Domů KOMENTÁŘE JAROSLAV ŠTEFEC: Všechno nejlepší v tom novém roce 2025!

JAROSLAV ŠTEFEC: Všechno nejlepší v tom novém roce 2025!

Led 2, 2025

První den nového roku je za námi. Vstáváte kolem poledne a kvitujete s povděkem, že vlastně nemáte ani moc co dělat, ani důvod někam chodit. Začít něco nového? Jsou tady přece novoroční předsevzetí, je čas vrhnout se do nich po hlavě! Jenže zatím se za vámi jako pověstná koule na noze táhnou věci minulé. Nádobí a skleničky z večerní a noční oslavy stále nejsou umyté a uklizené, lahve od vína a sektu ještě stojí na ubrusech se skvrnami od jídla a alkoholu a z nostalgie zachovávaného vánočního stromku se začíná sypat jehličí.

Takže pomalu uklízíte a díváte se z okna. Slunce zapadá už ve čtyři hodiny a den se brzy změní v jakési našedlé polosvětlo, předznamenávající rychle nastupující temnotu. Zvenku doléhá všudypřítomný hukot větru, na němž zřejmě přiletěli jak dnes už loňský Silvestr, tak nadcházející nový rok. Zvláštní pocit. Vlastně ještě před chvilkou jste byli uprostřed bujarého veselí a trápili se s otvíráním láhve sektu, abyste ho stihli rozlít do sklenek a přiťuknout si, než skončí odbíjení půlnoci, ozvou se první tóny hymny a nastane ten zvláštní okamžik, kdy se starý rok stane definitivně součástí dějin a před vámi se rozprostře budoucnost v podobě toho nadcházejícího. Najednou je to za vámi a vy řešíte cimrmanovskou otázku, jak se s tím vyrovnat.

První den v roce je tak trochu jako nadbytečný dárek. Je hezké ho dostat, ale nevíte, co s ním. Vstáváte pozdě, proto je krátký. Nevaříte – od včerejška přece zbyla spousta jídla. Na stole nebo ve studené chodbě zapomenuté jednohubky a chlebíčky, vánoční cukroví … Nevadí, že jsou trochu oschlé, k pozdní snídani to bohatě stačí, a ke stejně pozdnímu obědu přece bude už včera připravená čočka. Aby se vás držely příští rok peníze. A když se začne stmívat, je příjemné vyjít si na chvilku jen tak ven. Nejlépe někam do závětří, třeba s doutníkem a skleničkou koňaku v ruce. Tiše pokuřovat, popíjet a bezmyšlenkovitě sledovat tmavnoucí oblohu.

První dny v roce kolem nás obvykle jen tak proplynou. Co jsem dělal? Kde jsem byl? Koho jsem potkal a o čem jsme mluvili? Jediné, na co si pak vzpomene, je volno, lenošení a trochu chmurné myšlenky, že svátky už definitivně skončily a je před vámi další rok turbulentního toku všedních dnů a víkendů, jen občas přerušovaného dlouho dopředu vyhlíženými ostrůvky svátků a dovolených. Jsou to dny extra, prázdné, nádherné a jedinečné, takové výjimečné krátké klacíky mezi více než tři sta padesáti obyčejnými dlouhými. Dny bez čísla, mimo naše běžné lidské počítání. Které si sice nepamatujeme, ale hýčkáme si je a prožíváme do poslední minuty, než jdeme spát. Věřím, že jste si je všichni užili alespoň tak, jako já, a ještě jednou všechno nejlepší v tom novém roce 2025!

FB – Jaroslav ŠTEFEC, vojenský analytik