TÝDEN NA JIHU ČECH: Poslední den našeho pobytu jsme využili k výletu do Kvildy a jejího okolí
Poslední den našeho pobytu na Šumavě nastal a my se před odjezdem rozhodli vydat do Kvildy a jejího blízkého okolí…
Keška v lese
Jak to tak bývá, někdy se spoléháme na údaje výrobce a vlastně ani nevím zda jsou pravdivé, nebo stále platné. Přesně toto nás potkalo, když jsme se vydali cestou na Kvildu pro jednu kešku… kousek přes louku, která byla smáčena ranní rosou.Chvála mému oblečení jdu a zůstávám suchý, ale Domča… tomu kalhoty i boty protekly a vše bylo tak mokré, že se dalo ždímat. Ulovila se keška a my se hned po návratu vydali zpět do Vimperka přezout, převléknout a zpět na Kvildu. Proto až se rozhodnete věřit tomu co se píše u výrobků, je lepší si to pro sichr zkusit někde kde to lze pohodlně řešit.
Jezerní slať
Největší přístupná slať v Čechách se nachází mezi Horskou Kvildou a Kvildou. Jako nejvhodnější pro návštěvu bude slunný den. Určitě zde bude chladněji než na místě o pár kilometrů dál. Je to typická vlastnost tohoto místa, které má hned několik přívlastků o které se může podělit jen málo míst na území Čech Moravy a Slezska. Jedním z přívlastků je NEJDRSNĚJŠÍ MÍSTO V ČR také se lze dočíst, že se jedná o NEJCHLADNĚJŠÍ MÍSTO V ČR. Prvenství si dlouhodobě drží hora Sněžka (1602 m.n.m.). Zatím co průměrná roční teplota na Jezerní slati dosahuje 1°C, Sněžka je se svými 0,2°C nejchladnějším místem v ČR.
Po ledové spršce informací je potřeba se trochu ohřát. Jezerní slať je druhá slať, kterou jsme v rámci našeho pobytu navštívili, sice nese název Jezerní slať, ale kdo by čekal vodní plochu jako je na Chalupské slati, má smůlu. Ne že by tady voda nebyla… je a ne málo, ale není vidět mezi všudepřítomnou vegetaci, která prorostla původním jezírkem a díky kterému dodnes nese toto rašeliniště označení slať. Jedná se o rašeliniště rozvodnicového typu, rozloha slatě je 103 ha. Průměrná hloubka rašeliny dosahuje 2,5 m a v nejvyšším místě mocnost rašeliny dosahuje 7,6 m.
Samotná prohlídka se dá rozdělit do 2 malých částí. První je z rozhledny, která je na samém okraji slatě a odkud je výhled nad plochu slatě.
Druhá část je již pěší cestička po dřevěném chodníku, který nám dovoluje dostat se tak blízko k rašeliništi, až kam je to bezpečné pro nás i pro přírodu.
Po návštěvě tohoto úžasného místa jsme využili chvilky času a cestu jsme směřovali do vesničky Kvilda. Kvilda je známá pro české i zahraniční turisty a bylo to i v sobotu ráno poznat díky všudepřítomným pěším, cyklo i auto turistům.Malebný místní kostel, roubenky odpočívadla… Přijeďte se na ně také podívat, udělejte si pár cest po okolí bude se Vám tady jistě líbit. Nabídky hotelů jsou přijatelné a lokalita pro turistiku naprosto vhodná. Je jen na každém, kdo se sem rozhodne vydat, zda zvolí chladnou letní tůru a nebo raději sáhne po mrazivé zimní dovolené a využijete místní sjezdovky, nebo běžkařské dráhy.
Je jedno jestli je jaro, léto, podzim nebo zima. Každé období nabídne to co jiné nabídnout nemůže.
Když se na Šumavu vydáte na jaře, uvidíte kvést nejen louky, ale i stromy všemi veselými barvami. V létě si užijete parádní turistiku na horách a vše kolem se bude nádherně zelenat a co má v létě kvést, bude potěšením nejen pro oči, ale cestu i vůní zpříjemní. Až přijde rudý podzim, vše začne hrát barvami. Nejsou to barvy tak veselé jako ty jarní, ale ty podzimní své velké kouzlo mají. A zima? Proč se ve spojitosti se zimou mluví o královně Zimě? A Mrazíkovi? Protože krajina zahalená bílou přikrývkou je nádherná!
Fotky níže patří do mé sbírky z roku 2003. V době naší dovolené tolik sněhu nikde nebylo a přiřazení fotek k tomuto časovému období je pouhopouhá troufalost trumfnout sníh, který v minulosti napadl ve Vimperku a okolí v květnu 1976!
Já a moji vrstevníci toho o roku 1976 mnoho nevíme. Jsem ovšem tvor zvídavý a jak se mi povedlo zjistit, kalamita která v roce 1976 postihla a překvapila nejen Českou, ale i Německou stranu v Bavorském lese. Tato kalamita je zapsání hodná do dějin, protože při ní utekla smečka vlků, která se dostala i na území tehdejší ČSSR a zde napáchala nemalé škody na zvěři v CHKO Šumava. Dlouho trvalo zjištění co se děje. Lidé nacházeli laně, jeleny a jinou zvěř sraženou psi, ale smečka psů nikomu nechyběla. Zpravodajské služby nakonec zjistily, že na bavorské straně napadlo tolik sněhu, že vlci chovaní v ohradách tyto ohrady díky sněhu překonali a vydali se na putování krajinou. Za dlouhé pátrání po vlcích se podepsala i vlčí ostražitost, která se vyhýbala všem lidským stezkám.
Tímto nahlédnutím do historie Šumavy se loučíme s našimi čtenáři, kteří projevili zájem o naše vyprávění z jižních Čech. Současně bychom rádi všechny pozval na naše zážitky minulé a zachováte li nám přízeň, brzy se zde budou objevovat nové zážitky z nových míst. A abych tolik nenapínal, týden po Šumavě jsme si to vyrazili na Sněžku…
Kokršpanělovi:
Karel, Marecela
Dominik, Filip
Pejsek Koky
Doporučeno s kočárkem: Ano až na náš výlet pro kešku přes louku (ano šlo by to objetí i s kočárkem)
Doporučeno pro děti: Rozhodně ano
Doporučeno pro pejsky: Ano
Text a foto: Karel CHVAL
TÝDEN NA JIHU ČECH: První den jsme si protáhli nohy u Vimperka v nedaleké přírodě Pravětínského údolí
TÝDEN NA JIHU ČECH: Den druhý. Písek nám zmizel za zády a my už přemýšleli, kdy se tam znovu vydáme
TÝDEN NA JIHU ČECH: Den třetí. Obec Borová Lada a její okolí se šumavskými slatěmi. Kdo by je neznal?
TÝDEN NA JIHU ČECH: Den čtvrtý. Úžasné! Stát na vrcholu rozhledny a vidět všude kolem sebe Šumavu
TÝDEN NA JIHU ČECH: Den pátý – u koní na Hájné Hoře. Tady jsem se učil čistit kopyta, hřebelcovat…
