KOMENTÁŘ NA SÍTI: Stát dnes umělcům platí za to, že jsou umělci
Od loňska existuje status umělce – zápis do registru na ministerstvu kultury, se kterým je spojena možnost získat stipendium za to, že tvoří. Přijde mi to nemravné. Ne proto, že bych umělcům nepřál peníze. Ale protože se tím začíná platit něco, co se podle mě platit nedá: vnitřní nutkání. A do toho nemá stát co kecat.
Táta byl skladatel. Když jsem byl malý, v sobotu se ještě chodilo do školy a do práce. Neděle byla den odpočinku. Po obědě se celá rodina válela na gauči. Jen tak dolce far niente. Sladké nicnedělání.
Přes týden táta chodil do školy učit a v noci točil ve studiu. Chvilku s námi seděl u stolu a pak vstal a šel psát hudbu. Žádná múza. Žádná náhlá inspirace. Jasně věděl, že má v pondělí v noci frekvenci a rozepisovač musí ještě stihnout rozepsat noty.
Často jsem si říkal: co ho z té židle vlastně zvedlo? Složenky platila hlavně ta škola.
Romantická odpověď je, že umělec je nádoba citů a tvorba je ventil. Klišé devatenáctého století.
Franz Kafka chtěl svoje dílo spálit. Nekalkuloval s nesmrtelností. Měl vyčerpávající práci, později tuberkulózu. Tvoření pro něj nebyla pohodlnější cesta životem. Byla to další zátěž. Přesto psal. Nečekal na stipendium.
Napsat symfonii, postavit dům, vyrobit židli – není to nutně touha po uznání ani potřeba něco vyjádřit. Je to vnitřní imperativ. Potřeba vstát a jít tvořit. A není to specificky umělecká věc.
Truhlář, který v neděli vstane a jde do dílny, protože mu jeho dílo nedá spát, je ve stejné situaci jako skladatel, který jde psát symfonii. Jeden má před sebou kus dřeva, druhý prázdný notový papír. Oba něco zvedne ze židle.
Stát samozřejmě může financovat kulturu. Může dojít k závěru, že chce divadlo, orchestr, film, knihu nebo festival, protože jejich existence je ve veřejném zájmu. Pak ale podporuje konkrétní dílo, činnost nebo instituci. Neplatí člověku za to, že cítí potřebu tvořit.
Umělecké tvůrčí nutkání není vzácnější ani cennější než jiná lidská nutkání. Jestli truhláři stát neplatí za to, že může udělat židli, proč by měl skladateli platit za to, že může napsat symfonii?
Umění je veřejným zájmem. Umělec jím ale není jen proto, že je umělec. A jestli je „vstaň a jdi tvořit” univerzální lidský rys, nikoliv umělecké privilegium, pak nechápu, proč by právě z něj měl vznikat zvláštní nárok na peníze ostatních.
FB – Vadim PETROV, publicista, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, prezident ve společnosti Iniciativa pro kybernetickou bezpečnost
Jiné komentáře autora:
KOMENTÁŘ NA SÍTI: Veto Petra Pavla ukázalo jeho priority docela jasně
KOMENTÁŘ NA SÍTI: Vadim Petrov – čtyřikrát na téma veřejnoprávní média a souvislosti
KOMENTÁŘ NA SÍTI: Za dva dny začne na Brněnském výstavišti setkání Sudetoněmeckého landsmanšaftu
KOMENTÁŘ NA SÍTI: Proč není jiné téma než Filip Turek?
KOMENTÁŘ NA SÍTI: Babiš je připravený