Domů KOMENTÁŘE KOMENTÁŘ NA SÍTI: Bývalý omyl Černínského paláce včera předvedl, proč mu tak...

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Bývalý omyl Černínského paláce včera předvedl, proč mu tak říkám

Čvn 23, 2026

Diplomat je člověk, který dokáže jednat i s lidmi, které nemá rád, a poslouchat argumenty, které mu nevyhovují. Lipavský včera v živém přenosu Událostí, komentářů předvedl přesný opak a ukázal, proč jsem ho vždy nazýval omylem.

Miroslav Ševčík zmínil, že mu moderátorka v předchozím pořadu skočila do řeči hned po první vteřině a celkem desetkrát, zatímco jeho oponentce z Pirátů ani jednou.

I když pan Ševčík nemusí být šálek kávy pro každého, tak prostor jako poslanec by měl dostat stejný jako každý jiný. Ale než mohl své tvrzení doříct, skočila mu moderátorka do řeči a vzápětí i Lipavský: “Když se chováte strašně, tak se nedivte, že vám moderátor skáče do řeči.” Pak přidal: “Začněte se chovat jako slušný člověk. Já vás tady musím celou dobu poslouchat. Chovejte se slušně, buďte příjemný a buďte milý a nikdo vám nebude skákat do řeči. Když se chováte jako obecní… já nechci říkat co.”

Závěr byl triumfální: „Teď vám skáču do řeči já a ne moderátor, aby nemohli kritizovat Českou televizi, vzal jsem to na sebe.. to je základní vychování .. vy jste dospělej člověk, mě tohleto vytáčí, to je strašný chování ..”

Takže rekapitulace: Ševčík předložil konkrétní tvrzení – poměr 10:0 ve skákání do řeči. Lipavský na toto tvrzení nereagoval věcně ani slovem. Místo toho Ševčíkovi skočil do řeči, vyčetl mu nezdvořilost, poučil ho o slušném chování a celé to korunoval přiznáním, že to dělá záměrně, aby ochránil Českou televizi před kritikou. A to vše hlasitě, nervózně a s výčitkami, které by obstály tak v hádce přes plot nebo na pavlači.

V rétorice a teorii argumentace má toto chování přesný název – útok ad hominem kombinovaný s technikou “tone policing”. Ad hominem proto, že místo reakce na argument přichází útok na osobu mluvčího, na jeho chování, jeho slušnost, jeho způsoby. Neřeší se faktické vyvrácení argumentu, ale charakter toho, kdo ho přednesl.

Tzv. “tone policing” (manipulační rétorická taktika nejčastěji překládaná jako “policajtské hlídání tónu“) proto, že forma sdělení je povýšena nad jeho obsah. Nezáleží na tom, co říkáš, ale jak to říkáš a pokud tvůj tón není přijatelný, tvůj argument automaticky ztrácí legitimitu.

Kombinace obou technik je obzvlášť účinná, protože nevyžaduje žádnou věcnou odpověď a zároveň přesouvá důkazní břemeno – najednou se musí obhajovat Ševčík, ne zmíněná statistika 10:0.

K tomu Lipavský přidal třetí vrstvu – přiznání záměru. Explicitně řekl, že skáče do řeči proto, aby Česká televize nemohla být kritizována. To není selhání v debatě. To je popis metody. A právě tato upřímnost je analyticky nejcennější. Ukazuje, že cílem nebylo argumentovat, ale znemožnit argument zaznít a chránit instituci, která je mu nakloněná. Tomu se v teorii komunikace říká “epistemic suppression” neboli potlačení výpovědi nikoli jejím vyvrácením, ale eliminací prostoru, v němž by mohla být vyslovena a posouzena.

Pokud tohle měla být jeho obhajoba nezávislých médií, pak fungovala spíše jako důkaz přesného opaku a Lipavský ukázal, že hlavním českým diplomatem nikdy být neměl. Od začátku byl omyl.