STARÁ ŠUMAVA: Adventní trhy
Pohledy do minulosti mají stále více příznivců. Leckdo se mnohem raději v duchu brouzdá starými (krásnými) časy, než by se zabýval současností. Ve staré době se podle tří znaků poznalo, že se blíží zima. Městské kašny byly opatřeny bedněním, do něj se napěchoval hnůj, a to celé se zakrylo prkennou stříškou, aby voda nezamrzla.
Říkávalo se, že kašny dostaly kožich. Před mnoha domy se objevily hromady dříví. A do třetice, na mnoha místech se usadili kaštanáři s malými kamínky na dřevěné uhlí a s nápisem “Marroni arrostiti”. To proto, že první pečené kaštany k nám zavedli Italové. Bylo to dobré, voňavé, navíc kornout s kaštany pěkně zahřál ruce. Jelikož kaštany se staly oblíbenou pochoutkou, začaly se i u nás zakládat v polovině devatenáctého století sady kaštanovníku. Právo trhů patřilo vždy k nejvýznamnějším privilegiím měst.
Tradice vánočních trhů se zrodila již ve středověku. Tehdy se odehrávaly v čase od druhé neděle před Štědrým dnem, vždy pak trvaly pouhé dva týdny. Lidé zde mohli koupit prakticky cokoliv – například husu, cukroví, oblečení i koňský postroj, a to až do třicátých let minulého století. Dějištěm vánočních trhů bylo každé větší město, z nich putovala do městské pokladny nemalá částka. Lidé na vánočních trzích sehnali vše potřebné pro oslavu Vánoc, prodali své výrobky i suroviny.
Ovšem trhy byly odedávna také významnou společenskou událostí. Adventní neděle se označují jako zlatá, stříbrná, bronzová a železná, v tomto období se konají vánoční trhy a objevuje se adventní výzdoba. V dobách minulých byl advent spojen spíše s přípravami a očekáváním na příchod Spasitele. Občané rozjímali, modlili se, drželi půst, kterým vyjadřovali zármutek zesnulým a částečné truchlení po nich. Toto pokání bylo dodržováno dle Starého zákona.
Naproti tomu Nový zákon půst odmítal a tvrdil, že prospěje pouze k očištění těla. Dle tohoto zákona advent trvá 40 dní, od svátku svatého Martina. Křesťané drželi půst vždy v pondělí, ve středu a v pátek a po celý advent jej dodržovali pouze řeholníci. Ovšem tyto zvyky se měnily po čas doby a také v závislosti na různých církvích. Advent se ohlašoval tím, že do ulic vyráželi první pouliční prodejci. Se svými pojízdnými kamínky tu byli prodavači pečených kaštanů, kteří prodávali i teplé brambory.
Mnozí pamětníci vzpomínají, že už v době před adventem bylo sněhu po kotníky. O čistotu ulic se starali tzv. metaři. Byli to starší pánové, kteří si s tím hlavu moc nelámali. Vzali smetáky, a odhrnuli sníh jen zprostředka ulice. Pokud bylo opravdu hodně sněhu, tak vznikaly obrovské hromady. A pokud měly dámy dlouhé sukně, tak měly co dělat. Úvodem adventních trhů býval mikulášský jarmark. Prodávaly se zlaté březové metly, papírové figurky Mikulášů a čerti z chlupaté kůže s dlouhým jazykem a drátěnými vidlemi. V plátěných boudách byl k mání perník, marcipán, turecký med i jiné dobroty, prodávali se obrázky, hračky a samozřejmě vánoční stromky. Hospodyně zde nakupovaly koření a další suroviny, které potřebovaly k vánočnímu kutění.
Dalo se zde sehnat všechno potřebné pro domácnost – sítka, válečky, hrnce, látky, figurky ze sušených švestek a drobné hračky. Oblíbené byly tehdy hračky, které byly zároveň sladkou dobrotou. Ty se dělaly ze špejlí, papírů a sušeného ovoce, a někdy se na nich našlo i kousek marcipánu. Takové hračky – sladkosti i jiné podobné mlsání se dalo sehnat na kterémkoliv vánočním trhu. Od 19. století byly na těchto trzích dostupné tzv. Kristovy stromy a malé vánoční stromečky. Takové stromečky se vyřezávaly z lepenky a barvily, jak jinak než zelenou barvou. Děti se těšily na turecký med, cukrkandl či marcipán. Na takový jarmark přijížděli perníkáři ze širokého okolí a udivovali svými krásně zdobenými a chutnými výrobky.
Od poloviny 19. století se na mikulášských trzích ve větších městech začalo objevovat také tropické ovoce. Již ve středověku se na ulicích a náměstích během vánočních trhů zpívaly písně. Nejen náboženské, ale také světské, lidové, dokonce i sladkobolné skladby, které nebylo vůbec snadné si zapamatovat. Během zpěvu zpívající ukazoval hůlkou na obrázky, které byly znázorněním textu písničky.
Rovněž byly k dispozici tištěné texty zpívaných balad, které si lidé mohli koupit a zpívat. Takové zpívání se samozřejmě neobešlo bez hudebníků. Ti ze začátku hrávali na harfu. Později ji nahradily spíš flašinety. V době vánoční navíc zmíněné hudební nástroje doplňovaly malé betlémy, v nichž se figurky pohybovaly. Tato tradice pak trvala i v období renesance, baroka i v 19. století.
Zpěváci a velké množství stánků, a zboží nebyly jediným lákadlem vánočních trhů. Za zmínku stojí i střelnice a „světová“ muzea, která se v době před vánoční a zřejmě i vánoční objevovaly ve větších městech. Nebyla to samozřejmě taková muzea, jaká známe dnes. Jednalo se například o lví a sloní muže, mořskou pannu, či jasnovidku, která se pochopitelně nikdy nepletla. To vše trvalo až do Štědrého dne, kdy trhovci začali balit své stánky, lidé se odebrali domů a za okny pokreslenými mrazem byly vidět jen plameny svíček, petrolejové lampy, rozsvícené stromečky. A nad tím vším se nesl zpěv koled.
Že z toho na vás dýchla pohoda a klid? Tak letos zkuste nenechat se vtáhnout do novodobého vánočního šílenství, vynechte narvané supermarkety a užijte si Vánoce “ve starém stylu”. Přejeme vám ať jsou krásné!
Zdroj: WINTER, Zikmund. Ze starodávných radnic. Svazek 11. Praha: Otto, [asi 1917]. Staročeské Vánoce
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
(Z cyklu Stará Šumava)