Domů KOMENTÁŘE JAROSLAV ŠTEFEC: „Zahraniční chirurgy“ ražení Haliho Alodida tu fakt nepotřebujeme

JAROSLAV ŠTEFEC: „Zahraniční chirurgy“ ražení Haliho Alodida tu fakt nepotřebujeme

Čvn 14, 2026

Kdo viděl (kupodivu okamžitě nesmazaný) záznam útoku na obyvatele severoirského Belfastu, nemohl si nevšimnout jednoho výrazného momentu. Je jím až zarážející podobnost předvolebního plakátu SPD z roku 2024, varujícího před šířícím se násilím ze strany afrických a blízkovýchodních imigrantů, s konáním súdánského „chirurga“ Hadiho Alodida, snažícího se oddělit hlavu od těla jeho na zemi ležícího „pacienta“ Stephena Ogilvieho. Předmětný plakát SPD je tak z pohledu reality našeho současného světa daleko víc než jen pouhým symbolickým vyjádřením potenciální hrozby ze strany migrantů z cizích kulturních okruhů pro obyvatele (nejen) ČR.

Přesto si díky němu SPD “vykoledovalo” trestní oznámení ze strany místopředsedy TOP 09 Jiřího Pospíšila. Soudní řízení ohledně tohoto plakátu z kampaně pro krajské a senátní volby, na němž je, eufemisticky řečeno, „muž velmi tmavé pleti“ v zakrvácené košili s nožem v pravé ruce a textem „Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší chirurgové z dovozu“, skončilo před pár dny nepravomocným odsouzením hnutí SPD. Obvodní soud pro Prahu 1 mu vyměřil peněžitý trest ve výši tří milionů korun za trestný čin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.

Součástí obžaloby byl rovněž plakát, zobrazující dva malé Romy kouřící cigarety, s textem „Říkají, ať chodíme do školy, ale naši to maj’ na háku…“. Kvůli němu podala trestní oznámení neziskovka ROMEA. Nemohu posoudit jeho relevantnost. Moje zkušenost je poněkud odlišná, ale podle veřejně dostupných informací ze sociologických průzkumů (rovněž) neziskovek (!) PAQ Research a GAC, zpracovaných na základě statistik České školní inspekce, zamešká „běžný žák základní školy v ČR za školní rok v průměru 91 až 103 hodin“ (statistika ČŠI ze zákona NEROZLIŠUJE etnický původ žáků). U žáků, nespadajících do kategorie dětí rodičů původních obyvatel zemí Koruny české, s dovětkem autorů „v sociálně vyloučených lokalitách nebo segregovaných školách“, se ale tento průměr pohybuje mezi 270 až 360 hodinami na žáka. Je tedy až čtyřnásobně vyšší, než celostátní průměr absencí. Podle veřejně dostupných informací o absencích žáků se tak jeví jako blízký realitě i druhý souzený plakát, upozorňující (možná poněkud drsnějším způsobem) na problémy školní docházky „v sociálně vyloučených lokalitách nebo segregovaných školách“, samozřejmě bez konkrétního určení, co tím autoři mínili.

SPD se podle vyjádření jejího předsedy Tomia Okamury proti nepravomocnému rozsudku soudkyně Ivany Tiché odvolá. Nemohu samozřejmě předjímat rozhodnutí odvolacího soudu, ale logicky bych očekával zrušení rozsudku soudu prvního stupně v důsledku nesprávného právního posouzení věci. Jak ukazuje realita světa kolem nás, zveřejnění ani jednoho z předvolebních plakátů SPD pravděpodobně nebylo trestným činem, protože (řečeno právní mluvou) „ … pravdivé popisování reality nebo oprávněná kritika postrádají aspekty protiprávnosti a společenské škodlivosti.

Bude určitě zajímavé sledovat, jaký postoj zaujme odvolací soud k odvolání SPD pod dojmem pokusu o vraždu irského občana. Útoky nožem ze strany migrantů vůči původním obyvatelům evropských zemí se totiž v poslední době množí řadou přímo geometrickou. Plakát SPD z roku 2024 se tak stále více jeví jako skutečné varování a objektivní predikce naší potenciální budoucnosti, než jako snaha podněcovat nenávist k příslušníkům odlišných kulturních okruhů. A jak se zdá, ani druhý plakát nepostrádá jistý reálný základ. Což by měl odvolací soud zřejmě rovněž vzít do úvahy.

A snad ještě pár slov k dění, následujícímu po útoku súdánského imigranta v samotném Belfastu. Primárním důvodem výbuchu násilí, který jeho čin vyvolal, bylo v prví řadě dlouhodobé ignorování reálných problémů s imigranty na území Severního Irska ze strany britských úřadů. Nejen radikální irští nacionalisté a republikáni totiž považují Severní Irsko za území, okupované Velkou Británií a mají k němu historicky hluboce oprávněné výhrady. Stále více Irů na obou stranách hranice se vrací k myšlence sjednocení Severního Irska s Irskou republikou. A to i přes fakt existence tzv. Belfastské dohody z roku 1998, po jejímž podpisu (ukončujícím 29 let trvající vojenskou okupaci šesti severoirských hrabství britskou armádou) Irská republika oficiálně vypustila územní nárok na celé Irsko z ústavy. Irská republikánská armáda, jejíž kořeny sahají až do roku 1919, oficiálně ukončila svůj boj za sjednocení Irska dobrovolným odevzdáním zbraní teprve v roce 2005.

V historickém kontextu je současné „mírové“ období existence Severního Irska jen zanedbatelnou epizodou. Nadvláda Velké Británie nad Irskem totiž trvá už téměř tisíc let a její získávání bylo plné násilí, nesplněných slibů a krveprolití. Korunu britské „vládě“ nasadil tzv. „Velký irský hladomor“ z let 1845 až 1892, který stál životy přes milión Irů a jeden a půl miliónu jich vyhnal do emigrace. Irsko se z této demografické katastrofy, během níž přišlo o 20 % své populace, dodnes nevzpamatovalo. Navíc způsob, jakým Londýn k (ne)řešení hladomoru přistoupil, Irové dodnes vnímají jako pokus o cílenou likvidaci jejich národa. Hovoří o něm jako o formě genocidy a je jedním ze zdrojů stále trvající, byť dnes „politicky korektně“ skrývané nenávisti nezanedbatelné části Irů k Velké Británii.

Informace o obnově určité nové formy radikální Irské republikánské armády, šířící se spolu s desítkami tisíc souhlasných komentářů po irských sociálních sítích, proto může být pro londýnské úřady velmi závažným problémem. Vedle obnovení boje za sjednocení Irska je totiž „nová“ IRA zaměřena rovněž proti masové imigraci a neschopnosti britských úřadů ji omezit a chránit práva původních obyvatel. Množství souhlasných vyjádření navíc nemá britský soudní systém šanci postihovat.

Severní Irsko se bouří a Irové jsou opravdu vytočení. Pokus súdánského chirurga o dekapitaci severoirského občana byl spouštěč, který odstartoval rychle gradující problém a aktuálně zdánlivě utlumenou vlnou násilí to zřejmě ani zdaleka neskončilo. Z dlouhodobého hlediska to spíše vypadá jako začátek procesu, z něhož bude Brity ještě hodně bolet hlava. No, budiž jim to přáno. Doufejme jen, že si bez ohledu na aktuální výsledek soudního řízení proti SPD z tohoto případu vezme poučení i česká vláda. „Zahraniční chirurgy“ ražení Haliho Alodida tu fakt nepotřebujeme a současný český vzdělávací systém opravdu potřebuje rekonstrukci jako sůl. Ostatně ten sociální jakbysmet.

PS: Vypadá to, že rozhodování českého soudnictví díky známé “raketové” rychlosti řešení případů začíná těžce pokulhávat za reálnými změnami světa kolem nás. Během uplynulých dvou let se svět kolem nás změnil neuvěřitelným způsobem. Náš právní systém to, zdá se, absolutně nezajímá.

FB – Jaroslav ŠTEFEC, vojenský analytik