TÝDEN NA JIHU ČECH: Den druhý. Písek nám zmizel za zády a my už přemýšleli, kdy se tam znovu vydáme

Po prvním dni ve Vimperku a krásné 12 km dlouhé procházce přišla na řadu změna místa a my se vydali do Písku. Město ne zcela za kopcem, ale to vůbec nevadilo. Po příjezdu do Písku jsem vybral šikovné místo na zaparkování a dál se šlo dlouho jen po svých. Naše kroky se držely centra a východní části Písku a pro nás to už teď znamená, že se tam určitě vrátíme. Ale o tom určitě jindy…

Písek, město vzniklé ve 12 století má za sebou velký kus historie a my si jí z části prošli. První kroky nás zavedly do Lipové aleje, která je tvořená bezmála 80 vrostlými lípami. Perfektní místo pro odpočinek a relaxaci nedaleko od rušných míst města. I my zde poseděli a vzrostlými lípami se pokochali. Teskně jsem zavzpomínal na Sudslavickou lípu, kterou máme pár kilometrů od Vimperka, a při pohledu na tuto lipovou alej je mi zcela jasné, že tak dlouho tady žádný strom nebude.

Z Lipové aleje jsme se vrátili zpět k autu, které jsem nechali zaparkované nedaleko místní nemocnice a vyrazili jsme najít nějaké to občerstvení. Z triviální záležitosti se nám stal pomalu problém, protože najít restauraci se zahrádkou, kde nebude vadit pejsek se moc nedařilo.

S blížícími se kroky k centru se začaly vynořovat různé zahrádky a nám se podařilo usadit na zahrádce hotelu City. Příjemná obsluha nám dovolila nejen usednout s pejskem, ale pejsek i dostal vlastní misku plnou vody. Doplnili jsme energii jídlem, které nejen, že bylo chutné, ale i vkusně servírované.

Volnou chvilku než bylo jídlo připraveno jsme využili k naplánování další trasy a také k vyluštění souřadnic jedné z kešek, která byla jak jen to říct? Cestou.. jen pár desítek metrů procházka navíc to za ten bodík přece stojí.

Od hotelu City jsme se vydali do nedalekého informačního centra SLADOVNA, kde jsem se vybavili suvenýry a současně odlovili naší první Píseckou kešku. Pro kačery smutná zpráva, keška se nehledá, ale také je to zábava, o kešku se žádá. Vrátím se raději k místu kde jsme a je nutné podotknout, že se jedná o místo velmi klidné s příjemným posezením. Součástí tohoto prostoru je Prácheňské muzeum, restaurace, galerie a Písecký hrad.

Jek lze asi předpokládat, od Sladovny je to už jen kousek ke Kamennému mostu, který patří k nejstarším dochovaným mostům v Čechách a stejně jako včera ve Vimperku jsem se i tady pohybovali po bývalé obchodní cestě, která je známá jako Zlatá stezka. Most a jeho nejbližší okolí jsme si náležitě užili. Odlov kešky, mnoho fotek, výstava pohádkových postav. Sochy z písku. Radost pohledět. Dlouho jsem přemýšleli jak by jsme něco podobného mohli sami vytvořit… Ale mnohem déle jsme přemýšleli nad tím, kdy se to postavilo a kolikrát od té doby pršelo? K přemýšlení jsme si přibrali zmrzlinu z cukrárny na levém břehu a horké myšlenky rovnou chladili před vznikem totálního balastu.

Čas se pomalu přesunul do odpoledních hodin a my se vydali dále proti proudu Otavy až k Městskému ostrovu, který mimo restaurace nabízí bezpočet atrakcí pro děcka a současně poslouží jako oáza klidu poblíže rušného městského centra. Je hezké vidět, že ostrov složí po staletí lidem. Dříve jako městské lázně, dnes jako oddechové místo nejen pro rodiny s dětmi. Mezi ostrovem a břehy Otavy poslouží pro přechod most, přes který jsme se i my pohodlně dostali na druhý břeh a mohli jsme pokračovat dále centrem.

Cestou stál za povšimnutí Kostel narození Pany Marie v ulici Bakaláře a Židovská Synagoga v Soukenické.

Nedaleké Husovo náměstí se může pochlubit udržovaným parkem, kde odpočinek a společnost hledalo několik seniorů. Rychle jsem si vzpomenul na pražské parky plné bezdomovců a existencí, na vimperský park, odkud jsem vždy odcházel potlučený, protože to tak tenkrát bylo….

Zpět od vzpomínek a přirovnání, nedaleko od místa kde jsme zanechali ráno auto se nachází dům který společně se zámečkem v Lánech sloužil jako druhé letní sídlo prezidenta JUDr. Emila Háchy. Háchova vila měla bohatou historii, ale od konce druhé světové války již sloužila vždy jen běžným občanům města Písek.

Dlouho jsem myslel, že národní hřebčín jsou Kladruby, ale že by byl i v Písku významný hřebčín? Za tuto informaci mohu poděkovat Geocachingu a zde uložené schránce. Od Háchovi vily jsme si nemohli odpustit cestu k Národnímu hřebčínu v Písku. Sice jsme se pohybovali podél areálu zvenčí, stavba nás ve svých viditelných částech značně uchvátila.

Písek nás zaměstnal ještě na chvilku odlovem několika kešek, posezením ve fastfoodu a dřív než se dostavila únava my vyrazili zpět do Vimperku. Písek nám zmizel za zády a my už cestou hlasitě přemýšleli jak naplánujeme trasu tímto krásným městem znova a z jiného pohledu do míst, které jsme nenavštívili.

Baby box v Písku
Samotnou kapitolu bych rád věnoval Baby boxu, který v Písku slouží již od roku 2010. O Zřízení baby boxů se v Čechách zasloužili “Nadační fond pro odložené děti Statim” a “Občanské sdružení Baby box pro odložené děti”. Iniciátory těchto akcí byli JUDr. Roman Hanus a Ludvík Hess. Na více než polovině první generace baby boxů se finančně podílela nadace Komerční banky Jistota. V současnosti je umístěno na území ČR 66 baby boxů a výhledově plán předpokládá umístění nejméně jednoho BB v každém okrese.

Stojí za zamyšlenou proč zrovna Baby Box u nás stojí za zmínku a vysvětlení je jednoduché. Jako rodiče 2 dětí chápeme kolik stresu může příchod potomka vyvolat a co teprve potom, pokud se dítě narodí ve špatnou dobu, na sakra špatném místě. Jistě všichni jsme slyšeli o tom, jak novorozenci mohou skončit v nádobách na odpad, zakopaní nedaleko v lese a jiné hrůzy. Naopak je radostné vidět, že i zprvu neřešitelná životní situace může zaručit dítěti klidný a snad i bezstarostný život, který matka nemohla s ohledem na životní situaci dítěti ani s maximem mateřské lásky nabídnout. Vím, názory na BB jsou různé, ale já osobně raději uvidím 10 dětí v BB než jedno utýrané v nádobě na odpad!

Na počest tohoto BB je nedaleko od písecké nemocnice uložena keška, kterou jak jsem naznačil dříve jsem musel vyluštit během čekání na oběd. A co mi to luštění dalo? Stačí si přečíst předcházející odstavec.

Text a foto: Karel CHVAL

Předchozí vyprávění:

TÝDEN NA JIHU ČECH: První den jsme si protáhli nohy u Vimperka v nedaleké přírodě Pravětínského údolí