osmdesátých let, „zlatá devadesátá“ a „přehoupli“ se do roku 2000. Po roce 2010 už jsme byli „ti moudřejší” a teď, ve dvacátých letech, prostě „jedeme dál“.

Jako děti jsme nosili kraťasy, potom kalhoty do zvonu a minisukně, boty na jehlách i na platformě, kombinézy a modré džíny. Byli jsme očkovaní proti pouhým čtyřem nemocem. Vyhnuli jsme se díky tomu dětské obrně, tetanu, tuberkulóze i neštovicím, před nimiž nás chránila „kolečka“ na ramenou. Neznali jsme pojmy jako limská borelióza, prasečí nebo ptačí chřipka, covid, lenochodí či opičí neštovice.

Pili jsme vodu ze studní, později z vodovodní sítě a limonádu ze skleněných lahví. Zeleninu a ovoce jsme měli vždy čerstvé, mléko jsme kupovali do dvoulitrových konviček, s nimiž jsme také v neděli chodili tatínkům a dědečkům “pro pivo po obědě” do místních hospůdek, aniž by se nad tím kdokoliv pozastavoval. Zlomená noha nebo ruka byla naše blbost, neřešila ji ani tehdejší Veřejná bezpečnost, ani “sociálka”.

Hodně jsme četli, chodili tancovat na zábavy a diskotéky, jezdili na čundry, na chmel, na brambory a pekli si buřty, napíchané na prutech, venku na otevřeném ohni. Náboženství, pohlavní preference, ani genderové problémy nebyly předmětem našich sporů a diskusí se spolužáky. Naše první kolečkové brusle měly 4 kolečka, měli jsme tříkolky, šlapací kola, později mopedy, benzinová a naftová auta.

Teď jezdíme hybridy, nebo elektromobily. Přešli jsme od telefonů s vytáčenými čísly, s operátorem, spojujícím dálkové hovory a placených telefonních budek k videohovorům s přáteli kdekoliv po světě. Postupně jsme přešli z vinylových desek (které jsou mimochodem stále v kurzu), přes magnetofonové pásky a CD k online hudbě. A také od ručně psaných dopisů a telegramů k e-mailům a WhatsApp.

Jsme lidé analogového dětství a digitální dospělosti. Od poslechu živých her v třílampovém rádiu a sledování černobílé televize s obrazovkou o velikosti pohlednice jsme doputovali k barevnému 4K UHD s 3D schopností multimediálnímu centru na celou stěnu. Chodili jsme do videopůjčoven s VHS kazetami; teď se díváme na Netflix a YouTube. Pracovali jsme na sálových počítačích s děrnými štítky, s domácími počítači se záznamem na magnetofonové pásky a na diskety; teď máme internet, počítače s gigabitovými paměťmi a stovky megabajtů v chytrých telefonech. Hráli jsme Člověče, nezlob se, šachy, dámu, prší, kuličky, Monopoly, později miny, lemmingse a pasiáns na stolních počítačích; teď máme na smartphonech candy crush, solitér a hrajeme hry na Steamu.

Zažili jsme biologickou revoluci. Za našeho života byly objeveny a poté i „přečteny“ molekuly DNA a RNA. Začaly genové manipulace, jichž se dnes děsí celé lidstvo, ale také genová terapie, nebo genetické hledání příbuzných. Za nás startovaly rakety s prvními umělými družicemi i rakety, schopné nést jaderné hlavice. Zažili jsme první kosmonauty i přistání lidí na Měsíci. Zažili jsme Sputnik 1, první vědecké družice Země i vesmírné sondy, které během našeho života prozkoumaly snad všechny planety naší sluneční soustavy. První z nich, které už vymýšleli a stavěli naši vrstevníci, stejně jako mnoho dalších dnes běžných “novinek”, jsou už dokonce za jejími hranicemi na cestě ke hvězdám.

Prožili jsme sedm až osm desetiletí, dvě století a dvě tisíciletí. Hodně jsme toho zažili a náš život byl krásný! Pokrok, který šel kolem nás, byl ohromující. Viděli jsme vznikat všechno, čím žije současné lidstvo a čím bude žít i v budoucnu. Naše generace byla svědkem daleko většího množství „revolucí“, než kterákoliv jiná před námi. Dokázali jsme se přizpůsobit obrovským změnám a vstřebat je bez hroucení, stresů, sebevražd, neuróz a nespavosti.

Hodně nás už zemřelo. Ale stále jsme zde a navždy už zůstaneme jedineční. My, dnešní důchodci️. Tak už nás laskavě nechte na pokoji, a neserte se do nás každodenně v médiích, v parlamentu, nebo ve vládě. Je nás pořád dost na to, abychom vám to dokázali vrátit. Volby se blíží.

FB – Jaroslav ŠTEFEC, vojenský analytik

Jiné články autora:

JAROSLAV ŠTEFEC: Vítězství Izraele je v zájmu nás všech, v zájmu přežití Evropy

JAROSLAV ŠTEFEC: Naše malá zemička už dávno není suverénní zemí s vlastní armádou, policií a chráněnými státními hranicemi

JAROSLAV ŠTEFEC: Jak užitečných může být pouhých 100 kg trhaviny v 80 let staré letecké pumě, když se správně propagandisticky a mediálně uchopí!

JAROSLAV ŠTEFEC: Jakou nám tahle parta vlastně připravuje budoucnost?

JAROSLAV ŠTEFEC: Odpověď na otázku: Co byste navrhoval, pane Štefče?

JAROSLAV ŠTEFEC: Jak v Německu, tak brzy i u nás?

JAROSLAV ŠTEFEC: Politici nejsou všemocnými pány nad životem a smrtí nás, kteří tady s nimi musíme žít

JAROSLAV ŠTEFEC: Dnes večer budu trochu slavit a vzpomínat

JAROSLAV ŠTEFEC: Kyjev bude nejspíš muset na sliby Petra Pavla zapomenout

JAROSLAV ŠTEFEC: Hirošimská tragédie. Nesmíme zapomenout

JAROSLAV ŠTEFEC: Případ, na kterém lze velmi dobře demonstrovat pravděpodobnou budoucnost vývoje vztahů mezi muslimskými imigranty a námi, původními obyvateli evropských zemí

JAROSLAV ŠTEFEC: Máme se na co těšit. A můžeme za to poděkovat Rakušanovi. Dokonce osobně!

JAROSLAV ŠTEFEC: Vypovězme smlouvu o nákupu letadel. Čím dříve, tím lépe

JAROSLAV ŠTEFEC: Vzkaz pro Janu Černochovou a její “hvězdný tým”

JAROSLAV ŠTEFEC: O prudkém nárůstu počtu imigrantů muslimského vyznání

JAROSLAV ŠTEFEC: Globální oteplování prostřednictvím NATO

JAROSLAV ŠTEFEC: Stačí se ostatně projít Bruselem, aby soudný člověk viděl, kam Evropa směřuje

JAROSLAV ŠTEFEC: Vlhké sny Petra Pavla o možné nominaci Jany Černochové… podle všeho definitivně padly

JAROSLAV ŠTEFEC: Tohle už začíná opravdu smrdět. Tady skutečně končí legrace

JAROSLAV ŠTEFEC: Chciválka Černochová, Kašpárkova Kalupinka na pozici ministra obrany ČR, bude mít nejspíš problém. Možná i dva. Nebo tři

JAROSLAV ŠTEFEC: Existují ale také „náhodná úmrtí“ a „normální sebevraždy“, z nichž nenáhodnost a nenormálnost čiší na sto honů

JAROSLAV ŠTEFEC: Vzpomínka na Lidice stále žije a snahy o její vymazání se míjejí účinkem

JAROSLAV ŠTEFEC: Nemáme funkční systém ochrany obyvatelstva a nikdo se ani nenamáhá předstírat, že nějaký vytváříme

JAROSLAV ŠTEFEC: Když v Mannheimu může islámský fanatik pobodat několik lidí a zabít policistu, tak my to v Praze přebijeme vyšší kartou

JAROSLAV ŠTEFEC: …Doufám, že nebudeme muset čekat až do první desítky mrtvých po vzdušném útoku na lidmi nabitý fotbalový stadion Sparty…

JAROSLAV ŠTEFEC: Před našima očima probíhá zlomový boj o budoucnost lidské civilizace

JAROSLAV ŠTEFEC: Dostihla nás realita naší příslušnosti k tzv. „západní civilizaci“, v níž je obvyklé zbavovat se nepohodlných lidí jejich likvidací, a to včetně vrcholových politiků

JAROSLAV ŠTEFEC: O co v této jejich válce jde, co je to za válku a kdo proti komu ji vlastně vede?