KOMENTÁŘ NA SÍTI: Když rozumná diskuze není možná a vyděrači vyzývají do ulic, není jiná možnost než radikální řešení

Měli bychom si stále opakovat, proč se vůbec z veřejnoprávních médií stalo volební téma, proč změnu tolik lidí chce, proč to téma šly volit statisíce lidí, kteří nejsou extremisté, ale prostě mají pocit, že platí za něco, co nechtějí, nebo proč si převážná část veřejnosti myslí, že veřejnoprávní média demokracii už dávno nezachraňují.

Ze všech stran posloucháme, že technologický svět se změnil, že veřejnoprávní média ztrácí sledovanost, že máme přehršle nabídek zábavy a není nutné za povinné platby vytvářet další pořady, které se ve svobodném světě na svobodném mediálním trhu dají vytvořit bez povinných plateb občanů. Ale podle mě je to jen polovina toho důvodu.

Druhá a mnohem důležitější polovina je podle mě zpravodajství a publicistika.

Česká televize a Český rozhlas nepřišly o důvěru více než poloviny národa kvůli Babišovi, Okamurovi ani kvůli nějakým dezinformačním webům. Přišly o ni samy. Pomalu, rok po roce, reportáž po reportáži. A když dnes jejich obhájci mluví o útoku na svobodu médií, mlčí o tom nejpodstatnějším, o zpravodajství a publicistice, ve kterých příliš mnoho lidí přestalo poznávat nestrannou službu a začalo poznávat politické a kulturní preference prostředí, které ho vyrábí a kterému vyhovuje.

Zpravodajství a publicistika měly být vlajkové lodě veřejné služby. Na nich stála podle mého celá legitimita poplatku.

Odpůrci jakékoli změny dnes křičí, že hrozí riziko politizace těchto médii. Jenže volebním tématem se veřejnoprávní média stala především proto, že už dávno zpolitizovaná a zaujatá jsou.

Zaujatost a politizace přitom nemusí spočívat ve vyložené lži. Mnohem účinněji funguje výběr témat nebo jejich zpracování. Co bude hlavní zpráva, koho pozveme, koho představíme jako odborníka a koho především prostřednictvím jeho politické nálepky. Kterou kauzu budeme rozvíjet týden a kterou vyřídíme krátkou zprávou. Komu nabídneme prostor vysvětlit souvislosti a komu budeme každou větu přerušovat námitkou.

Když divák vidí, že některá témata se točí celý týden a jiná jen proběhnou v krátké zprávě, když některá témata zaznívají hlavně jako problém, zatímco jiná jako samozřejmá norma, když je jeden politik zobrazován výhradně jako hrozba a druhý jako samozřejmý hlas rozumu, pak se dívák přestane ptát, jestli je to vyvážené.

Začne se ptát, proč za to platí. A jakmile si tuto otázku položí u Událostí nebo publicistiky, položí si ji pak i u StarDance, u seriálů nebo novoročních pohádek.

Nejde o to, že by veřejnoprávní média neměla stát na straně faktů. Jde o to, že se z určitého jejich vysvětlení nebo postoje k nim se stal jediný přípustný rámec, mimo nějž se jakákoli pochybnost automaticky řadila mezi dezinformace i přesto, že pochybností se později ukázaly jako legitimní. Jednotlivý příspěvek může být fakticky správný, a přesto může jejich soustavný výběr vytvářet jednostranný obraz světa.

Právě v tom vidím podstatu problému, jeden pohled na svět vstupuje do vysílání už předem jako projev lidskosti a jakákoliv námitka nebo opačný názor jako podezření z nesnášenlivosti. Občan ale nepotřebuje doporučení, ke komu nebo čemu má cítit odpor a komu nebo čemu má rozumět. Potřebuje informace, podle kterých si úsudek vytvoří sám.

Pokud lidé opakovaně získávají dojem, že jejich otázky jsou nepřípustné, začnou pochybovat o celé instituci a proto se spor o zpravodajství změnil ve spor o samotnou jejich existenci s proto se téma stalo volebním. Zpravodajství a publicistika jsou totiž podle mého vlajkové lodě veřejnoprávnosti.

Tady je jádro věci. Kdo dnes brání ČT a ČRo frázemi o útoku na demokracii, ten jim nepomáhá. Pomáhá jim jen ten, kdo dokáže říct, že důvěra se neobnoví zákonem, ale zpravodajstvím a takovou publicistikou, ve kterých se pozná i ten druhý břeh. Kdyby veřejnoprávní média posledních deset let opravdu sloužila celé zemi, nemuseli by je dnes bránit jejich zaměstnanci, aktivisté a politici z oken sněmovny, kterým jejich zaujatost zapadá do jejich obrazu světa.

Kdyby veřejnoprávní média posledních deset let opravdu sloužila celé zemi a nebyla už dlouho zprivatizována a zpolitizovaná určitou částí společnosti, nestal by se odpor k nim volebním tématem a vláda by je nemusela zachraňovat přesunem do rozpočtu podobně jako jinde v Unii.

Je dobré si totiž říct, že změna modelu financování je vlastně jejich záchrana, protože kdyby se nic nezměnilo, za pár let už bychom ve volbách řešili jejich úplné zrušení.

Já osobně jsem byl doposud neutrální v této otázce. Stále jsem měl naději, že jejich změna je možná.

Ale naprosto hysterické reakce aktivistů, zaměstnanců a opozičních politiků na změnu modelu financování a i reakce na první vlaštovku nějaké neutrální žurnalistky po letech výchovy v podobě pořadu Virus I z cyklu Rozpleteno, byla největším důkazem, že reforma asi není možná. A nemyslím tím hysterického Moláčka či komunistické výkřiky deníku N nebo fórum24 o tom, jak je publicistický pořad strašný.

Myslím tím teď konkrétně skandální stažení celého cyklu Rozpleteno z nabídky iVysílání na webu České televize jeho vedením. Ten pořad tak divák už v nabídce nenajde.

Ta média jsou ovládaná partou aktivistů a vidíme, že změna je asi opravdu nemožná. Navíc sama vyzývají k zachování status quo a plní svá zpravodajství záchranou vlastních rozpočtů místo věcné diskuze a aktuálního nestranného obrazu o jejich problematice.

Takže už se pomalu přikláním k jejich úplnému zrušení. Ale protože vím, že to v rámci Unie bohužel nejde, přikláním se ke spojení obou médii do jednoho a k ještě brutálnějšímu osekání nákladů, protože i vládou navrhovaná částka je stále příliš vysoká.

S vyděrači se nevyjednává a pokud jim není jasné, že přesun pod rozpočet je vlastně jejich záchrana a stále budou svou hysterií českou společnost vydírat, bylo by dobré osekat rozpočet na takové minimum, aby ta banda přisátá na cecek státu a zvyklá na štědré honoráře, z těch institucí konečně zmizela.

Když rozumná diskuze není možná a vyděrači vyzývají do ulic, není jiná možnost než radikální řešení.

FB – Pavel ŠIK, ekonom, publicista, poradce ministra zahraničí ČR

Jiné komentáře autora:

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Důkazy nemáme, ale “do obrazu nám to zapadá”. Vaše veřejnoprávní média

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Demokracie v ohrožení. Prosím, natáčej to na výšku, bude to na Instagram…

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Změna financování není zestátnění ani privatizace

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Francie hoří a Česko ten samý den volí totéž

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Operace Karel aneb Vzpoura s plnou důvěrou

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Mým nepřejícím Čechům…

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Tohle je klasický příklad strašící novinářské kachny

KOMENTÁŘ NA SÍTI: V mediálním prostoru už je to opravdu jako v totální dezinformační válce

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Tohle je opravdu blázinec…

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Tohle už není zpravodajství, tohle je výroba strachu ve veřejnoprávní režii

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Kukaččí vejce jménem kulturní politika

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Usmívající se prezident s fotoaparátem na Hungaroringu

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Dozvuky Ankary: Prezident Pavel buď vědomě lže a nebo – a to je ta horší varianta – vůbec se neorientuje a neposlouchá, co říká nejmocnější muž planety zcela otevřeně a jasně do kamery

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Jedna nedůležitá poznámka – kotlinka

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Jedna nedůležitá poznámka k fotce, která by neměla zapadnout…

KOMEMTÁŘ NA SÍTI: Brusel se potí za evropské hodnoty

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Prezident republiky šíří dezinformace a veřejnoprávní média je svým posluchačům předávají bez upřesnění

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Proč má vláda pravdu s Ankarou aneb Když něco začnete formulovat, ale soudci mají rozhodnutí v šuplíku..

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Bývalý omyl Černínského paláce včera předvedl, proč mu tak říkám

KOMENTÁŘ NA SÍTI: O čem byl skutečně summit G7 a proč česká veřejnoprávní média tak selhávají

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Jedna nedůležitá poznámka (21. května 2026)

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Jedna nedůležitá poznámka (13. května 2026)

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Pořady, jako je třeba zcela vychýlený pořad Osobnost plus, by občané opravdu neměli povinně platit, a to ani ze svých daní

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Další naprosto tendenční a jednostranná “reportáž” Barbory Loudové z Reportérů ČT

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Prezident gest je v klidných časech ozdoba, ale v momentech, kdy gesta mají reálný systémový dopad, je to luxus, který si země nemůže dovolit

INFORMACE ZE SVĚTA: Peking – co se skutečně dohodlo se nedozvíme z médií, ale z toho, co se nyní bude dít aneb úsměvy a mezery mezi řádky

INFORMACE ZE SVĚTA: Trumpův přílet do Pekingu