Domů KOMENTÁŘE JAROSLAV ŠTEFEC: Trumpova situace po půl roce vlády začíná připomínat jeho minulé...

JAROSLAV ŠTEFEC: Trumpova situace po půl roce vlády začíná připomínat jeho minulé volební období

Srp 3, 2025

Donald Trump zřejmě definitivně vzdává původní plán změnit tvář USA a dostat je do hry o pozici vedoucí země dnes už nikoliv celého světa, ale alespoň tzv. kolektivního západu. Zlomovým okamžikem se stalo ultimátum, kterým se pokouší donutit Ruskou federaci uzavřít do osmého srpna příměří s Ukrajinou. Výhrůžka, že po tomto datu uvalí na státy, nakupující ruskou ropu a plyn, stoprocentní dovozní cla, se ovšem nesetkala s pochopením. Spíše naopak. Už víme, že Čína i Indie, vůči nimž byla Trumpova hrozba primárně směrována, reagovaly na americký diktát velmi ostře a odmítavě. Bez ohledu na fakt, že mohou přijít o americký trh.

Narazil jsem na názor, že ze strany Trumpa může jít jen o hru. Že se osmého srpna s „něčím“ vytasí, že má v rukávu nějaké eso v podobě výsledku utajených diplomatických jednání o ukončení konfliktu. Nemyslím si to z mnoha různých důvodů. Tím asi nejzávažnějším je fakt, že Trumpova situace po půl roce vlády začíná připomínat jeho minulé volební období. Tehdy po pouhých několika měsících podlehl tlaku finančními zájmy a rodinnými vazbami propojené demokratické a „starorepublikánské“ administrativy. Ta mu především díky absolutní nadvládě nad americkými médii fakticky zabránila v jakékoliv vlastní aktivitě a málem to dotáhla až k jeho impeachmentu, kdyby nebyl dostatečně poslušný.

Zásadní indicií tohoto vývoje je viditelná proměna vah figur na americké politické šachovnici. Šéf amerického zamini, Marco Rubio, člověk bytostně spjatý se „starými“ republikánskými klany, nenápadně transmutoval z původního střelce na de facto královnu. Díky vydatné mediální a politické podpoře svých podporovatelů postupně vytěsnil viceprezidenta Jamese Vanceho z pozice Trumpovi nejbližšího člověka a zaujal jeho místo. Vance je nyní nenápadně, ale vytrvale vytlačován z hlavní linie politického dění. Stává se pouhým pěšákem, připraveným ovšem v případě Trumpova „odchodu“ zaujmout okamžitě jeho místo coby poslušná loutka svých nových mentorů. Tento proces se dokonce odráží i v českých médiích, viz například článek „Talentovaný pan Vance“ nějakého Jaroslava Veise v Lidových novinách.

Staré partě, ne zcela správně nazývané „Deep State“, se také podařilo odstranit z Trumpovy přízně jeho někdejšího důvěrníka a podporovatele Elona Muska, který měl zřejmě na Trumpem rozehrané šachovnici původně působit coby nevypočitatelný kůň. Podařilo se jim také obrátit proti Trumpovi Epsteinovu kauzu a zabránit tak zveřejnění záznamů o vysoce postavených osobách, pravidelně navštěvujících jím pořádané sexuální a satanistické orgie, jejichž protagonisty byly malé děti. A to není ani zdaleka vše.

Může s tím Trump ještě něco dělat? Nejspíš ne. Přes veškerou snahu je přece jen už starý muž. Není na tom sice tak špatně, jako jeho předchůdce Joe „Bloudil“ Biden, ale už mu chybí elán a chce mít svůj klid. Začíná stále více připomínat Miloše Zemana v posledních letech jeho prezidentování. Stále sice ví, co by chtěl, ale chybí mu energie a vůle to prosadit. Sil ubývá, o další prezidentské období se nebude ucházet, tak ho bude chtít v relativním klidu přečkat. Dostane na stříbrném podnose hlavy Bidena a Obamy, protože tento akt bude zároveň sloužit jako varování některým skupinám v pozadí politické scény (a také tajným službám) před přehnanými ambicemi vytvářet a ovládat „syntetické“ politické figury (jako jsou Obama, nebo náš Petr Pavel). Nechají ho v klidu dovládnout, umožní mu výstřelky typu stoprocentních cel a sankcí, které dnes už klidně ignorují nejen Rusko, Čína a Indie, ale prakticky všechny státy BRICS+, významná část Afriky, Jižní Ameriky a stále větší část Asie.

Co bude dál? Původně slibná diplomatická jednání USA – Rusko skončí na mrtvém bodě a na Ukrajině bude až do ruského vítězství pokračovat vzájemné vyvražďování dvou blízkých národů, podporované degenerovanými politickými reprezentacemi západních zemí. Pravděpodobně dojde ke stažení amerických vojáků z Evropy. Trump slíbil šetřit a nějak to svým voličům doložit musí. Prodej amerických zbraní evropským zemím, stejně jako dovoz ropy a plynu, nakupovaných přes prostředníky z Ruska, vynesou USA také nějaký ten dolar nebo tunu zlata navíc, takže jsou tady i doložitelné obchodní úspěchy. Ty zařídí bez ohledu na ekonomickou situaci obyvatel evropských zemí rukou společnou a nerozdílnou Mark Rutte v čele NATO a pozvolna hnědnoucí Evropská komise, vedená neschopnou, ale poslušnou von Leyenovou. A jestli si zbraně, ropu a plyn necháme, nebo je budeme (samozřejmě grátis) dodávat Ukrajině, to je přece čistě naše věc. Jen když dolary a libry potečou.

Proč libry? Britové v Evropě přece odvádějí perfektní práci a starají se, aby EU nenarostl hřebínek a aby poslušně realizovala plán svého sebezničení. Keir Starmer ostatně už EU fakticky řídí a zadlužování evropských zemí u britských bank jede na plné obrátky. Evropské státy se za poťouchlého pochechtávání majitelů amerických a britských korporací řítí do ekonomického kolapsu a absolutní politické a vojenské bezvýznamnosti za nadšeného hýkání našich tzv. „politických elit“ a jejich mediálních ocásků. Fakt, že jsou ochotni v rámci celoevropského rusofobního šílenství bez mrknutí oka obětovat naši zemi a naše životy na oltáři fiktivního válečného boha v potenciální jaderné apokalypse, to je už jen taková třešnička na dortu. Je potřeba se tomu postavit a říci jasné STAČILO!

FB – Jaroslav ŠTEFEC, vojenský analytik