DAVID MARTINEK: Povolební vystřízlivění
Je po komunálních a prvním kole senátních voleb, kdy přišlo volit přes 44 % lidí. Což je dost. A znamená to, že lidé komunální volby rozhodně nepodceňují. To je moc dobře.
Pár postřehů. Pravidelně se stává, že uprostřed volebního cyklu dostanou vládní strany pořádnou volební facku. Je to běžné. Volební program a jeho plnění je někde v půlce. Vláda obvykle slízne velkou kritiku, větší než opozice.
A vzhledem k tomu, že vládní strany bojují s opozicí především na půdorysu ANO vs. ODS, a ODS dostává řádně na frak a naloženo, Rakušanův dozimetrický spolek, poněkud stranou zápasu, získal podstatné body. Je to vyslovená hrůza. Protože Rakušan, spolu s politiky z TOP09 jsou snad nejkontroverznějšími postavami české politiky.
Lze pochopit voliče, kteří nevolí ANO, Motoristy nebo SPD. Někomu to hodit chtějí a při pohledu na bezvládného Kupku, nebo excentrické Piráty, po jejich angažmá ve sněmovně nebo v Praze je možná pro ně STAN i Rakušan momentálním řešením.
O rozsáhlé kauze Dozimetr se taktně mlčí. Stranické špičky, napojené na mafiány, kteří plní stranickou pokladnu.. kdyby se tohle dělo u ANO, byly by z toho palcové titulky obden.
Trapnost v podobě hromadného a koordinovaného vytěžování poslaneckých náhrad a další kauzy – voliči opozice tohle patrně považují jen za propagandu z druhé strany. A nikoliv zoufalou realitu.
Je to chyba a velká.
Podstatným rysem komunálních voleb je také úspěch místních sdružení. Což je dobře. Často je realitou, že právě místní zastupitelé, kteří přesně vědí, kde město konkrétně tlačí bota a v obvodu nebo obci mají přirozenou podporu, mohou pro město udělat velký kus dobré práce.
Pro vládní strany by mělo být naprosto přirozené dodat v koalici těmto místním uskupením, to, co jim často chybí. Kontext a podporu pro místní rozhodnutí a projekty na krajské a celostátní úrovni. Kde je velké strany jako ANO mohou výrazně podpořit. A místní dění a projekty pak posunout na diametrálně jinou úroveň. Což by bylo velmi užitečné pro všechny, především pro města samotná.
Faktem je, že ANO opět vyhrálo volby.
Nevyhrálo výrazně, jak se trochu čekalo. Jen udrželo víceméně pozice. Propadlo, jako v Ústí nebo Jihlavě. Jinde, jako v důležité, průmyslové Plzni, Přerově nebo Opavě naopak získalo. Někde je to plus mínus pár procent. Čekal jsem, že vzhledem k trvale ničivé dehonestaci kreditu vlády budou výsledky ještě horší. Ale nestalo se tak.
Je to výhra. Ale má své ale.
ANO se bude muset výrazně zaměřit na regiony, kde lidé nejsou s prací zastupitelů, primátorů nebo starostů spokojeni. Nemám obavu, že by tento proces u ANO nenastal. A že by nenastaly i příslušné změny. Volby jsou důležité mj. i proto, že naprosto nemilosrdně ukáží, kde přesně věci nefungují tak, jak by fungovat měly a jak by si voliči přáli, nebo v místě potřebovali.
V demokracii rozhodují lidi u volebních uren.
V prostředí silné politické konkurence se zastupitelé, kteří měli možná pocit, že práci pro město, obec nebo i metropoli za ně odpracuje značka ANO, tak tito se jednoduše mýlili.
Složitá situace nastane při skládání městských koalic. Vládní ANO je sice, s výjimkou Prahy a Brna, nejčastěji první a druhé na pásce. Z vlády panuje přímočarý tlak na konkrétní výsledky, revitalizaci ekonomiky a budování špičkové české infrastruktury. Rozsah investic státu do českého prostředí je mimořádný, možná až zásadní a bude v příštích letech pokračovat.
Ale tuhle inovační, reformní ofenzívu je potřeba promítnout na úroveň obcí a měst. Všude mají být rozumní a schopní lidé. V každém městě hledá ANO rozumné partnery.
Otázkou je, jak chcete zlepšovat lidem stát, prostředí, ekonomiku a města. Když na městech vznikají koalice, splácané až z 11 subjektů, jako třeba právě v Ústí nad Labem. Kde jediný spojující prvek pro takový konglomerát je snaha, aby se ANO nedej bože neujalo správy města..
Tohle nepochopím.
Co je další momentum?
Příklady jako “Zdenál” Papoušek z Brna, v kampani pro Senát. Tento senátor obhajuje senátorský post. Prezentuje se podivnými klipy s hercem Rychlíkem, nebo šlechticem Černínem. Při sledování člověk nefalšovaný brněnský bizár. Nemám nic proti “Zdenálovi” osobně. Klidně mu přeji úspěch v kampani. Jde o něco jiného. Jak a proč se vlastně rozhodujeme.
Zůstanu u Brna. Pro příklad. Mám moc rád tohle pěkné město. Ale co se z něj poslední roky dostává ven, nechápu. Fiala, Nerudová nebo Don Pablo Bitcoin Blažek. Holan a podpora landsmanšaftu.
I když si Papoušek zaslouží ocenění za dřívější práci pro děti, nebo lidi, kterým pomáhal po výkonu trestu, v podstatě jde o archetyp “hodnotového politika”. Za dobu jeho práce v Senátu nenajdete prakticky žádnou výraznou doložitelnou aktivitu.
Nicméně, v Brně stačí Rychlík a Černín a jste první na pásce.
Komedie v Brně pokračuje i se Zlatuškovou, Bolkem Polívkou a Čtvrtníčkem, který propaguje suše kohokoliv, kdo si jej zrovna najme. ODS sice prohrála s tandemem lidovců a Stanu, ale město bude patrně řídit kreativní producentka. Dobrá.
A pokud se týká Grolicha. Co na to říct? Dlužno uznat, že nakonec se mu komíhání nožkami a chytlavá melodie tytytý ve videoklipu vyplatily. Vyhrál už v prvním kole. Je z něj senátor a v Brně už Matěj Henlein Holan dostává orgasmy, že z něj bude jednou vůdčí postava hodnotové politiky.
Proč o tom přemýšlím a píšu?
Víte. Tyhle volby víc než názorně ukazují:
Jedni prostě tvrdě pracují. Druzí dělají politickou show. A protože volby a politika jsou i o emocích a nejen výsledcích, show prostě občas získá navrch.
Jenže. Správa státu, budování ekonomiky, zajištění chodu institucí a předně, systematické zlepšování chodu státu je tvrdý chlebík. Není to přiblblá show. Když vidíte do jednotlivých komplikovaných agend, na úrovni municipalit, státu, evropského práva, rozpočtů, provozních technikálií, zákonů a prováděcích předpisů, je to docela hutná práce.
Zase, platí zde jednoduché. Zvolíte si lidi, kteří tohle řemeslo ovládají a zvládají. Výsledky se po čase dostaví. Lepší města, nové stavby, lepší infrastruktura, cesty, byty, nemocnice, školy.
Nebo si zvolíte politické showmany. Propagandisty, estrádní umělce a jinou podobnou sortu … do úřadů. Do Senátu a do vlády. A namísto fungujícího a rozvíjejícího se státu, obcí a měst dostanete to, co jste si zvolili.
Pouze nekončící show.
FB – David MARTINEK, publicista, režisér, producent ve společnosti David Martinek Production
Jiné články autora:
DAVID MARTINEK: Kašpar nebo hrdina?
DAVID MARTINEK: Koho pošleme na radnice a do Senátu?
DAVID MARTINEK: Trapné divadlo. Pokus o odvolání vlády Andreje Babiše se změnil v naprostý debakl
DAVID MARTINEK: Problém – Novinář
DAVID MARTINEK: V Polsku explodovala zbloudilá ruská raketa. Kupka z toho trojčí na sociálních sítích
DAVID MARTINEK: České modulární reaktory s puncem Rolls-Royce. Od sci-fi roku 2013 k atomové stavebnici v Temelíně
DAVID MARTINEK: Babišův kabinet frčí. Jako rozjetý tank. Výsledky mluví samy za sebe
DAVID MARTINEK: Interference
DAVID MARTINEK: Gdaňsk – Babiš mluvil o míru. O cestě k míru
DAVID MARTINEK: Krize v Československu 1929 – 1934
DAVID MARTINEK: Anatomie zrady: Jak hospodářská krize a nacionalismus proměnil pohraničí v sud s prachem
DAVID MARTINEK: Landsmanschaft. Nebezpečné kolo další kulturní války v Česku
DAVID MARTINEK: Kupka hnoje
DAVID MARTINEK: Chození pozpátku
DAVID MARTINEK: V oku orkánu. Do českých voleb zbývají tři dny
DAVID MARTINEK: Evropské selhání na Ukrajině v roce 2014. Moment, kdy EU ztratila Ukrajinu
DAVID MARTINEK: Den před setkáním na Aljašce
DAVID MARTINEK: Vnimanie! Vnimanie!
DAVID MARTINEK: Pád Gileádu
DAVID MARTINEK: Mistr Jan Hus
DAVID MARTINEK: Decroix. Spravedlnost v nouzovém režimu
DAVID MARTINEK: Casus belli
DAVID MARTINEK: 80 let od konce druhé světové války
DAVID MARTINEK: Reportáž psaná na benzínce
DAVID MARTINEK: Jak ukazují produkce partiček, usazených v televizi od pofidérní “televizní revoluce”, veřejnoprávní televize je dávno za zenitem
DAVID MARTINEK: Příběh hochštaplera je u konce
DAVID MARTINEK: Den kolaborantů
DAVID MARTINEK: Průlom
DAVID MARTINEK: Stydím se za Petra Fialu
DAVID MARTINEK: Vědomí, ve víru věků
DAVID MARTINEK: Traktory v Praze. Protest zemědělců proti Green Dealu. Evropská unie a domácí zemědělství
DAVID MARTINEK: Rakušanovo karvinské extempore
DAVID MARTINEK: Skirmish diletantů vs. princip budování státu