Domů INFORMAČNÍ SERVIS 1 JAROSLAV ŠTEFEC: Pan předseda lhal, jako když tiskne

JAROSLAV ŠTEFEC: Pan předseda lhal, jako když tiskne

Zář 5, 2026

Německá vláda v tom má jasno. Při příležitosti sedmaosmdesátého výročí invaze do Polska, jíž byla 1. září 1939 zahájena druhá světová válka, odhalila světu Velkou Pravdu. Za drony, nalezenými na letišti v Lipsku, jimiž někdo údajně zaútočil, nebo se chystal zaútočit na ukrajinské letadlo AN-124, až po vrch naložené municí, je ohavná ruka Moskvy. Ostatně není to poprvé. Již koncem roku 2025 předseda německé vlády obvinil Rusko z incidentů s drony v Mnichově a Frankfurtu, leč obě obvinění skončila blamáží. Vyjádřeno jazykem diplomatickým, pan předseda měl mylné informace, řečeno jazykem lidu lhal, jako když tiskne.

Nevím samozřejmě, jaké informace má k dispozici kancléř Merz. Navíc je to prý tajné a už mají pachatele. Klíčovým zdrojem poznatků byla, alespoň podle médií, jedna ze tří zpravodajských služeb Estonska. Je ovšem zarážející, že ačkoliv Estonsko zřejmě tudíž disponuje nejefektivnější a nejvýkonnější zpravodajskou službou v EU (aspoň podle reakcí nejen německých, ale i dalších evropských politiků, kteří zřejmě bezmezně věří každému jejímu slovu), nedokázaly zabránit blamáži, vedoucí až k rezignaci tamějšího ministra obrany. Ten před nějakou dobou, asi „v dobré víře“, poslal sedmdesát miliónů Euro neznámé indické společnosti, která mu slíbila dodat dělostřeleckou munici a jen co obdržela peníze, záhadně se „vypařila“. Stane se. Ostatně i BIS uteklo pěkných pár vojenských zakázek, v nichž se záhadně ztrácely peníze, o kauzách Bitcoin, Dozimetr nebo Kampelička ani nemluvě..

Fascinující na celém případu “Lipsko” není ani tak dron, nesoucí na sobě údajně náložku českého Semtexu (že by česká stopa podobně, jako v případě Mohameda Atty při vyšetřování útoku na Dvojčata?!), jako spíše fakt přítomnosti obřího ukrajinského dopravního letounu AN-124, podle německých médii plně naloženého municí, na civilním letišti Lipsko/Halle. Zkáza, kterou by exploze až přibližně 120 tun munice přinesla cestujícím, letištní infrastruktuře i okolním obcím v okruhu několika kilometrů, německé vládě zřejmě nevadí.

Němci jsou v tom zřejmě zajedno s vedením Ukrajiny. Tomu také nevadí ohrožení obyvatel Kyjeva a dalších ukrajinských měst explozemi vojenských skladů raket, munice a výbušnin, tajně zřizovaných v civilní zástavbě a zasahovaných ruskými raketami a drony. Na pár stovkách „kolaterálních ztrát“ přece nikomu nesejde. Dají se skvěle mediálně prodat a stejně za to může Rusko. Na pravdě nikomu příliš nezáleží, hlavní je, že peníze tečou do správných kapes a voliči AfD, požadující nevměšování Německa do války na Ukrajině, mají o čem přemýšlet.

Někdy je až děsivé, kolik shodných rysů lze najít mezi klíčovými historickými událostmi, jejichž důsledkem byly války, ničení a doslova vybíjení miliónů lidských bytostí. Překročení polských hranic německou armádou také předcházelo množství malých incidentů, jimž korunu nasadila operace pod falešnou vlajkou, pečlivě zinscenovaná německou zpravodajskou službou pouhých pár hodin před zahájením útoku. Polsky přečtené prohlášení z rozhlasového vysílače v tehdy německém městě Gleiwitz (dnes polských Gliwitcích) mělo vzbudit u německé i světové veřejnosti zdání, že Německo není útočníkem, ale napadeným a politicky zdůvodnit vpád německé armády na polské území.

Polákům nepomohl ani dlouho hýčkaný pakt o neútočení Piłsudski – Hitler, podepsaný v lednu 1934 v Berlíně, ani západní „spojenci“, Francie a Velká Británie. Ti ostatně pouhých jedenáct měsíců před Gliwicemi cynicky předhodili Hitlerovi tehdejší Československo, aniž by našim předkům poskytli sebemenší šanci se bránit. Fakt, že bez boje ukořistěná výzbroj ČS armády významně pomohla Němcům nejen v Polsku, ale o pouhých pár měsíců později také při obsazování zemí Beneluxu a samotné Francie, Čechům v Protektorat Böhmen und Mähren žádnou katarzi hořkosti z mnichovské zrady rozhodně nepřinesl.

Bez ohledu na historické zkušenosti se dnes Němci spolu s Brity a Francouzi opět ocitají v čele pelotonu šílenců, rozhodnutých za každou cenu rozpoutat válečný konflikt s Ruskou federací. Doufají, že proběhne především na území tak zvaného východoevropského válčiště, zemí střední a východní Evropy, mezi něž patří i ČR. Doufají také, že Amerika bude ochotná hrát jejich hru a riskovat jaderné zničení svého území. Jako by zapomněli, že to byli právě oni, kdo rozpoutal válku, která přinesla obyvatelům zemí Evropy dnes nepředstavitelné utrpení, zničené životy a obrovské škody a že i samotné Německo v ní přišlo o více než osm miliónů obyvatel. Že bylo rozděleno, okupováno a nuceno vyrovnávat se se zločiny nacistického režimu. Němci jsou prostě nepoučitelní.

Druhá světová válka v Evropě byla naštěstí vedena pouze konvenčními zbraněmi. I tak přinesla všem účastníkům obrovské škody a utrpení. Největší lidské ztráty, 24 až 27 milionů mrtvých, utrpěl tehdejší Sovětský svaz, samotné Polsko ztratilo téměř 6 milionů lidí a je paradoxní, že právě polský premiér dnes nejvíce volá po nové válce a mluví o jaderných zbraních. I Československo, které nebylo válkou přímo zasaženo, ztratilo kolem 360 tisíc lidí. Její konec přinesl také ukázku hrůz, které by znamenalo použití jaderných zbraní. Americké atomové bomby, svržené v srpnu 1945 na Hirošimu a Nagasaki, zabily téměř čtvrt miliónu lidí, převážně civilistů a zanechaly za sebou dlouhodobé následky v podobě radiace, popálenin a traumat, které se měly stát varováním pro celé lidstvo. Jak se zdá, nestalo se.

Mimochodem, všimli jste si nápadné podobnosti mezi medializací kauz „Vrbětice“ a „Lipsko“? Jako by vše bylo sehráno podle jednoho a téhož scénáře, což je ostatně dost pravděpodobné. Pokud se něco osvědčí, proč to měnit? Jen explozi muničáku nahradily neidentifikovatelné drony a zhudlařený útok na ukrajinské letadlo. Ale odvolávání se na informace ze zpravodajských služeb a tudíž žádné předložitelné důkazy, žádné oficiální vyšetřování a seriózní závěr, poněkud zaskočený, leč spravedlivě rozhořčený kancléř Merz s ministrem vnitra Dobrindtem po boku před kamerami a v pozadí šklebící se se šéf BfV Selen … Také vám to něco připomíná? A je tady ještě jeden drobný rozdíl. Kvůli České republice se nikdo z tzv. „spojenců“ nijak neexponoval a tehdejšího německého ministra zahraničí by ani nenapadlo povolat si kvůli Vrběticím ruského velvyslance. Jak se říká, někteří jsme si rovnější.

FB – Jaroslav ŠTEFEC, vojenský analytik