JAROSLAV ŠTEFEC: “Zázračná” ukrajinská zbraň? Všechno je jinak

Není to ani týden, kdy se česká mainstreamová média nadšeně rozplývala nad novou „zázračnou“ zbraní ukrajinské provenience, zbrusu novou střelu Flamingo (anglicky Plameňák). Vyráběna tempem 7 střel týdně, měla podle nadšeného hýkání pisálků i-tabloidů Novinky a Aktuálně, i rádobyodborných i-plátků Armádní noviny a Security magazín obrátit v prach a popel vojenské základny a sklady, ruská města včetně Moskvy a zničit všechny ruské ropné rafinerie, přístavy či elektrárny. Očekávatelné „kolaterální ztráty“ v podobě tisíců zabitých civilních obyvatel Ruska, včetně žen a dětí, k nimž by při popisovaném způsobu nasazení těchto střel prakticky jistě došlo, autoři zveřejňovaných článečků zřejmě považovali za zanedbatelné.

Zázračnou zbraň, jejíž vlastnosti podle tabloidu Security magazín v mnohém předstihují i legendární americkou střelu Tomahawk, měla za pouhých devět měsíců vyvinout do stádia operačního nasazení ukrajinská společnost Fire Point pod vedením geniální ředitelky Iryny Těrechovové. A to takzvaně „z gruntu“, od prvotního nápadu a náčrtků doslova „na ubrousek“, až po údajné starty prvních operačně použitelných střel na cíle na ruském území. Podle již zmíněných médií má „ženskou ruku“ potvrzovat i údajně růžová (ve skutečnosti červená) barva hlavice na jednom ze záběrů na odpaly těchto střel z neidentifikovaných míst snad „kdesi v Evropě“. Inspirací jí údajně měl být zmenšený model střely FP-5, vystavovaný na veletrhu IDEX-2025 v SAE začátkem února 2025 společností Milanion Group jako výsledek spolupráce SAE a GB, ačkoliv samotná společnost střelu na svých www stránkách vůbec neprezentuje.

Pravdivost tvrzení v médiích měly dokládat záběry z jakési podivné a na rozměry v ní uložených střel příliš malé montážní haly „kdesi na Ukrajině“, která rozhodně neumožňovala smysluplnou manipulaci s touto údajně až šestitunovou střelou, dlouhou 12 metrů a s křídly o rozpětí 6 metrů. Polovzdělaní pisálci s nulovými znalostmi peripetií vývoje a výroby podobných systémů, vytváření logistických řetězců, systémů vyhledávání cílů a začlenění do bojových struktur příslušné armády se mohli přetrhnout v popisování škod, které nasazení této střely přinese Rusku a jak změní průběh války. Psali přesně ve stylu dobových článků v tisku nacistického Německa, nadšeně popisujících na konci čtyřiačtyřicátého roku, kdy Hitlerova tisíciletá říše už měla na kahánku, jak nové „Wunderwaffe“ V-1 (které Plameňák jako by „z oka“ vypadl) a V-2 přinesou zázračný zlom ve válce a Německu definitivní vítězství.

Týden se s týdnem sešel a všechno je jinak. Oslavné články zmizely a nadšení vystřídalo mlčení, v lepším případě opatrná skepse. Typickým příkladem jsou dva texty jisté Jitky Zdražilové, zveřejněné na i-tabloidu Novinky. V prvním, z třiadvacátého srpna, popisuje nadšeně vlastnosti střely a vyzdvihuje ženský element v jejím vývoji, zatímco v druhém, sesmoleném viditelně na něčí zakázku o sedm dnů později, už píše zcela jinak. Jí uváděné informace navíc vedou čtenáře k jedinému závěru: „zázračný“ Plameňák je vlastně pouhá fikce, vygenerovaná s cílem vytvořit zdánlivě legální rámec obřího rozkrádání peněz ze zahraničními donátory bohatě dotovaného vojenského rozpočtu MO Ukrajiny a jejich směrování „do správných rukou“ lidí, blízkých ukrajinskému vůdci Vladimíru Zelenskému.

Dokonce i britský The Economist, obvykle nekriticky nakloněný ukrajinské vládě, vyjádřil v článku, zveřejněném sedmadvacátého srpna, směrem k Plameňáku a firmě Fire Point až neobvykle otevřenou skepsi. Podle něj nová ukrajinská střela vypadá „až příliš dobře na to, aby to byla pravda“. Poukazuje i na informace o blízkosti společnosti Fire Point k Zelenského kanceláři, o neprůhledném financování a pochybnostech, zda jde skutečně o ukrajinský vývoj. Cituje také odborníky, uvádějící, že střela je příliš velká, snadno zachytitelná radary a její dosah dává ruským stíhačkám dostatek času k sestřelení. Vyjadřuje skepsi i vůči managerům projektu, de facto s nulovými zkušenostmi v oblasti vojenské techniky. Včetně ředitelky Těrechovové, takto umělecké sochařky, vytvářející ještě nedávno na zakázku betonové skulptury.

Jak je vidět, nekritické přejímání informací z ukrajinských médií může být velmi ošidné. Vývoj kauzy „wunderwaffe Plameňák“ navíc naznačuje, že se česká mainstreamová média, až za hrob věrná odcházející politické věrchušce, vlastní tupostí a podlézavou servilitou k převládajícímu narativu mimoděk stala komparsem v rozsáhlé zpravodajské hře „velkých kluků“. Jejím cílem není nic menšího, než diskreditace a definitivní odstranění již téměř všem hlavním aktérům nepohodlného Vladimíra Zelenského a jeho nahrazení černým koněm Britů, bývalým velitelem ukrajinských ozbrojených sil Valerijem Zalužným.

Čeští tzv. „novináři“ by si měli vzít z této kauzy k srdci jedno základní poučení. Přestaňte lhát a nekriticky uveřejňovat jednostranné, jinými zdroji nepotvrzené informace o bezbřehých ukrajinských úspěších na straně jedné a věčně opilých ruských vojácích, bojujících už jen polními lopatkami a vykrádajících pračky a mikrovlnné trouby s cílem získat mikročipy pro své rakety a střely s plochou dráhou letu, na straně druhé. Skončete konečně s hyenisticky radostným vytím nad mrtvými ruskými vojáky. Uvědomte si, že jsou to také lidé, a že stejní lidé umírají i na druhé straně fronty. Ověřujte si data i z jiných zdrojů, včetně amerických, indických, arabských a pákistánských, když jsou pro vás ty ruské nepřijatelné. Možná se pak jak vám, tak nám bude lépe dýchat a rizika, kterým budeme brzy nuceni společně čelit, se nám budou jevit v úplně jiných barvách, než jak jste je až dosud „lakovali“.

FB – Jaroslav ŠTEFEC, vojenský analytik