JAROSLAV ŠTEFEC: Povodně a stíhačky

Stále mi vrtalo hlavou, proč oficiální média a politici letošní katastrofální povodně vytrvale a stereotypně srovnávají jen s povodněmi z roku 1997. Píše a mluví se především o nich, srovnávání s rokem 2002 je jen poskrovnu. Pak mi to ale došlo.

V květnu 2002, těsně před katastrofálními povodněmi, totiž probíhala v rámci českých politických stran tvrdá „válka o stíhačky“. Zemanova sociálně-demokratická vláda tehdy prosazovala nákup 24 kusů švédských letounů JAS-39 Gripen za 60 miliard korun, hrazených z výnosů privatizace, zatímco opoziční ODS a ODA tlačily na nákup podstatně dražších strojů Eurofighter, případně amerických F-16.

Sněmovna nakonec za poměrně dramatických okolností nákup čtyřiadvaceti švédských strojů schválila a vypadalo to, že české letectvo konečně získá letadla, potřebná k náhradě dosluhujících stíhaček MiG-21. Jejich počet měl, pravda, hodně daleko do 230 kusů bojových letounů, které ČR podle Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě potřebuje pro smysluplnou obranu svého vzdušného prostoru. Přece jen to ale byl krok správným směrem k zajištění kontinuity nezávislé ochrany a obrany vzdušného prostoru českého státu.

Jenže pak přišlo léto 2002 a katastrofální povodně, v mnohém překonávající ty z roku 1997. Škody výrazně přesáhly sto miliard korun. Náklady na obnovu základní infrastruktury jen v Praze dosáhly třiceti miliard korun a obnova infrastruktury v ostatních krajích, více či méně zasažených povodněmi, vyšla na dalších téměř 70 miliard. Tato situace nakonec přiměla novou vládu, vzešlou z voleb v září 2002, projekt nákupu nových letadel nejprve pozastavit, a posléze už de facto uzavřený kontrakt zrušit.

Kritický stav českého letectva ale vyžadoval aspoň nějaké řešení. Nová vláda v čele s Vladimírem Špidlou se nakonec rozhodla výrazně omezit původně plánovanou investici a za cenu patnácti miliard korun nakoupit šestnáct starších letadel. Své “olétané” stroje F-16 nabídly Holandsko a Belgie, odprodej stejného počtu starších F/A-18 nabídla Kanada. Německo tehdy dokonce nabídlo ČR jednadvacet starších, ale plně provozuschopných stíhaček MiG-29 z výzbroje bývalé NDR, a to včetně náhradních dílů v hodnotě 300 miliónů Euro. Tuto variantu vláda ale celkem rozumně odmítla.

Zlom tehdy přinesla nabídka švédské firmy SAAB na pronájem čtrnácti zcela nových strojů JAS-39 Gripen za cenu sice převyšující původně uvažovaný „strop“ (celkem 19,6 miliardy korun), ale rozloženou do deseti let a navíc „vypolstrovanou“ slibem offsetů (tj. zajištění práce pro české firmy) v hodnotě 150 % této částky. Tuto variantu nakonec vláda v dubnu 2004 schválila a už o pouhý rok později, v dubnu 2005, přivítala základna v Čáslavi prvních šest nových stíhaček.

Nyní, o 22 let později, tady máme naprosto stejný problém. Povodeň, která napáchala škody za desítky a desítky miliard, za situace, kdy vláda plnými hrstmi vyhazuje peníze na podporu Ukrajiny v její válce s Ruskou federací a různé „muniční iniciativy, zatímco ekonomika celé EU ztrácí viditelně stále více dech, versus už „hotový“ nákup nepříliš funkčních amerických tzv. „stíhaček“ F-35. Sice schopných nést jaderné zbraně, ale jen o málo rychlejších, než stávající L-159, nebo L-39NG, o švédských Gripenech ani nemluvě. Navíc nakupovaných za částku, šplhající se v konečném součtu k hodnotě kolem bilionu korun a splácenou už pět let před tím, než se první už relativně staré letadlo vůbec objeví na českém letišti.

Vzájemná souvislost dvou výroků, „výše škod po záplavách 2024“ a „nákup stíhaček F-35 za bilion korun“, je v tomto případě nasnadě a rozumím tomu, že se jejich spojování bude vládní koalice vyhýbat jak čert kříži. Budoucí vláda má o čem přemýšlet. Východisko v podobě lukrativní nabídky švédského SAABu na prodej a modernizaci strojů JAS-39 je na stole podobně, jako byla v roce 2002 nabídka na jejich pronájem. Osvědčily se a máme pro ně nastavenou logistiku. Bude zajímavé, který politik, respektive která strana se jako první ujme tématu. Měli bychom o tom přemýšlet i my, voliči.