O CIKÁNSKÉM MLÝNĚ: Lidovou pověst z Vimperska převyprávěl Jan Ziny Vávra
Za dávných dob, kdy města byla městečky a vesnice vesničkami, projížděl Šumavou starý cikán se svým vozem. Už se mu znelíbilo stále se harcovat, chtěl se usadit a zbohatnout.
Jeho žena se občas pachtovala s čertem, když předpovídala lidem budoucnost, a ten jim poradil, aby si našli údolí na severní straně Boubína a tam si postavili mlýn.
Cikán hledal údolí, až do jednoho přijel, ale nebyl v něm žádný potok a tak hned na čerta.
“Oj, ty ďase rohatý. Údolí jsi mi poradil, ale vody v něm nikde.”
“Musíš jet dále, tohle není to pravé údolí.”
“Oj, oj. To nepude. Koně sou znavený, roba nemocná a já už taky nemohu dál. Víš ty co? Stejně už máš naši duši jistou, urob nám vodu tady. Jeden potok sem, jeden tam, stejně nikdo nic nepozná.”
Čert chvíli smlouval, ale pak pokrčil rameny, protože poznal, že tady nic nesvede, a do rána vyhloubil koryto a vytáhl ze země pramen. Starý cikán potok nejprve pochválil, pak se zamračil a plácl se do čela.
“Oj, ty ďase rohatý. Mlýn postavit jsi mi poradil, ale nevím jak.”
“Musíš dřevo nakácet a kameny přivalit. Pak vykolíkovat a zeď začít stavět. Škvíry jílem vymazat a střechu šindelem poklást.”
“Oj, oj, To nepude. Roba sama nic nezmůže a já jsem sláb a stár. Než bychom mlýn postavili, dávno by sis naši duši do pekla vzal. Víš ty co? Zrob ten mlýn za mě, stejně máš mou duši jistou.” Co měl čert dělat. Chtěl-li cikánskou duši, musel i mlýn postavit. Do rána bylo hotovo.
Cikán mlýn pochválil a pak znova zalamentoval.
“Oj, ty ďase rohatý. Mlít obilí jsi mi poradil, ale kudy sem sedláci pojedou, zrob mi ještě cestu, pěknou, pevnou, osázenou lipami.”
Chtěl-li čert cikánskou duši, a zdálo se mu, že za tolik námahy ji už nemůže pustit, musel tedy cestu ke mlýnu udělat a lipami osázet. Sedláky do mlýna nahnat a nakonec i obilí semlít, protože cikánova žena byla nemocná a cikán starý, slabý nebo hloupý. Co by to prý čertovi udělalo, když už má tu cikánskou duši jistou.
Jednoho dne se čert objevil před mlýnem a hledal cikána. Nenašel jeho ani cikánku ani jejich koně. Ti se večer totiž domluvili, sebrali čertem vydělané peníze a ještě v noci odjeli ze mlýna pryč. Když to čert zjistil, strašlivě se rozzuřil, mlýn vypálil a pobořil. Dodnes běhá po světě a hledá proradnou cikánskou duši.
Po starém cikánovi zbylo jen údolí jménem Cikánské s Cikánským potokem a do něho vedoucí lipová alej. Ten potok dával dlouhá léta obživu několika mlýnům, pile i hamru, takže cikánské přání a čertovská práce nepřišla vniveč.
Jan Ziny VÁVRA