INFORMACE ZE SVĚTA: Trumpův přílet do Pekingu
“Jsme dvě supervelmoci,” řekl Trump novinářům těsně před odletem. “Jsme vojensky nejsilnější zemí na světě. Čína je považována za druhou.” Pak nastoupil na Air Force One a přiletěl do Pekingu poprvé za devět let.
Čínská strana připravila přivítání, které na pekingském letišti nemá v moderní historii srovnání. Vojenská čestná stráž s kapelou, stovky mladých lidí v bílých uniformách skandujících “vítejte” v mandarínštině, viceprezident Han Zheng s kyticí na červeném koberci, za ním čínský velvyslanec ve Washingtonu Xie Feng, výkonný náměstek ministra zahraničí Ma Zhaoxuong a americký vyslanec v Pekingu David Perdue.
Za Trumpem po schodišti sestoupili Musk, Rubio, Hegseth a Huang. Šéf Tesly, ministr zahraničí, ministr obrany a šéf firmy s nejkomplikovanějším vztahem k čínskému trhu ze všech přítomných. Každé jméno je samostatný signál.
Začněme Huangem. Jensen Huang nenastoupil na Air Force One při odletu z Washingtonu, přidal se při mezipřistání na Aljašce. V amerických médiích se o jeho účasti spekulovalo, rozhodnutí nebylo zřejmé do poslední chvíle, případně jeho přítomnost záměrně neměla vypadat jako součást oficiální delegace od začátku. Nvidia nejprve čelila americkým exportním restrikcím na pokročilé čipy, načež vyvinula speciálně ořezané verze pro čínský trh, aby restrikce legálně obešla. Washington pak zakázal i tyto. Čína mezitím začala tlačit na domácí alternativy jako Huawei Ascend. Patová situace tedy není výsledkem jediného rozhodnutí, jsou za ní aktivní kroky obou stran. Huangova přítomnost v delegaci může být signálem, že Washington je připraven o čipovém embargu alespoň jednat.
Hegseth je ze všech pasažérů nejméně samozřejmý. Ministři obrany do Číny jezdí, ale na vlastních cestách s vlastním programem, ne jako součást prezidentské obchodně-diplomatické delegace. Trump před odletem řekl, že se Si Ťin-pchingem bude mluvit o amerických zbrojních dodávkách na Tchajwan. To je samo o sobě neobvyklé, USA historicky odmítaly tuto otázku s Pekingem vůbec konzultovat, protože by to implicitně přiznávalo Číně právo veta nad americko-tchajwanskými vztahy. Trump tuto linii vědomě překročil. Hegseth tam může být právě proto, jako člověk s mandátem jednat o bezpečnostních parametrech případné dohody o Tchajwanu přímo s čínskými vojenskými protějšky. Druhý důvod je s největší pravděpodobností Írán. Peking je stále netrpělivější ohledně míru, čínský ministr zahraničí vyzval pákistánského ministra, aby zesílil zprostředkovatelské úsilí mezi Íránem a USA. Čína tedy aktivně tlačí na deeskalaci a vojenský kanál mezi Washingtonem a Pekingem by mohl být součástí tohoto obrazu. V každém případě jeho přítomnost říká čínské straně jednu věc – všechna témata jsou na stole, i ta, která se standardně řeší jinými kanály.
Rubio nastoupil na Air Force One s Trumpem, což je logické, je to šéf americké diplomacie na největší diplomatické cestě roku. Důsledek ale stojí za zmínku, izraelsko-libanonská jednání plánovaná na 14. a 15. května probíhají ve Washingtonu bez něj. Ve Washingtonu ho pravděpodobně zastupují diplomaté nižší úrovně možná Michael Needham a velvyslanec Michel Issa, kteří byli přítomni už v přípravném kole. To samo o sobě říká něco o tom, jak Trumpova administrativa hierarchizuje priority tohoto týdne.
Muska Trump na letišti osobně představil viceprezidentu Han Zhengovi. Musk není členem vlády ani nemá diplomatický mandát, ale v Číně ho není třeba představovat. Tesla tam prodává statisíce aut a Musk je pravděpodobně nejznámější americký podnikatel v zemi. Jeho přítomnost je především symbolická – Trump přijíždí s hlavní tváří amerického technologického kapitalismu po svém boku a to je v Pekingu srozumitelný jazyk.
Zatímco Trump přistával v Pekingu, ministr financí Scott Bessent po návštěvě Japonska dokončoval v Soulu sedmé kolo obchodních jednání s čínským vicepremierem He Lifengem. Na rozdíl od předchozích kol, která trvala zpravidla dva dny, bylo toto zkráceno na několik hodin, jednalo se tedy o technickou přípravu, ne o substantivní vyjednávání. Poté se připojí k delegaci v Pekingu, Trump má tedy s sebou velmi silný tým a to znamená, že i velká očekávání.
Trump před odletem řekl, že čínskou pomoc v íránské otázce nepotřebuje a vyhraje “tak či onak.” Peking to může číst jako vyjednávací rétoriku tak, že dohoda s Íránem a rozšíření Abrahamových dohod je Trumpův politický odkaz druhého prezidenství a Čína ví, že může být užitečná. Otázka tedy není jestli, ale za jakou cenu. Lze to ale číst i jinak. Od začátku konfliktu část analytiků zastávala názor, že hlavním cílem americko-izraelské války s Íránem není jen Teherán, ale i Peking. Uzavření Hormuzského průlivu totiž bolí Čínu víc než kohokoli jiného, je jedním z největších odběratelů ropy procházející průlivem a každý den blokády je ekonomický tlak, který Washington vyvolal bez přímé konfrontace s Čínou. Z tohoto pohledu Trump čínskou pomoc s Íránem skutečně nepotřebuje. Potřebuje, aby Čína cítila dostatečnou bolest, aby ustoupila jinde. Pekingský summit pak není přímo žádost o zprostředkování nýbrž inkasování přednastaveného účtu.
FB – Pavel ŠIK, ekonom, publicista, poradce ministra zahraničí ČR