DAVID MARTINEK: Decroix. Spravedlnost v nouzovém režimu

Jmenování Evy Decroix do pozice ministryně spravedlnosti ukazuje, bohužel, na tristní personální vyprázněnost pomalu končící vládní sestavy. Ministr Blažek, který rezignoval na post kvůli probíhající bitcoinové aféře, byl, přiznejme, i svými kolegy obecně považován za inteligentního člověka, se schopností strategického rozhledu. U Evy Decroix bych o něčem podobném snad ani neuvažoval.

Bitcoinová kauza bývalého ministra Blažka, když se k ní vrátím, je škodlivá a nebezpečná. V podstatě ukazuje, že pod SPOLU bude čím dál složitější rozeznat, kde končí zájem a operační pole vlády a veřejné správy a kde se již prolíná ve vlivu organizovaného zločinu. Po všech těch Dozimetrech, Fialových kampeličkách, zpackaných vládních projektech, po nyní, příkladně, havarující dostavbě Dukovan by si možná těch 20% příznivců této mohlo pomalu začít uvědomovat dvě věci:

Tato vláda je spíše věcí organizované skupiny. Než vrcholným politickým subjektem, zastupující zájmy voličů, nebo veřejné zájmy. Společnosti, státu, institucí.. i voličů vládní sestavy samotných.
V situaci po demisi Blažka by totiž bylo možná lepším řešením, než dosadit diskutabilního politického nominanta, jmenovat na post některého z kvalitně pracujících náměstků na ministerstvu.
Podobně jako to udělal premiér Andrej Babiš, když v obdobně krizové situaci 21. dubna 2021 jmenoval ministrem zahraničních věcí Jakuba Kulhánka. Respektovaného náměstka se zkušeností z řízením svěřeného sektoru. Ten dosloužil jak ve vládě, tak i ve vládě v demisi bez větších obtíží. A zároveň udržel respekt a standardní provoz a chod ministerstva na potřebné úrovni. Řešení z nutnosti, ale pokud vám jde o správný chod instituce a nikoliv jen o udržení vlivu pro potřebnou korekci probíhajících kauz, tak cesta je například tato.

Ta druhá věc souvisí. Tato vláda má stále ještě obrovský vliv na utváření názorů. Tedy, u svých voličů. Velmi pragmaticky směřuje agresi a velmi úspěšně, formou jednoduchých, srozumitelných “signálů” udržuje názorovou polarizaci. V podstatě si vystačí klidně i se zavádějícími údaji, každodenním lhaním, výsečí, damage control. Velmi úspěšně také pracuje s vytvářením memů, vytváření agresívních celospolečenských nálad a polarizaci společnosti.

Její trik je ale vlastně velmi jednoduchý.
Vláda sama sebe definuje jako zastánce “demokratických hodnot”. Všichni ostatní jsou “ohrožením demokracie”.
Lidé, kteří jednoduše preferují slušnost, inklinují přirozeně k demokracii a chtějí například podnikat, být úspěšní, snažit se o vyšší životní standard, pak mají “jedinou volbu”.
Bohužel. Je to jinak. Marně se to snažíme vysvětlit už několik let.

Decroix je typickým příkladem tohoto přístupu. Svým arogantním, nadřazených chováním a memorováním se snaží přesně udržovat tuto pozici. “Nominální demokratky”.
Za všechny problémy může pochopitelně Babiš, Okamura, Konečná a v závěsu Putin, Orbán, Fico a nyní i Trump.
Lidem, provládním voličům, by ale měla pomalu začít blikat výstražná kontrolka.

V praxi jde o něco jiného.
V normálně fungující politické straně, nebo prostředí koalice existuje zastupitelnost. Strany mají více schopných nominantů. A právě i vnitřní politická konkurence, posilující výkon a schopnosti uvnitř samotných politických stran umožňuje, při lapsu, selhání, nebo jednoduše opotřebování některého z politiků sáhnout do rezerv a úspěšně pokračovat v dané politice a strategii.

Decroix, nová nominatka na velmi důležitý post ministra spravedlnosti je ale jen zase, další diskutabilní figura.
Příklad? Je osobně a přímo zodpovědná za zdevastování protikorupčního zákon o lobbingu, kterým prakticky změnila znění zákona ve prospěch oligarchů. Pozměňovacím návrhem, který vykastroval původní vládní text s potřebnou evidencí kontaktů.

Jak bude tedy vykonávat svou funkci? Když se obecně ví, že pozměňovací návrh k tomuto zákonu si ve skutečnosti napsali sami lobbisté? (𝘝 𝘮𝘦𝘵𝘢𝘥𝘢𝘵𝘦𝘤𝘩 𝘥𝘰𝘬𝘶𝘮𝘦𝘯𝘵𝘶 𝘧𝘪𝘨𝘶𝘳𝘶𝘫𝘦 𝘑𝘢𝘯𝘢 𝘏𝘢𝘺𝘴 𝘻 𝘵𝘦𝘭𝘦𝘬𝘰𝘮𝘶𝘯𝘪𝘬𝘢č𝘯í 𝘴𝘱𝘰𝘭𝘦č𝘯𝘰𝘴𝘵𝘪 𝘊𝘌𝘛𝘐𝘕 𝘴𝘱𝘢𝘥𝘢𝘫í𝘤í 𝘱𝘰𝘥 𝘗𝘗𝘍.)
Decroix tak fakticky umožnila oligarchům, aby si sami připravili a upravili protikorupční zákon, na míru svých potřeb.
Nyní bude stát v čele resortu spravedlnosti.

Decroix je představitelka liberálního křídla ODS, ambiciózní politička, prosazující LGTB, manželství pro všechny, surogátní mateřství. Pravidelně se vyjadřuje bojovnými projevy k mezinárodním tématům. Přičemž, věcně vzato, erudici nahrazuje spíše plamennými prohlášeními a projevy, než znalostí kontextu poměrně složitých mezinárodních vztahů. Je typickým představitelem dobových trendů. Halasně podporuje Tchaj-wan ve vztahu proti pevninské Číně, ještě výrazněji pak mluví o nutnosti stát za Ukrajinou, protože jak sama říká, Rusko jí „leží v žaludku“.

Její kandidatury do Evropského parlamentu nebo komunálního či krajského zastupitelstva byly neúspěšné a v politice se vlastně objevila až v roce 2020. Poté, co její stranický kolega a tehdejší jihlavský zastupitel Petr Laštovička rezignoval na svůj mandát.

𝗣𝗿𝗶𝗻𝗰𝗶𝗽𝗶á𝗹𝗻ě
Nemám zájem se vozit ani nijak kritizovat samotnou Evu Decroix.
Tato volba je na Petru Fialovi. Jeho rozhodnutí, jeho management státu, jeho výsledek.

Jde mi spíše o něco jiného.
Máme jako stát čím dál větší problém s vnímáním spravedlnosti. A chodem i takto důležitých institucí.
Na jedné straně stojí opět před soudy, opět a zase před volbami, Babiš, Okamura. Spravedlnost trestá učitelku Bednářovou, která se pokusila dětem vysvětlit rozdíl mezi oficiálním narativem a výkladem situace na Ukrajině, která se podle mých informací blíží více realitě, než oficiální, oktrojovaný výklad událostí.
Vytváření strašáka z Babiše, pronásledování politické opozice, zatěžování soudů.. Jako bychom si tímhle divadlem už společně všichni prošli. A pomalu si uvědomujeme, že všechny tyto obskurní metody zneužívání států, soudů, policie, veškeré to mediální divadlo, sloužící polistopadovým stranám je k ničemu.
Lidé se, navzdory těmto praktikám, rozhodují jinak. Trend si razí cestu i napříč Evropou, naposledy v Polsku. Boří tento typ konstruktů a metod, jak vládnutí, tak způsobu udržování status quo.

Možná by končící vládě prospělo, kdyby alespoň zanechala instituce, tak důležité, jakým je ministerstvo spravedlnosti, ve stavu, kdy jednoduše stát neztratí respekt občanů a jejich důvěru v obecnou spravedlnost.
Není prostě možné, aby tato vláda postupně rozložila důvěru ve veškeré svěřené úřady. Od financí, přes obranu, dopravu, vnitro až po nyní spravedlnost. Protože náprava stavu pro příští vládu bude nesmírně obtížná. A popravdě, po těchto různých extempore končící vládní sestavy bude opravdu obtížné podnítit iniciativu, tvořivost, motivaci a především ochotu důvěřovat ve vlastní stát a jeho instituce.