TÝDEN NA JIHU ČECH: Den čtvrtý. Úžasné! Stát na vrcholu rozhledny a vidět všude kolem sebe Šumavu

Vláčkem dojet na Kubovou Huť a dál po svých. Ideální začátek výletu, který děti ocení a navnadí je na celou další cestu. Boubín není jen Boubínská rozhledna, ale i Boubínský prales, Johnův kámen, lovecká chata Zámeček a mnoho dalších míst. Než se na takovouto trasu vydáte, je potřeba si určit odkud, kam a hlavně kudy chcete jít. Možností je více a je jen na vás, která cesta je ta vaše.

Kubova Huť

My se vydali okružní cestou z Kubovky na Johnův kámen (1296 m. n. m.) po modré turistické trase.
Cestou lze potkat několik míst, která stojí za zastavení. První takové místo je u bývalého vojenského bunkru, který je za první odbočkou z Kubovky na Boubín.

Prohlídka bunkru byla takové krátké zastavení a potom zpět na cestu. Ten kopce co byl před námi to chtěla zdolat raději dřív než dojdou síly. Krok za krokem jsme se sunuli po cestě kolem Basumských luk až k dalšímu odpočívadlu. Odpočívadla na této části trasy jsou udržovaná a zpříjemní pochod.

Na odpočívadle by se dalo sedět dlouhé hodiny, ale to není to proč jsme se na tuto cestu vydali. Odtud začíná parádní kopec, který je potřeba vystoupat. V porovnání s jinými kopci se jedná o velmi příjemný výstup. Cestu kryjí stromy, kde stromy nejsou naskýtá se výhled do krajiny. A jak jsme stoupali, pomalu se blížila odpověď na mojí otázku bude možné cestou odbočit na Johnův kámen? Nebo musíme až na souběh všech turistických tras, které vedou na vrchol? Původní návrh, že na Johnův kámen dojdeme Starou cestou jsme zamítli, ta cesta k tomu nebyla. Druhá na turistické mapě zobrazená cesta již problém se schůdností neměla a my přišli sice o kus značené trasy, ale kousek přes 1 kilometr cesty, který jsme neušli, jsme získali k dobru.

Johnův kámen

Po chvilce cesty po červené přicházíme ke zhruba dva metry vysokému obelisku, který zde byl umístěný na památku lesmistra Josefa Johna, který se zasloužil na vzniku pralesovité rezervace na Boubíně. Významnost lesmistra Johna byla nebývalá, tento obelisk byl umístěn ještě za jeho života.

Mimo samotného Johnova kamene jsme cestou potkali pár překrásných prašivek, které se tak krásně nechaly fotit.

Jak to tak bývá, některá místa jsou u turistů velmi oblíbená a jiná naopak méně. Johnův kámen bude jedno z těch méně oblíbených míst. Na okolní přírodě je již na první pohled vidět, že tudy tolik lidí neprojde.Sami jsme se o tom přesvědčili, na to kolik lidí šlo přímo na Boubín, tady jsme potkali jen 2 další turisty. Možná to je škoda, ale zase díky malému zájmu je Johnův kámen překrásné místo.

Boubín

Dost bylo klidu, hurá s davem na Boubín, je tam rozhledna a někde jsem zaslechl že i občerstvení. Návrat na “přelidněnou” cestu a postupné vyškrábání až na samotný vrcholek Boubína 1362 m .n. m. Stojíme rozhlížíme se a zrada, občerstvení tady bylo, ale jen to co si kdo donesl s sebou. Abychom nebyli o nic ošizeni, vyšlápli jsme si i 21 m vysokou rozhlednu, která je na vrcholu Boubína od roku 2005. Rozhledna bez potíží obstála i během orkánu Kyrill, který na vrcholku napáchal škody na porostu.

Úžasné! Stát na vrcholu rozhledny a vidět všude kolem sebe Šumavu. Lesy, louky i města v dáli. Je to jeden z těch impulzů, který nás žene dál. Je to ten motor, proč raději jezdíme na výlety místo posedávání doma u televize.

Nyní si každý musí položit otázku kudy dál. Nejpohodlnější a nejschůdnější cesta je zpět na Kubovu Huť stejnou cestou, kterou se na Boubín přišlo. O něco méně pohodlná cesta je sejít druhou stranou než se přišlo do Zátoně po modré turistické značce která vede v blízkosti Boubínského pralesa do kterého lze přes plot nahlédnout. My se vydali jak jinak než směr Zátoň. Cesta byla všelijaká, ale pořád schůdná pro nás i pro děti.Rozhodně jsme si nechtěli nechat ujít chatu Lovecký zámeček a na rozcestí U Křížku jsem opustili modrou a vydali se dále po zelené.

Chata Lovecký zámeček

Po chvilce chůze přicházíme k dřevěné chatě s ozdobnou studánkou. Opodál vidíme kapli svatého Huberta. Jak jsem se dodatečně dozvěděl, jedná se o chatu, kterou si je možné od Lesů ČR pronajmout dle platného ceníku. Blízké okolí tvoří malebná studánka, která má prameniště nedaleko a voda je sem dovedena lidským přičiněním.

Co vše lze cestou potkat na cestě k zámečku i dále k Boubínskému pralesu? Povětšinou lidskou tvořivost a hravost, pohodlnou schůdnou cestu včetně řádného a přehledného značení. Bloudit by nikdo neměl.

Cesta se lesem vlnila a my doputovali až zpět k modré turistická značce, která nás vedla dále podél plotu Boubínského pralesa až k Boubínskému jezírku. Je hezké vidět jak to v pralese vypadá , že se příroda sama se sebou umí vypořádat a i bez zásahu lidí stromy rostou, ptáci zpívají a i voda teče.

Boubínský prales a jezírko

Možná to tak nevypadá, ale jezírko, které je na okraji pralesa obdivováno je uměle vytvořeno lidským zásahem do krajiny někdy mezi lety 1833 a 1836. Vzniklo jako splavovací nádrž,která byla využívána až do roku 1957.

Až sem máme cestu všichni společnou. Kudy dál? Někdo do Zátoně, jiný se vydá do nedaleké Kaplice nebo jako my zpět na Kubovku. Naše cesta zda byla zhruba v polovině a nás čekalo dalších 11 km chůze.

Jilmová skála

Naše kroky začaly směřovat k tomuto vrcholku který se honosí nadmořskou výškou 1037 m. Své jméno nese po Jilmu, který zde byl v minulosti běžnou součástí vegetace. V 80 letech jilmy odumřely na grafiosu a v ekosystému je nahradily javory. Bez cílené regenerace se opět jilmy nahodile v ekosystému začínají opět objevovat. Přes Jilmovou skálu jsme sice nastoupali hodně metrů, ale ten výhled do krajiny nám byl odměnou za tu námahu.

Jak se kroky střídaly, my se vrátili zpět na Basumské louky a odtud už jen co by kamenem dohodil k autu. Vše co jsme si poctivě vyšlapali nahoru, to jsme museli i sestoupat.

Co říct závěrem? Překrásných 22 kilometrů dlouhá trasa (od 15 km krásně vidět stoupání na Jilmovou skálu).

Text a foto: Karel CHVAL

TÝDEN NA JIHU ČECH: První den jsme si protáhli nohy u Vimperka v nedaleké přírodě Pravětínského údolí

TÝDEN NA JIHU ČECH: Den druhý. Písek nám zmizel za zády a my už přemýšleli, kdy se tam znovu vydáme

TÝDEN NA JIHU ČECH: Den třetí. Obec Borová Lada a její okolí se šumavskými slatěmi. Kdo by je neznal?