TÝDEN NA JIHU ČECH: Den pátý – u koní na Hájné Hoře. Tady jsem se učil čistit kopyta, hřebelcovat…
Po výstupu na Boubín a následném návratu do Kubovy Huti to již v pátek vypadalo marně. Vlastně ještě krátce po obědě bylo rozhodnuto, že si jen tak poležíme a nikdo nehne ani brvou…Tento plán nakonec nevyšel a my se nechali přemluvit našimi ratolestmi, které si velmi dobře zapamatovaly, že někde u Vimperka jsou koně. Tatí, chceme na koníčky, mamí, táta nechce na koníčky, ale ty jsi nám je slíbila.
Co se dá dělat děti chtějí na koníčky, ale vlastně neví co to pro ně bude znamenat… Záhy jim to došlo… z nejnižší části Vimperka jsme se vydali na Hajnou Horu, malou usedlost dva kilometry nad Vimperkem, kde vždy bývaly stáje.
Za ta léta se mnohé změnilo a i já chvilku bloudil, než se povedlo najít tu správnou cestu. Když už jsme si tak bloudili, koukli jsme se na Vimperk hezky z výšky, pokochali jsme se vláčkem, který se šinul krajinou pod námi a my, jak se šinuli po cestě, povedlo se nám najít tu správnou cestu až ke stájím.
Cesta do kopce byla plná běžných dotazů dětí jako “Kdy už tam budeme?” “Mě se už nechce do kopce” nebo “Tati, já už nechci koukat jak je Vimperk krásný”. Naříkalo se, trucovalo se a hledalo se, kudy tudy ke koním. Když už jsme vkročili na tu správnou cestu byla to jen chvilka než jsme se objevili tam, kde jsem to dříve znával.
Stáje na Hajné Hoře. Kousek od stájí, v nedaleké ohradě se páslo odhadem šest koní a my trochu nejistě přešlapovali na okraji pozemku, který působí zcela soukromě. Jít ke koním? Nebo raději ne? Vlastně tu nikdo není, ale co když se koně vyplaší a někdo tu najednou bude a bude naší přítomností překvapený? Ve vhodný okamžik se mihl majitel stájí a na náš dotaz zda můžeme blíže k ohradě kouknout na koně se stalo něco co jsem nečekal. “Ty koně nejsou naše, klidně se na jděte podívat”. Sakra Koně nejsou jejich? Co se stalo se stájemi, to se to tady tak moc změnilo? Než jsem stihl vstřebat celou informaci, povídá majitel: Ale můžete se jít podívat k nám do stáje na naše koně. A my šli, v doprovodu našich dětí, dětí co se na stájích pohybovali, v doprovodu pejsků i koťátka.
A opravdu chvilku na to stojíme ve stájích. Já stojím a vzpomínám, sem jsem chodil! Tady jsem se učil čistit kopyta, hřebelcovat a byl jsem v kolektivu super lidiček. Ovšem teď je to tady úplně jiný. Stáje jsou předělaný, jsou mnohem světlejší než to bylo dřív. Již od dveří je vidět, že nejen o koně je tady dobře postaráno.
Teď tady stojíme, povídáme si, hladíme koně a mezi tím dostáváme informace jak to se stájemi nyní je, jak to bylo chvilku poté kdy jsem tady byl naposledy. Čas utekl jako voda, my se přesunuli k býkům a protože práce na farmě je velmi náročná, čas pro nás bylo potřeba vyměnit za další práci při úklidu velké hromady balíků slámy.
My se rozloučili a vydali se zpět do města. Tentokrát jsem šel již za nosem těmi cestami, kterými jsme chodil před dvaceti lety. Většinou nemám rád vzpomínání na to co bylo, ale tyhle cesty jsem chodil takřka denně a nešlo vyhnat z mysli kolikrát se tudy šlo v dešti, kolikrát bylo kolem nuly nebo i hodně pod nulou, kolikrát jsme se sotva na horu přes sněhové závěje vyškrábali jen proto abychom tenkrát mohli být u koní.
Cesty z Hajné Hory jsme využili k prohlédnutí nově otevřeného hřiště u ZŠ T. G. Masaryka. Děti se vyřádily a my po návratu k babičce zakončili tuto procházku i páteční den upadnutím do spánku.
Plánujete cestu po Šumavě a chcete si obohatit program o jízdu na koni? Tábor pro děti u koní?
Ekoagrofarma nabízí vše uvedené a pro jízdu na koni stačí den dva předem zavolat a domluvit si vhodný termín.
Text a foto: Karel CHVAL
TÝDEN NA JIHU ČECH: První den jsme si protáhli nohy u Vimperka v nedaleké přírodě Pravětínského údolí
TÝDEN NA JIHU ČECH: Den druhý. Písek nám zmizel za zády a my už přemýšleli, kdy se tam znovu vydáme
TÝDEN NA JIHU ČECH: Den třetí. Obec Borová Lada a její okolí se šumavskými slatěmi. Kdo by je neznal?
TÝDEN NA JIHU ČECH: Den čtvrtý. Úžasné! Stát na vrcholu rozhledny a vidět všude kolem sebe Šumavu
