DAVID MARTINEK: Je po volbách
Někdy se v politice stane, že člověk bojuje obrovské bitvy venku, ale mezitím doma, v zázemí, dojde k nečekanému zvratu.
ANO, jak se ukázalo v neděli, neuspělo v senátních volbách. Nula pro ANO v Senátu trčí jako nepochopitelný vykřičník za prací hnutí v regionech. SPD ani Motoristé se nedostali ani do druhého kola. Stačilo! nebo komunisté ve volbách propadli zcela.
STAN, patrně nejkontroverznější partaj české politiky, tak může slavit v Senátu i v obcích vítězství.
Výhra posílí pražskou centrálu a pozici Víta Rakušana. Navzdory faktu, že s úspěchem a tvrdou prací starostů v obcích má tato strana a Rakušan jen velmi málo společného. Takto jej volební výsledek znovu legitimuje do pozice hlavního soupeře vládního ANO.
To je reálný výsledek těchto voleb.
Jen s obtížemi vyslovím: Gratuluji.
𝗦𝗲𝗻𝗮́𝘁 𝗷𝗮𝗸𝗼 𝘇𝗮́𝗸𝗼𝗽 𝗼𝗽𝗼𝘇𝗶𝗰𝗲
Když se poté podíváte na výsledky senátních voleb v dalších senátních obvodech, je jasné, že Senát se po celé příští volební období stane baštou opozice. Obávám se, že ale namísto konkrétních projektů, prosazovaných a podporovaný volenými zástupci ve prospěch regionů, které senátoři zastupují, Senát zůstane tím, čím je dnes. Platformou pro politické agendy.
Éra Vystrčila bude pokračovat v nezměněné podobě.
Je to výhra? Těžko říct.
𝗧𝗼 𝗽𝗼𝗱𝘀𝘁𝗮𝘁𝗻𝗲́ 𝘀𝗲 𝗼𝗱𝗲𝗵𝗿𝗮́𝘃𝗮𝗹𝗼 𝗷𝗶𝗻𝗱𝗲
Nicméně, to, co probíhalo souběžně, je stejně důležité jako samotné volby.
Zatímco jsme zde sledovali dění v komunálních a senátních volbách a volby provázel posměch na adresu prezidenta v kauze čtyřnásobného přeletu na trase Maroko – Česko, Andrej Babiš, Karel Havlíček a Ivan Bednárik bojovali úplně jinde. Se stejně zásadními důsledky pro Českou republiku.
Bitvy, které proběhly, jako obvykle stranou pozornosti médií, jsou možná stejně závažné ve svých dopadech, jako proběhlé komunální a senátní volby.
Čtyři klíčové okruhy, migrace, ETS1 a ETS 2 – tedy systém povolenek, zatěžujících evropský i domácí průmysl, nové evropské daně, nebo jednání o dalším financování Ukrajiny se odehrávalo na nejvyšší úrovni Evropské unie. Je potřeba pochopit, že tyto otázky jsou klíčové. A bez naší přímé a aktivní účasti bychom byli pouze akceptujícími stranami výsledných rozhodnutí Unie.
Jestliže doma se stalo, přičiněním internetových blogerů a komentátorů, jakýmsi pseudoústředním tématem otázka poplatků za Českou televizi a převedení ČT pod financování ze státního rozpočtu, zákon FARA nebo údajný ústup Andreje Babiše v otázce migrace, situace se má jinak.
Pokaždé se z těch internetových diskuzí doslova chytám za hlavu. Ale lidé prostě nemohou vědět.
Média neinformují. Vybírají a nasvětlují často zhola nepodstatné věci.
Nicméně otázky a okruhy, které jsou pro lidi důležité, jsou součástí volebního programu i vládního programového prohlášení. Ale přijdou na pořad dne později.
Všechno je jen otázkou času, pořadí a priorit.
𝗘𝗨 𝗮 𝗕𝗮𝗯𝗶𝘀̌
Prioritou, více než poplatky nebo inkluze je v tuto chvíli dění v Evropské unii. Na úrovni Evropy se schyluje k zásadní zlomu. Na setkáních hlav států členských zemi v Radě Evropy, se rozhoduje o nových evropských daních a miliardách ze státních rozpočtů členských zemí. Rozhoduje se o migraci, cenách energií, nebo o další podpoře války na Ukrajině. Babiš zde prosazuje jasnou, čitelnou a velmi razantní politiku ve prospěch českého státu. Nekompromisně.
Jasněji řečeno. Buď se zaobíráte domácími problémy typu převedení poplatků za televizi a rozhlas, nebo implementaci zákona FARA, či inkluzí, ale zásadní věci, které se rozhodují v Bruselu vám poté protečou mezi prsty. Babiš jednal v tuto chvíli primárně o otázkách, které jsou důležitější.
𝗖̌𝗲𝘀𝗸𝗼, 𝗦𝗹𝗼𝘃𝗲𝗻𝘀𝗸𝗼 𝗮 𝗩𝟰 𝗻𝗮 𝗻𝗼𝗵𝗼𝘂
Česká a slovenská reprezentace, pod vedením premiéra Andreje Babiše a slovenského premiéra Roberta Fica, je dnes hybný motor středoevropské reprezentace. To si málokdo uvědomuje. Na rozdíl od předchozích vlád máme první suverénní reprezentaci, schopnou systematicky hájit klíčové okruhy na úrovni Evropské unie. V prostředí, ve kterém jsme byli vždy považováni jen za poslušné žáčky z východu, anebo, později ochotné přitákavače trendů, navrhovaných a prosazovaných Unií. Je vidět, že se zde rodí praktická, pragmatická spolupráce na úrovni států. Kde Česko, spolu se Slovenskem, Maďarskem a Polskem získalo silného vyjednávajího partnera v podobě Itálie a premiérky Meloni. Která byla nedávno v Praze na státní návštěvě. Je to podstatná změna.
Ukazuje se, že Babiš je schopen na úrovni Evropské unie postupně, systematicky a věcně, vytvářet koalice a partnerství, které mohou mít podstatný vliv na rozhodování Unie. V cenách energií. Ropy. Plynu. Migrace. Podpoře průmyslu. Nových evropských daních.
Tohle je velmi náročný sport. Je to od roku 1989 poprvé, kdy máme vládu, která systematicky hájí české zájmy.
𝗠𝗶𝗴𝗿𝗮𝗰𝗲. 𝗭̌𝗮́𝗱𝗻𝗮́ 𝘇𝗺𝗲̌𝗻𝗮 𝗮 𝘁𝘃𝗿𝗱𝘆́ 𝗽𝗿𝗼𝘁𝗶𝗺𝗶𝗴𝗿𝗮𝗰̌𝗻𝗶́ 𝗸𝘂𝗿𝘇
Jestliže se před volbami objevily matoucí články například na téma migrace, které si údajně pochvalovaly změnu a změkčení Babišova přístupu k migraci a dovozovaly, čistě spekulativně, ze schůzky s Giorgiou Meloni úpravu kurzu, šlo o nesmysl. Babiš jednoznačně odmítl, že by se na schůzce s Meloni o migraci vůbec jednalo. Do jisté míry záměrná spekulace ale přinesla znejišťování vládních příznivců.
Fakta? Itálie řeší problém migrace razantně, vytvářením detenčních center v Albánii. Problém, jak ukazují obrovské bouře ve Francii a dalších západních zemích je dnes už strukturální. Když jsem před několika lety v článku napsal, že neřízená migrace dopadne především na infrastrukturu zasažených států, na policii, soudy, školy, nemocnice, věznice, fungujících již tak na hraně provozních podmínek, politici, prosazující bezhlavou vítací politiku označovali tento typ věcných analýz za populismus, alarmismus, šíření strachu, případně za projevy xenofobie či nedostatku solidarity. Dnes vidíme výsledky.
Babiš je v této otázce striktní. Řekl víc než jasně, že podobný scénář jako ve Francii nebo Španělsku v této zemi nikdy nedopustí.
𝗘𝗧𝗦𝟭 𝗮 𝗘𝗧𝗦 𝟮. 𝗝𝗮𝘀𝗻𝗲́ 𝗻𝗲. 𝗢𝗱𝗸𝗹𝗮𝗱 𝗮 𝗵𝗻𝗲𝗱
Nemá smysl opakovat, donekonečna, že systém povolenek v podání EU selhal. Dalekosáhlé plány na převedení evropských zemí na čistě bezemisní ekonomiku se ukazují čím dál více jako chiméra. V kombinaci s obrovskými problémy se zajištěním dodávek plynu, energií, ropy, trvale vysokými cenami energií a obrovskou průmyslovou konkurencí Číny se Evropa sama zahnala do pasti.
Výsledkem je kolabující průmysl, masové propouštění u tradičních značek jako je německý Volkwagen, a vysoké ceny energií, které dusí průmysl i domácnosti.
Ale v EU tu situaci patrně nevidí všichni stejně. Řada států a především jejich politických reprezentací vnímá situaci jinou optikou. Severské státy a část tradičních evropských politických elit, které na předchozí typ politiky vsadily své kariéry, a především rozhodující evropské frakce, setrvávají na svých pozicích. Jednoduše proto, že s odstupem let nemohou přijít před své voliče a říct. Pardon, komplet jsme to podělali.
V kuloárech je ale cítit změna. V soukromých rozhovorech europoslanci hodnotí vývoj stejně realisticky, jako to prosazuje Babiš. A je tedy potřeba vyjednávat.
Což se reálně děje.
V Česku, řekl Andrej Babiš jasně, ETS2 nezavedeme. A nyní se snaží přesvědčit ostatní státy v EU, aby ETS nezaváděly. Delegace Česka, Slovenska, V4 a Itálie prosadila úkol Evropské Komisi přezkoumat vysoké ceny energií a znovu prověřit dopady ETS2. Babiš říká jasně a srozumitelně. Odmítáme, aby lidé platili vysoké ceny za pohonné hmoty, energie, vytápění, dopravu. Jde o multiplikační faktory, které se podepisují na provozu celé ekonomiky. A klíčem je právě ETS2. Návrh by měl být odložen do roku 2030. Což je dostatečná doba na vyhodnocení a možná i podstatné úpravy celého evropského systému. Krok za krokem, směrem k ochraně domácí ekonomiky. A nápravě poměrů v celé unii.
𝗨𝗸𝗿𝗮𝗷𝗶𝗻𝗮 𝗮 𝗠𝘂𝗻𝗶𝗰̌𝗻𝗶́ 𝗶𝗻𝗶𝗰𝗶𝗮𝘁𝗶𝘃𝗮
Zase. Podobně, jako v předchozích tématech panuje v Unii převaha hlasů, která chce dále investovat stovky miliard do konfliktu na Ukrajině. Fialou nastartovaná Muniční iniciativa má charakter zastřešení těchto proválečných aktivit. Představa, že Babiš rozrazí dveře a smete muniční iniciativu z evropského stolu je jednoduše nereálná. Unie funguje jinak. Vznikají zde různé typy iniciativ. Které v čase získávají podporu, nebo jim přirozeně podpora v čase odezní.
Děje se diplomaticky, jednáními, respektujícími postoje jednotlivých stran. Kde je prostě důležité vyřešit jeden okruh. A vzápětí následuje jiné téma, v jiné sestavě. Často s týmiž protagonisty.
Konflikt na Radě EU kvůli doznívající Fialově proválečné aktivistické iniciativě by ničemu nepomohl.
Babiš je jednoznačným zastáncem mírových řešení. Na tom se nic nezměnilo. Odmítá dál z českého rozpočtu financovat výdaje na Ukrajinu. Faktem ale je, že pokud byste měli možnost jednat s politiky v Europarlamentu, máte, obdobně jako u ETS nebo migrace, myriády europoslanců, kteří jednoduše pokračují setrvačností v minulosti nastoleném trendu.
𝗣𝗹𝘆𝗻 𝗮 𝗿𝗼𝗽𝗮
Je tomu podobně i v otázce ropy a plynu. Evropa se dobrovolně odřízla od ruských energií. Přestože produktovody vedou až do Francie, napříč Evropou. Ruská ropa a plyn byly po dekády klíčovým zdrojem, pohánějícím průmysl i ekonomiku. Nyní, po událostech války v Iránu a konfliktu Hormuzu je Evropa jednoduše v pasti.
Trump gordický uzel ruské ropy a plynu vyřešil pro Ameriku razantně. Naprosto rozbil dosavadní paradigma. Rusko dodá na světový trh i Americe obrovská kvanta ropa a plynu. Hotovo, vyřešeno.
Zatímco Amerika jede na koleji, směřující k uzavření bilaterálních vztahů, Evropa je ve vztahu k Rusku a Ukrajině ke slepé koleji. Trump oznámil, že s Ruskem začne obchodovat napřímo.
Evropa stojí, nevěřícně. Andrej Babiš jednání Trumpa označil za zradu. Je otázkou, nakolik šlo o diplomatický akt v rámci udržování vztahů.
Domnívám se, že Evropa si dříve či později uvědomí, že jednání s Ruskem o obnovení dodávek bude klíčem k evropskému ozdravení ekonomiky a konkurenceschopnosti. Možná i prosperitě. Zatímco ale Evropa stojí na startu a čeká na startovní výstřel, Amerika už aktuálně sprintuje přes překážky.
Č𝗶́𝗻𝗮
Změna se odehrává i ve vztahu k Číně. Naprosto pragmaticky. Doba salónních ideologů naštěstí pomalu odeznívá; tato politická odrůda bude vegetovat právě v Senátu.
Na půdě EU se řeší, zastropování dovozu čínských plug-in hybridů na 350 000 vozů ročně, což sníží očekávaný dovoz čínských hybridů o více než polovinu. Andrej Babiš staví vyjednávání s Čínou do čistě ekonomické roviny.
Cílem není ideologický boj, ale ochrana domácího, potažmo evropského autoprůmyslu, na kterém je česká ekonomika životně závislá.
Zatímco některé severské země prosazují politicky motivovaná tvrdá, jednostranná represivní cla, která by ale vyvolala okamžitou odvetu Číny a poškodila evropské exportéry, Babiš jde cestou kompromisního systém kvót a cenových stropů. Tento přístup a model chrání trh, ale zároveň nezavírá dveře budoucí obchodní spolupráci a dodávkám baterií či surovin.
𝗧𝗿̌𝗶 𝗸𝗿𝗼𝗸𝘆 𝗸 𝗯𝗼𝗵𝗮𝘁𝗲́𝗺𝘂 𝘀𝘁𝗮́𝘁𝘂
Co to znamená?
Kabinet postupuje krok za krokem. V prioritách a pořadí důležitosti. To, co je důležitější, je prostě důležitější. Internet bouří, ale nezná celkový obraz dění.
Nemůžete předřadit zákon o poplatcích ČT, nebo FARA či inkluzi jednání jednání o ropě a energiích či ETS2 v Evropě. Nebo úsilí zajistit velkých českých firmám exportní trhy. Všechno má svůj čas a pořádek.
Když si vezmeme jednotlivé kroky od nástupu vlády, dávají jasný smysl.
Když přebíráte vládu, musíte nejdříve 𝘀𝘁𝗮𝗯𝗶𝗹𝗶𝘇𝗼𝘃𝗮𝘁 𝗲𝗸𝗼𝗻𝗼𝗺𝗶𝗸𝘂. Prvním krokem Babišova kabinetu bylo rychlé sražení inflace a cen energií i potravin.
Jako druhý krok vláda nastartovala 𝗿𝗼𝘇𝘀𝗮́𝗵𝗹𝗲́ 𝗶𝗻𝘃𝗲𝘀𝘁𝗶𝗰𝗲 do dálnic, vysokorychlostních vlaků, nemocnic a vysokých škol. Do přehrad a boje se suchem, podpory technologických firem a exportu. Ratingové agentury, které hodnotí finanční zdraví států, na to reagovaly okamžitě. Česko získalo nejlepší ekonomický výhled za poslední tři dekády. Fialova opozice, která zemi zanechala v dluzích a provozovala jej s brutální inflací, se může na podobně razantní nástup jen tiše a zpovzdálí dívat.
𝗛𝗮𝘃𝗹𝗶́𝗰̌𝗲𝗸 𝗮 𝗕𝗲𝗱𝗻𝗮́𝗿𝗶𝗸 𝘃 𝗔𝘀𝗶𝗶
Třetím a klíčovým krokem je 𝘀𝗶𝗹𝗻𝗮́ 𝗲𝗸𝗼𝗻𝗼𝗺𝗶𝗰𝗸𝗮́ 𝗱𝗶𝗽𝗹𝗼𝗺𝗮𝗰𝗶𝗲
Tedy přímá pomoc našim exportérům v zahraničí. Zatímco předchozí ministr dopravy Kupka před lety v Ázerbájdžánu pohořel, protože nedokázal pro české firmy zajistit státní záruky a pojištění (EGAP), současní ministři, jako Havlíček nebo Bednárik pracují diametrálně odlišným způsobem.
Souběžně s termínem komunálních a senátních voleb 2026 proběhla asijská obchodní mise v Indii, Azerbajdžánu, Kazachstánu a Kyrgyzstánu.
Karel Havlíček v Indii vyjednal mimořádný úspěch pro český průmysl. Česká řešení mají v Indii dobré jméno, ať už jde o železniční a městskou dopravu, energetiku, letectví, obranný průmysl, nebo moderní průmyslové technologie.
𝗜𝗻𝗱𝗶𝗲
V technologických centrech jako Dillí, Bangalore či Bombaj skupina Witkowitz podepsala osm konkrétních smluv na stavbu bioplynových stanic, čištění vod a dodávky pro jadernou energetiku. S indickou armádou se navíc dohodl rozpracovaný projekt na dodávku českých letounů L555.
Otevřela se zde možnost dodávek českých vlaků, trolejbusů a technologií pro metro. Jednalo se i o českých letadlech i letištních technologiích v souvislosti s plánovanou výstavbou desítek regionálních letišť.
Významný potenciál je v Indii také v obranném průmyslu, těžbě a zpracování surovin, fintechu, kybernetické bezpečnosti či spolupráci s technickými univerzitami.
Jde o skutečně mimořádný úspěch. Experti na mezinárodní obchod analyzují, že vstup na indický trh trvá obvykle deset let. S vládní podporou ale mohou například české vlaky v Indii začít fungovat už za pár roků.
𝗡𝗮́𝘃𝗿𝗮𝘁 𝗻𝗮 𝘃𝘆́𝗰𝗵𝗼𝗱𝗻𝗶́ 𝘁𝗿𝗵𝘆
Ivan Bednárik, ministr dopravy, ve Střední Asii prošel s delegací 26 firem Kazachstán, Kyrgyzstán a Ázerbájdžán. V Kazachstánu podepsal dohodu o modernizaci železnic a zapojení českých dopravců do strategického obchodního koridoru mezi Asií a Evropou. V Kyrgyzstánu zajistil české firmě ERA nové zakázky na sledování letového provozu pro tamní letiště v hodnotě 110 milionů korun.
Zásadním obratem je, že se vracíme na trhy, které jsme v devadesátých letech opustili. Z politických důvodů. Přestože zde značka Made in Czechoslovakia měla skvělý zvuk.
𝗖𝗼 𝗷𝗲 𝗱𝘂̊𝗹𝗲𝘇̌𝗶𝘁𝗲́?
Lapidárněji řečeno. Abychom měli peníze na důchody, fungující úřady, sociální podpory a zdravotnictví, musí firmy a stát řádně vydělat. Ekonomika musí růst o naplánovaná 2 % ročně. A klíčem k tomu je právě úspěch našich firem, které v zahraničí prodají své zboží, doma pak zaplatí daně a dají lidem dobrou práci a vysoké mzdy.
Zatímco tedy veřejnost doma řešila výsledky komunálních voleb a hrozila se „dramatu“ z mírného propadu v komunálních volbách a průšvihu v podobě senátních voleb, premiér jednal v Bruselu a ministři hospodářství a dopravy vyjednávali v Asii.
Proč o tom nevíme? Z jednání v EU si novináři vybrali okamžik, kdy Zelenský se „neobjal“ s Andrejem Babišem. Zase, skutečně zásadní informace.
Problémem také trochu je, že tato vláda je složená ze zkušených praktiků. Kteří tak trochu pohrdají politickou show.
Je to vidět právě na Babišových nedělních videích. Premiér žije v představě, že stačí jednou týdně natočit nedělní video, popsat, co celý týden dělal a lidé výsledky uvidí sami.
Jenže. Úspěch marketingových stran, jako je STAN, ukazuje jasné varování. Můžete odpracovat obrovský kus práce, ale pokud ji lidem srozumitelně neprodáte, u volebních uren vám to nehodí.
𝗟𝗲𝗱𝗼𝘃𝗮́ 𝘀𝗽𝗿𝗰𝗵𝗮 𝗮 𝗸𝘂𝗱𝘆 𝗱𝗼 𝗯𝘂𝗱𝗼𝘂𝗰𝗻𝗮
Andreje Babiše tak po návratu z Bruselu, stejně jako Karla Havlíčka z Indie čekala ledová sprcha. Namísto, aby v klidu referovali o jednoznačném úspěchu klíčových jednáních pro stát, ekonomiku a společnost, byli nuceni vysvětlovat hubený výsledek ve volbách.
To se v politice občas stává.
Reakcí jsou úměrné. ANO, jako tahoun ekonomické prosperity bude muset zlepšit práci v regionech. Vědí to velmi dobře a stane se tak. Hnutí nabídne příležitost novým, schopným lidem.
A zároveň témata, která zlobí voliče, v přiměřeném taktu ANO musí dotáhnout do konce. Z povolebních projevů Babiše, Havlíčka nebo Schillerové je evidentní, že práci v regionech budou řešit.
Katastrofické scénáře blogerů a skepsi z komunálních voleb doporučuji odložit. Před námi jsou tři další roky perné práce. Na jejímž konci bude stav země podstatně lepší, než jakou ji vláda přebírala od Fialova kabinetu.
FB – David MARTINEK, publicista, režisér, producent ve společnosti David Martinek Production
Jiné články autora:
DAVID MARTINEK: Povolební vystřízlivění
DAVID MARTINEK: Kašpar nebo hrdina?
DAVID MARTINEK: Koho pošleme na radnice a do Senátu?
DAVID MARTINEK: Trapné divadlo. Pokus o odvolání vlády Andreje Babiše se změnil v naprostý debakl
DAVID MARTINEK: Problém – Novinář
DAVID MARTINEK: V Polsku explodovala zbloudilá ruská raketa. Kupka z toho trojčí na sociálních sítích
DAVID MARTINEK: České modulární reaktory s puncem Rolls-Royce. Od sci-fi roku 2013 k atomové stavebnici v Temelíně
DAVID MARTINEK: Babišův kabinet frčí. Jako rozjetý tank. Výsledky mluví samy za sebe
DAVID MARTINEK: Interference
DAVID MARTINEK: Gdaňsk – Babiš mluvil o míru. O cestě k míru
DAVID MARTINEK: Krize v Československu 1929 – 1934
DAVID MARTINEK: Anatomie zrady: Jak hospodářská krize a nacionalismus proměnil pohraničí v sud s prachem
DAVID MARTINEK: Landsmanschaft. Nebezpečné kolo další kulturní války v Česku
DAVID MARTINEK: Kupka hnoje
DAVID MARTINEK: Chození pozpátku
DAVID MARTINEK: V oku orkánu. Do českých voleb zbývají tři dny
DAVID MARTINEK: Evropské selhání na Ukrajině v roce 2014. Moment, kdy EU ztratila Ukrajinu
DAVID MARTINEK: Den před setkáním na Aljašce
DAVID MARTINEK: Vnimanie! Vnimanie!
DAVID MARTINEK: Pád Gileádu
DAVID MARTINEK: Mistr Jan Hus
DAVID MARTINEK: Decroix. Spravedlnost v nouzovém režimu
DAVID MARTINEK: Casus belli
DAVID MARTINEK: 80 let od konce druhé světové války
DAVID MARTINEK: Reportáž psaná na benzínce
DAVID MARTINEK: Jak ukazují produkce partiček, usazených v televizi od pofidérní “televizní revoluce”, veřejnoprávní televize je dávno za zenitem
DAVID MARTINEK: Příběh hochštaplera je u konce
DAVID MARTINEK: Den kolaborantů
DAVID MARTINEK: Průlom
DAVID MARTINEK: Stydím se za Petra Fialu
DAVID MARTINEK: Vědomí, ve víru věků
DAVID MARTINEK: Traktory v Praze. Protest zemědělců proti Green Dealu. Evropská unie a domácí zemědělství
DAVID MARTINEK: Rakušanovo karvinské extempore
DAVID MARTINEK: Skirmish diletantů vs. princip budování státu
