Domů KOMENTÁŘE JAROSLAV ŠTEFEC: Hold statečnému člověku

JAROSLAV ŠTEFEC: Hold statečnému člověku

Lis 5, 2025

Zemřel Jaroslav Václav Duka. Znal jsem ho, stejně jako většina Čechů, především pod jeho řeholním jménem Dominik. Kardinál-kněz, s doživotním titulárním kostelem sv. Marcelína a Petra v římském Lateránu na Via Merulana. Šestatřicátý arcibiskup pražský, čtyřiadvacátý biskup královéhradecký a čtyřiadvacátý primas český, plným titulem Jeho eminence ThLic. Dominik kardinál Duka, O.P. Hluboce věřící člověk a na dlouhou dobu zřejmě i poslední český kardinál. Stejně jako česká politika nebo věda, i česká katolická církev totiž těžce postrádá výrazné osobnosti jeho formátu, schopností a významu, kterým by byl papežský stolec ochoten tento titul udělit.

Ne, nechci a nehodlám podrobně rozebírat jeho život, který rozhodně nebyl jednoduchý. To ponechám historikům a encyklopedistům. Chci jen tichou vzpomínkou vzdát hold statečnému člověku, jehož jsem měl tu čest osobně znát více než 25 let. Člověku veselému, srdečnému, otevřenému a chápajícímu, vzdělanému a sečtělému, který vždy stál za svým názorem a nesklonil se ani před světskými, ani před církevními autoritami.

Myslím, že většina z nás má v paměti jeho nezapomenutelné kázání na Národní svatováclavské pouti ke Dni české státnosti ve Staré Boleslavi v roce 2023. Zde tváří v tvář současnému prezidentu Petru Pavlovi a celé politické věrchušce pronesl památná slova Karla Čapka, která tento spisovatel napsal těsně před svou smrtí, v temných dobách mnichovské zrady západních „spojenců“ a začínající německé okupace ČSR:

„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní. Jenomže teď víme, kdo je kdo. Kdo je slušný byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Ten, kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, žádnou víru nemá. Člověka nepředěláš, jen se ti vybarví. Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí. Jenom davy můžeš vést dnes tak, a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky. Kde by se v něm tak najednou vzala. Kdo sloužil, bude sloužit dál. Kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění.

Nedívej se do tváře, která se změnila. Nikdo se nestane krásnější tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o naší době bude mít jeden podtitul. Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jich je a bude třeba“. I slova, která pronesl v závěru svého projevu před modlitbou, musela na stojící a rozpačitě přešlapující „politiky“ před improvizovaným oltářem působit jako studená sprcha: „S pokorou chceme vyznat, že třiatřicet let svobody jsme nedokázali využít tak, jak nám bylo umožněno, jak nám byla darována.“

Vaše eminence, vážený pane kardinále. Děkuji Bohu, že mi bylo dopřáno Vás poznat, děkuji Vám za vaši moudrost a statečnost. Svým životem a skutky jste v očích a srdcích mnoha lidí, mezi něž s hrdostí a láskou počítám i sebe, dokázal rehabilitovat a zaštítit katolickou církev i křesťanskou víru našich předků, které v současné době procházejí krizí pod zuřivým náporem cílené nenávistné kampaně lidí, jimž je kulturní dědictví nás i ostatních národů Evropy trnem v oku a chtějí ho za každou cenu zničit. Svou vzpomínku na Vás si dovolím zakončit jednoduchým citátem z Janova Evangelia:

„Já jsem vzkříšení a život, praví Pán, kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“ Jan 11, 25‒26

FB – Jaroslav ŠTEFEC, vojenský analytik