STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Adventní medovina zachutná i zahřeje

K Vánocům, nejkrásnějším svátkům v roce patří i vůně. A co voní víc, než hřejivá medovina? Vánoční trhy jsou asi tím nepříhodnějším místem, kde lze v tomto předvánočním období vyzkoušet horké a tekuté včelí produkty. Každý z nás jistě alespoň jednou před vánocemi na některý z nich vyrazí, koupí nějaký dárek pro blízké anebo se zahřeje s přáteli horkým nápojem, ať to bude punč, svařák či medovina. Tisíce litrů medového vína, nebo-li medoviny, vytočí v těchto předvánočních dnech stánkaři na vánočních trzích.

Plné žejdlíky medoviny, zpěv, veselost a radost. Takhle si můžete představit pití tohoto kvašeného nápoje ve středověkých krčmách. Tradice trvá dodnes, medovina je stále velmi oblíbená. Když si přivoníte a ochutnáte kvalitní medovinu, můžete si skutečně připadat jako v ráji. Asi i proto je podle legend medovina starší než lidstvo samo. Z plna hrdla ji pili jako ambrozii už řečtí bohové a každá další civilizace.

Jestli dáváte přednost faktům před legendami, tak podle vědců byla medovina známá na africkém kontinentě už před 20 000 až 40 000 lety. Chytré včely si v období sucha dělaly hnízda v baobabech. Pěkně v nich skladovaly med. A když začaly lijáky, med se smíchal s vodou a příroda zajistila kvašení. Ejhle, první alkoholický nápoj spatřil světlo světa i bez božské pomoci. Člověku to neuniklo, vyzkoušel, chutnalo. Tenhle dar přírody neodmítl a medovinu se postupem času naučil vyrábět sám.

Ve středověku byla medovina symbolem hojnosti a bohatství. Ne každý si ji mohl dovolit, a tak se pila spíše na dvorech. Byla tak výjimečná, že se dávala novomanželům v takové zásobě, aby jim oslazovala život celý měsíc po svatbě.

Výroba medoviny podle Ottova slovníku naučného:
Medovina neb medové víno jest zvařená medová voda kořením sesílená, která řádným vykysáním a častým přeléváním do sudu a konečně do láhví nabyla lahodné chuti vínu zcela podobné. Po delším vyležení rovná se úplně těžkému červenému vínu. Láhev takového až 10 let vyleželého vína medového prodává se za 2 až i 20 korun.

Užívání medoviny ve Velkomoravské říši zmiňují shodně arabský cestovatel a obchodník Ibn Rozteh a Peršan Gurdézi. Uvádějí, že někteří bohatí jedinci vlastnili i sto nádob medoviny, která byla ve značném množství konzumována při různých příležitostech, konkrétně při výročních shromážděních rodiny na uctění památky zemřelého. Zdá se, že medovina byla i u nás v jisté době základním a nejrozšířenějším kvašeným nápojem.

V Dalimilově kronice se píše o používání staroslovanského nápoje našimi předky. Český kníže z rodu Přemyslovců Soběslav I v roce 1130 provedl určitá opatření v kapitule Vyšehradské, přičemž uložil proboštovi, aby kanovníkům byla „každého téhoždne“ dána láhev medoviny. Od té doby četnost záznamů zmiňujících konzumaci medoviny našimi předky narůstá. Karel IV. zavedl několik speciálních opatření pro obchod s medem zejména celního a daňového charakteru. Ještě před husitskými válkami bylo možno hledat občerstvení u krčmářů trojího druhu: u vínaře, šenkéře piva nebo u šenkéře medu.

Ze starých letopisů víme, že v roce 1640 bylo v Chebu v provozu třináct sklepů na výrobu medoviny a město se tak řadilo k nejznámějším a nejvýznamnějším produkčním oblastem té doby. V roce 1504 se v Praze nacházeli pouze dva medaři a od té doby v Čechách nastává úpadek medoviny. Snad naposledy je ve veřejné listině v našich zemí medovina zmiňována v listu Ferdinanda II., kterým r. 1626 potvrzuje majiteli domu u Platýze v Praze dědičnou výsadu k šenkování vín i všeljakých piv a medů přes celý rok k pohodlí lidskému.

Silná pozice medoviny ve Střední Evropě však začala během středověku slábnout. Důvody byly hned dva. Velký vliv na to mělo oteplení, které přinesla mírná změna klimatu. Pěstovat vinnou révu se tak dalo i v některých regionech Střední Evropy. Během 12. století také vzrostl obchod s muslimským světem, který přinesl do našich končin první destiláty. Obojí pravděpodobně způsobilo odklon od oblíbené medoviny, který se nejvíce projevil během 14. století. A od té doby se medovina už nevzpamatovala.

Důvody, proč došlo k hluboké recesi, která prakticky v celé Evropě vedla k tomu, že tento nápoj se postupně vytratil z podvědomí, jsou interpretovány různě. Jeden z názorů je, že recese výroby medoviny v 18. a 19. století mohla být výsledkem nedostatku medu a následkem toho nárůstu ceny medu. Odklon od konzumace medoviny prý způsobil také nárůst poptávky po sladkých vínech. Jako další důvod úpadku medoviny byla nevyrovnaná jakost medoviny. Dodavatel jednou dodal medovinu vynikající chuti a jakosti, jindy byla jakosti podřadné. Výroba medoviny je totiž technologicky daleko choulostivější než je tomu u jiných kvašených nápojů, např. vína či piva.

Pokračující rozvoj vinařství, pivovarnictví a lihovarnictví zatlačoval výrobu medoviny dále na okraj konzumentů i výrobců. Ekonomická otázka v tomto konkurenčním procesu jistě hrála zcela zásadní úlohu. Výroba vín, piva či destilátů se zřejmě ukázala technologicky méně choulostivá a ekonomicky méně náročná.

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora