Domů KOMENTÁŘE KOMEMTÁŘ NA SÍTI: Brusel se potí za evropské hodnoty

KOMEMTÁŘ NA SÍTI: Brusel se potí za evropské hodnoty

Čvn 28, 2026

V pátek zasáhla Brusel vlna veder. Normální člověk by sáhl po ovladači klimatizace. V budově Evropské komise Berlaymont se ale dějí evropské věci. Krátce po poledni dorazila zaměstnancům SMS: „Due to extreme weather conditions, forced shut down of air cooling system from floor 1 to 7.“

Přeloženo do češtiny: venku je takové vedro, že jsme museli vypnout klimatizaci až do patra 7.
Zatímco úředníci v prvních sedmi patrech seděli ve skleníku a připravovali další legislativu o klimatické transformaci Evropy, ve třináctém patře, kde sídlí Ursula von der Leyenová, klimatizace běžela dál, stejně jako v patrech, kde sedí komisaři. Jeden ze zaměstnanců situaci shrnul lakonicky: “Je to jako feudalismus.“
Na klimatizace ovšem Komise rozhodně nezapomněla. Naopak. Věnovala jim takovou regulační péči, jakou by jim záviděla i pokojová rostlina, protože v regulacích je EU světová špička.

Nové zákazy některých chladiv, další zákazy v dalších letech, povinné kontroly, certifikace techniků, evidence plynů, kvóty, poplatky, administrativa a ještě další administrativa. A když si chcete dát splitovou jednotku na fasádu bytového domu, často ještě stavební předpisy, SVJ a v památkové zóně také památkáře.
Ve většině Asie, na Blízkém východě nebo v USA je klimatizace prostě zcela standardní spotřebič, něco jako lednička. V Evropě je to téměř filozofická otázka.

Do evropské debaty se minulý týden sarkasticky vložil i Elon Musk. Přesdílel odpověď Claudea, podle níž by si Evropané měli klimatizaci prostě nainstalovat a přestat si psychologicky vysvětlovat, proč je vlastně lepší sedět ve třiceti pěti stupních. Podle Claudea totiž Amerika, kde klimatizaci má 9 z 10 domácnosti, měla s klimatizací pravdu už od začátku.

S tím ovšem dle průzkumů nesouhlasí osm z deseti Francouzů, kde se nyní veřejná diskuze kolem klimatizací stala politickým tématem.

V jedné nemocnici zemřela pacientka na přehřátí, jinde nemocnice zakázala synovi přivézt osmdesátitříleté matce přenosnou klimatizaci, protože by to bylo nespravedlivé vůči ostatním pacientům, ačkoli v pokoji bylo 32 stupňů. Odbory mezitím píší premiérovi, že se ruší operace, personál kupuje klimatizace z vlastních peněz a na okna věší záchranné fólie a to vše třiadvacet let po katastrofální vlně veder v roce 2003, která připravila o život kolem patnácti tisíc lidí.

Jako první vyrazili do pole 22. června poslanci UDR s návrhem zákona, který by klimatizaci v školách a domovech pro seniory učinil povinnou. Stejného dne se přihlásil Bruno Le Maire, který nechtěl promeškat příležitost, se sdělením, že “nejzranitelnější spoluobčané riskují smrt, takže ano, jsem pro klimatizaci.”
Téhož dne Marine Le Penová navštívila technologický veletrh VivaTech a oznámila, že jako prezidentka zavede masivní plán klimatizace pro nemocnice, domovy pro seniory a školy. O tři dny později, 25. června, se k tématu pod tlakem veřejnosti přihlásil i premiér Lecornu a napsal dopis všem 35 tisícům starostů Francie, v kterém ohlásil 100 milionů eur pro nemocnice na 30 tisíc nových klimatizačních jednotek.

Tedy přesně ty klimatizace, které předchozí vlády přes dvacet let neinstalovaly kvůli “ekologicky zodpovědnému přístupu.” Ministerský ekolog Lefèvre opatrně vysvětlil, že “by bylo absurdní stavět se proti klimatizaci z principu a dogmatismu” aniž by pojmenoval, kdo přesně se tak po celá desetiletí choval.
Édouard Philippe, další prezidentský kandidát, navrhl zdvojnásobit Zelený fond a zaměřit ho na klimatizaci veřejných budov. Levicový Mélenchon se zase postavil za lepší izolace budov, protože podle něj klimatizace nic neřeší.

Šéfka francouzských Zelených Tondelier prošla asi nejsložitější myšlenkovou gymnastikou. Nejprve obvinila předchozí vlády z “desetiletí klimatické nečinnosti a popírání.” Poté oznámila pětidenní klimatický dovolenkový příspěvek pro zaměstnance postižené vedry a nakonec řekla, že klimatizace “není tabu … ” a že pro nemocnice a školy ji samozřejmě připouští. Její stranická poslankyně byla ještě vtipnější a dodala: “Nikdy jsme nebyli principiálně proti klimatizaci. Záleží na situaci.” Člověk by mohl sarkasticky říci, ta situace nastala asi 23 let po 15 tisících mrtvých, ve chvíli, kdy Francie po dlouhé době očekává svého prvního pravicového prezidenta.

Takže zatímco zbytek světa řeší, jak se v létě ochladit, Evropa dál vede hlubokou civilizační debatu, jestli by náhodou nebylo morálně správnější se nejdřív trochu zapotit a obyčejní Francouzi si už z tématu dělají srandu.

FB – Pavel ŠIK, ekonom, publicista, poradce ministra zahraničí ČR