TÝDEN NA JIHU ČECH: První den jsme si protáhli nohy u Vimperka...

TÝDEN NA JIHU ČECH: První den jsme si protáhli nohy u Vimperka v nedaleké přírodě Pravětínského údolí

Následujících šest článků bude postupně popisovat naší letošní dovolenou strávenou na jihu Čech, v mém rodném kraji. Jako zázemí jsme využili ubytování u mé drahé mamči a každý den někam vyrazili za krásami nejen Šumavy.

Ale nyní popořadě. Zabalit vše potřebné a dokoupit zbytky výbavy si vyžádalo celý jeden den. Víc času nebylo, protože Dominik se v sobotu odpoledne vrátil z táboru a po 14 dnech si dovezl krásnou hromádku prádla a věcí na vyprání ve stavu pozornosti hodném. Neděle tedy věnovaná přípravě i návštěvě pár obchodů aby se dokoupilo vše co by se mohlo hodit a co by zpříjemnilo naše putování za přírodou cestou necestou.

Za mě padla volba oblečení od značky Loap, Hanah a North Finder. Vím, že se mezi profíky nejedná o moc velebené značky, ale mě se vešly do rozpočtu a na rozdíl od ostatních výrobců jsem se dozvěděl jaká je odolnost membrány proti vodě a to podstatnější: jaká je prodyšnost materiálu. V obchodě stačilo již jen chvilku zkoušet a bylo vybráno. Původní plány koupit různě křiklavé oblečení a pokusit se zkombinovat bundu, kalhoty a již zakoupené boty se umírnila na poklidnou kombinaciSoftshellová bunda North Finder Lenon který nabízí prodyšnost 7000g/m2/24hod. Stejně tak i shodných parametrů dosahují vybrané kalhoty North Finder Raiden.Naopak partnerka vzala do hledáčku více vzhled než nějaké parametry čísílka membrány 🙂 A s bundou od Alpine Pro, kalhotami od North Finder ke vší spokojenosti také odchází směr k domovu kde pokračovalo balení.

Hlavně nic nezapomenout, vše s rozvahou zkontrolovat a vše několikrát podrobit otázce zda skutečně danou věc s sebou potřebujeme.

Ano takový kávovar vzít s sebou potřebujeme. A to už byl úkol na mě abych vše naskládal do kufru auta a přitom nás náklad neohrozil pokud by náhodou přišla nějaká nepříjemnost. Vím, jsou to otřepané fráze, ale těžké předměty co nejblíže k sedačkám a za zaskládat je lehkými věcmi a taškami. To se nakonec podařilo a v pondělí jsme vyrazili z Prahy do Vimperka.

Po příjezdu klasika, vybalit, připravit vše potřebné posilnit se a s chutí na první výlet. Komu by se chtělo ještě řídit po takové cestě? Nám ne, my se rozhodli protáhnout naše nohy nedalekou přírodou v docházkové vzdálenosti od města (Pro Pražáky – něco jako dojít z domova k metru, když zrovna nejde autobus nebo tramvaj. O doplnění energie se rozhodl postarat náš starší prcek a vzal to co mu přišlo jako nejvhodnější.

PRAVĚTÍNSKÉ ÚDOLÍ

Pravětínské údolí je kombinací smíšeného lesa a chatových osad, které se nachází povětšinou podél toku Pravětínského potoka nebo cesty, která se Pravětínským údolím line Čím dále se vzdalujeme od města, chatky ubývají a my si užíváme krásnou procházku v přírodě. Pravětínské údolí je plné cest, které využívají pracovníci lesů pro svoz dřeva a kam se běžný motorista dostane jen porušením zákazu vjezdu. Díky tomu se jedná o velmi klidné prostředí, kde není třeba mít stále na pozoru pohyb dětí nebo poslušných pejsků.

Naše kroky směřovaly k hrázi, která nemá za úkol zachytit velké množství vody, ale v případě velké vody zachytit štěrk, který je unášen vodou. Mé naplánování trasy neproběhlo nejlépe a my se museli přes tuto hráz dostat na druhý břeh kde jsme chtěli pokračovat dále po svážnici do hlubiny údolí. No a také na druhém břehu byla jak jinak, ten den naše první, keška.

Od hráze jsme se vydali na místo, které v minulosti patřilo mezi velmi rušné. Ano na tomto místě klidu dříve vedla Zlatá stezka a do dnes po ní zůstaly patrné stopy. Přes Pravětínský potok byl postavený most, který se bohužel do dnešní doby nezachoval a na jeho památku již zde najdeme jen dva pilíře z nichž jeden značně utrpěl při poslední velké vodě. Pro kačery dobrá zpráva, že i tu velkou vodu přežila zde uložená keška.

Most z dob slávy zlaté stezky je již nenávratně pryč a my se musíme vydat na ten nový, který je kus cesty zpět. Cesta pokračuje a pokračuje a my přicházíme k místu lesní školky Getsemanská zahrada. Samotný název vyvolá otázky co tady dělá místo popisované v Bibli. Možná to odhalí návštěva tohoto místa. Ten klid a ticho přímo nabádají k zastavení, odpočinku rozjímání. Trochu vynechám ukázku místa jako takového a přidám něco z cesty.

Také nás nemálo překvapilo, že i když je léto máme to štěstí a v odpoledních hodinách nacházíme houby i borůvky, lesní jahody. Houby děti moc neberou, ale jahody a borůvky jsme nestihly ani vyfotit.

Celá trasa včetně návratu nám zabrala krásné jedno odpoledne a vyžádala si lehce přes 12 kilometrů bez potřeby překonávat nějaké veliké výstupy a sestupy. Navíc celou dobu po udržovaných cestách obklopeni malebnou přírodou Pravětínského údolí. A abych nezapomenul, na to jak je to blízko k městu bylo tady nebývalé liduprázdno. To už dnes nikdo nechodí odpočívat do lesa?

Text a foto: Karel CHVAL

MAPA S TRASOU

This slideshow requires JavaScript.

Komentáře

komentářů