Domů KOMENTÁŘE JAROSLAV ŠTEFEC: Určitě nás čeká zajímavý advent. A to i díky dění...

JAROSLAV ŠTEFEC: Určitě nás čeká zajímavý advent. A to i díky dění u nás doma

Pro 4, 2025

Bývalý velvyslanec ČR při NATO, Jakub Landovský, vidí největší problém Evropy v tom, že nemá vlastní alternativní plán pro řešení ukrajinské krize. Podle něho se její vedení místo hledání řešení schovává za prázdná prohlášení „budeme s Ukrajinou, dokud to bude potřeba“, nebo „pomůžeme jí tolik, kolik potřebuje“. Jenže se mýlí. Evropa plán má. A to hned tři.

Svého času geniální diplomat, politolog, politik, ministr zahraničí dvou prezidentů USA Henri Kissinger zásadní položil otázku: „Komu mám zavolat, když chci hovořit s Evropou?“ „Evropa“ ve smyslu položené otázky, tedy jako svéprávný a samostatný subjekt, schopný dlouhodobě existovat a plánovat vlastní rozvoj, fakticky neexistuje. A to bez ohledu na stále zoufalejší snahy politicky i akčně impotentního vedení EK prezentovat EU jako jednotný mocný blok a sebe jako jeho představitele. Evropa je a zůstane světadílem historických států s různorodými kořeny, tradicemi, zdroji, možnostmi a samozřejmě i zájmy.

Představa, že tato parta, zvyklá pouze direktivně nařizovat podřízeným vládám tu neoddělitelná plastová víčka, tu ocelové broky, nebo likvidaci tepelných elektráren i s příslušnými doly, bude schopna připravit smysluplný a hlavně funkční plán mírového urovnání konfliktu na Ukrajině, je krajně zcestná. Reálně nerozhodují ani o směrování EU, natož celé Evropy. Unie totiž, bez ohledu na různorodost států, které ji tvoří, ani náhodou nepředstavuje její geografickou většinu. Evropská území Ruska, Turecka, Běloruska a dalších evropských non EU zemí zaujímají více než 53 % území kontinentu. A přestože na nich žije necelá třetina obyvatel Evropy (cca 200 miliónů lidí oproti 448 miliónům, žijícím v EU), disponují absolutní většinou evropských zdrojů vody, zemědělské půdy, rud a uhlovodíků.

Pokud bychom tedy mluvili o Evropě jako celku, pak její významná část mírový plán má. Ve formě mírové dohody mezi Ruskou federací a Ukrajinou, přijaté v tureckém Istanbulu v dubnu 2022. Jeho cílem bylo vrátit Ukrajině status z dob podpisu Budapešťského memoranda v prosinci 1994. Ruská federace se ho drží a na jeho plnění ze strany Ukrajiny trvá. A proč vede bojové operace s cílem ho prosadit jako z hlediska jejího vedení jediné možné řešení, garantující trvalou mírovou koexistenci mezi Ukrajinou a Ruskem? Těsně před jeho podpisem ukrajinskou stranou do něho totiž takzvaně hodila vidle Velká Británie v osobě bývalého premiéra Borise Johnsona. Ten podle dostupných informací v podstatě donutil tehdejšího ukrajinského prezidenta Vladimíra Zelenského, aby od konečného podpisu dohody upustil. S tím, že Británie zajistí Ukrajině ve válce s Ruskem vítězství.

A teď se dostáváme k jádru problému. Jakub Landovský buď nechápe, nebo zamlčuje podstatný fakt, že plán má i druhá část Evropy. Je to plán, který si už celá staletí hýčkají její západní protagonisté, Velká Británie, Francie, Německo i mnohé další státy. Jeho cílem je likvidace Ruska jako reálné duchovní, vojenské, politické a ekonomické síly, jeho kolonizace a rozčlenění na oblasti vlivu, v nichž se bude v klidu a pokojně rabovat přírodní bohatství. Řečeno slovy bývalé britské premiérky Margaret Thatcherové ještě z dob SSSR: „Je nemravné, aby Sovětský svaz vlastnil takové množství přírodních zdrojů. Mělo by se rozdělit světu!“

Vypadalo to jednoduše. Británie, aktuálně hlavní hybatel tohoto plánu, historicky pevně propojená s americkou administrativou, plně spoléhala na podporu USA v osobě těžce nemocného Joe Bidena. Stejně tak spoléhala na finanční a politické mechanismy, jimiž bez ohledu na Brexit stále ovládá vedení EU. Válka na Ukrajině, hospodářské a politické sankce, jejichž rozsah nemá obdoby, otevřená vojenská podpora aliance NATO, americké peníze, hybridní implantace vyhroceného primitivního antirusismu do mediálního a politického prostoru evropských zemí, aktivace islamistických skupin a tzv. „páté kolony“, tvořené sítí neziskových organizací a bloků nepřátel současného prezidenta Putina. A tak dále, a tak dále.

Tento smrtící koktejl měl způsobit „lidové bouře“, oslabení, zneschopnění a pád Putinovy vlády a likvidaci jejích protagonistů, odzbrojení Ruska a jeho postupnou ukrajinizaci a rozparcelování na vlivové sféry partičkami oligarchů, svázaným finančně a duchovně s evropskými a americkými korporacemi a finančními skupinami. Jenže Rusko odolalo, jeho vnitřní koherence oproti očekávání výrazně vzrostla a vzrostla i jeho mezinárodní prestiž, postavená na nepopiratelné (a samozřejmě jím i vydatně propagované) schopnosti odolat síle celého tzv. kolektivního západ. Díky tomu roste i vliv a přitažlivost organizací, jako je BRICS, stejně jako vliv Ruska (a Číny) na dění v Asii, Africe a jižní Americe.

A do toho přišel Trump. Se svou vizí „Učiňme Ameriku znovu velkou“ a ideou „Nevyměním Detroit za Manchester“ rázně ukončil celá desetiletí trvající narativ udržování Ruska ve strachu americkými jadernými zbraněmi. Dal jasně najevo, že bez ohledu na nějaké NATO, severoatlantickou smlouvu a článek 5, on si kvůli interním evropským problémům Ameriku jadernými údery Ruska a Číny zničit nenechá.

Nová situace rychle obnažila slabiny původního britského plánu. Zmizel bič, zmizely americké peníze, za americké americké musí EU platit. Ukrajina se ekonomicky, vojensky i sociálně hroutí. Takže nastupuje nový plán, ne nepodobný proslulé Churchillově „Operation Unthinkable“. Poslední pokus dostat Rusko na kolena a USA znovu do hry. Plán rozpoutání ozbrojeného konfliktu „preventivním úderem“ ukrajinské armády s podporou armád „koalice ochotných“. Takto to aspoň podal lidstvu a deníku The Financial Times prvního prosince předseda vojenského výboru NATO Giuseppe Cavo Dragone. Uvidíme, nakolik se ho Británii v osobě Keira Starmera podaří přes sílící odpor USA i významné části EU prosadit.

Každopádně nás určitě čeká zajímavý advent. A to i díky dění u nás doma.

FB – Jaroslav ŠTEFEC, vojenský analytik