DAVID MARTINEK: Jak ukazují produkce partiček, usazených v televizi od pofidérní “televizní revoluce”, veřejnoprávní televize je dávno za zenitem

Sněmovna schválila růst poplatků za ČT a ČRo. Musí platit i ti, kdo nemají televizor či rádio.

Pojďme si to probrat.

Zvýšení koncesionářských poplatků a rozšíření povinnosti i na ty, kdož nemají televizor či rádio považuji za omyl. Televize má už nyní zaručené příjmy ve výši 7,5 miliardy.

To je úroveň příjmů, na který musí i velká korporace vynaložit obrovské náklady, úsilí, talent a energii. Musí zvládnout vyrobit úspěšné produkty, které lidi chtějí, kupují je dobrovolně a dobrovolně za ně platí. Přičemž riskuje každým špatným rozhodnutím, že pokud nezvládne vytvořit produkty, o které lidé stojí, může se podnik také ocitnout rychle v bankrotu. Příkladů je nepočítaně.

ČT neriskuje nic. Namísto šetření, optimalizace nákladů, hodnocení kvality produkce, osekání zbytečné produkce, vzniku nových pořadů pro posílení plurality a objektivity, či případně péči o věrný historický obraz složitých českých zápasů o existenci.. si ČT jednoduše navrhne a nechá schválit zákonem zajištěný příjem z veřejných prostředků. Prosadí jej prostřednictvím mizerné vlády, která si takto, na oplátku, pojišťuje vliv. A jede se zvesela dál. Je to ale sázka na špatného koně. Je to krátkozraké a pro ČT jde o špatnou strategii.

Jsem jednoznačným zastáncem veřejnoprávních médií. Důvodem je, že veřejnoprávní média mohou plnit roli nestranného arbitra společenských procesů. Mohou, ale neplní.

Zatímco komerční média tuto roli plnit mohou, ale nemusí, mohou klidně dál stranit tomu či onomu společenskému či politickému proudu, jejich hlavním cílem není vyváženost, či objektivita. Je jím zisk. Jinak by je jejich majitelé neprovozovali.

Navíc, komerční média, která získají značný dosah, mohou úspěšně plnit roli dělového člunu při dobývání mediálního prostoru pro tu, či onu stranu společenských a politických zápasů. Prosazovat produkty, technologie, pokleslý vkus, zábavu, infotainment.. to je čistě jejich věc a nikdo do toho nemá moc co mluvit.

Pokud se komerční médium ujme i náročné role arbitra společenských a politických procesů, může se tak stát, pak samozřejmě je to potřeba jen ocenit. Ale péči o objektivitu společenské reflexe není jejich úkolem.
Je to úkolem, primárně, veřejnoprávních médií. U veřejnoprávních médií nejde o sledovanost, oblibu, show, prosazování, natož propagandu.

Veřejnoprávní média jsou jediným místem, odkud má do společnosti proudit pravda. Zde se máte dozvědět přesně, co se děje v domácí i zahraniční politice, v byznysu, kultuře, sportu.

Objektivně. Jasně. Přesně. Bez příkras, obezliček, mentorování. Žádná agenda setting, framming, manipulace veřejnosti, show, názorová zaujatost. Ne. Čistá, puristní a objektivní informace, padni komu padni.

Je to jediné místo, kde taková věc může fungovat. Protože na rozdíl od komerčních projektů má k dispozici finanční nezávislost. Dokáže tak uživit lidi, kteří pravdivému a objektivnímu hodnocení reality věnují usilovně po celý život. Je to jiný druh tvůrců a novinářů, než u komerčních.

Na tohle mají jít peníze. Tito lidé nepotřebují jen z něčeho platit složenky. Potřebují i dobré právníky, zajištění a ochranu před zvůlí mocných. Protože. Pokud začnete říkat pravdu, počítejte s tím, že taková činnost se neobejde bez velmi tvrdých bojů. A rozhodně není bez rizika.

Proto si platíme veřejnosprávní média. Pro tento typ odvahy a práce.

V druhém sledu, televize i rozhlas také potřebují nástroje. Střižny, záznamovou techniku, archivy, auta, přenosovou soustavu, data, sítě, vnitřní strukturu. Kvalitní lidi. Nebojácné investigativní novináře. Produkční, režiséry, střihače, tvůrčí staff. Spolupráci s obrovskou škálou profesí. To stojí nějaké peníze. Pro to, aby ta věc dobře fungovala.

Jak ukazují produkce partiček, usazených v televizi od pofidérní “televizní revoluce”, veřejnoprávní televize je dávno za zenitem.

A naopak. Jak ukazuje produkce domácí alternativní scény, která dokáže hýbat celospolečenským děním a která se pohybuje po léta ve vesmíru sociálních sítí a různých na koleně vytvářených mediálních projektů: Pokud říkáte pravdu, nepotřebujete toho hodně. Potřebujete akorát přežít. Protože ten zápas, zápas o pravdu, máte v krvi. A jde vám spíše o něj, než o cokoliv jiného.

V tomhle světle mě nepřesvědčíte, že veřejnoprávní média potřebují nafukovat rozpočty.

Nepotřebujeme veřejnoprávní média ve stávajícím formátu.
Veřejnoprávní média potřebují redukci, ekonomickou, technologickou, finanční restrukturalizaci. Potřebují změnu. Potřebují získat odpovědnost vůči divákům a občanům.

Jak to udělat? Je to velmi jednoduché.

Položte si tyto otázky.

Jste spokojeni s kvalitou produkce veřejnoprávních médií?

Jsou podle vás veřejnoprávní média objektivní v posuzování a prezentování společenských a politických procesů?

Kupovali byste tuto službu dobrovolně?

Máte k dispozici nástroj, jako plátci, voliči, pro to, abyste dokázali případně korigovat nepříznivý trend uvnitř veřejnoprávního média? A vaše daně nebyly zneužívány proti Vám? (Např. možnost odhlášení poplatku.)

Pokud si veřejnoprávní média nastaví tyto čtyři základní parametry na denní bázi a jejich pravidelné měření a vyhodnocování ukáže podporu, pak mají taková média smysl.

V opačném případě podporovat stávající formát nemá smysl. Cesta poté vede jinudy.

Stávající veřejnoprávní média lze klidně i zrušit. Řešení problému a především potřeby nezávislého zpravodajství a publicistiky lze vyřešit rozumnou licenční politikou. Licence a vysílací prostor je možné poskytovat na základě 6 letých mediálních cyklů projektům nezávislých provozovatelů, kterým je přiznáno právo na zajištění nákladů, na základě rozhodnutí zákona o spravedlivém vypořádání za provoz veřejné mediální služby.

Další obory a formy produkce – výroba filmů, zábavy, sportu či provoz archivů je možné přesunou bez obtíží, za běžných komerčních podmínek, na bedra soukromých producentů. Vysílatel a držitel licence si poté může příslušné produkty zajistit formou běžných kontraktů.

Mantra, že veřejnoprávní média tady budou věčně neobstojí.

Ony mají konkrétní společenský účel. A pokud jej neplní, pak nejsou jednoduše potřeba.

FB – David MARTINEK, publicista, režisér, producent ve společnosti David Martinek Production

Jiné články autora:

DAVID MARTINEK: Příběh hochštaplera je u konce

DAVID MARTINEK: Den kolaborantů

DAVID MARTINEK: Průlom

DAVID MARTINEK: Stydím se za Petra Fialu

DAVID MARTINEK: Vědomí, ve víru věků

DAVID MARTINEK: Traktory v Praze. Protest zemědělců proti Green Dealu. Evropská unie a domácí zemědělství

DAVID MARTINEK: Rakušanovo karvinské extempore

DAVID MARTINEK: Skirmish diletantů vs. princip budování státu