KOMENTÁŘ NA SÍTI: Za dva dny začne na Brněnském výstavišti setkání Sudetoněmeckého landsmanšaftu

Vztahy mezi Českem a Německem jsou v zásadě uzavřeny, nejen Česko-německou deklarací z roku 1997, ale i pokojným životem dvou sousedních národů, jejichž vztahy v historii nikdy nebyly tak bezkonfliktní jako po druhé světové válce.

Usnesení sněmovny není výzvou k nepřátelství vůči Němcům. Říká jen, že část české politické reprezentace považuje konání sjezdu v Česku za nevhodné vzhledem k historickému kontextu, a že odmítá zpochybňování poválečného uspořádání. To je racionální a liberálům, kteří označují nesouhlas s pořádáním sjezdu za projevy „hnědé hysterie“ nebo „ruské páté kolony“, nerozumím.

Jsem z generace, která se narodila ještě ve stínu války, přesto sudetská otázka za mého života nebyla tématem, byla uzavřenou součástí poválečného uspořádání. Řešili jsme režim, práci, vlastní život. Nevedli jsme existenciální spor se sudetskými Němci. Nemám proč se usmiřovat, necítím nenávist.

Naopak generace, které jsou od té doby na hony vzdálené, se usmiřovat chtějí. Může to být tím, že společnost, která dlouho nezažívá skutečné existenční konflikty, začne trpět absencí morální intenzity – válka na Ukrajině, palestinská otázka, klimatická krize, záchrana planety, poplatky veřejnoprávních médií… Všechna takováto témata se dají využít k demonstraci vlastní morální nadřazenosti, bez toho, že by člověk opravdu něco riskoval.

Naše generace problém odsunu vnímala jako historický fakt, dnešní generace ho vnímá jako symbolický příběh. Hraje se morální divadlo nad křivdou spáchanou na sudetských Němcích. Výsledkem není hledání smíru, ale naopak znovuotevírání konfliktu. Liberální prostředí zaměňuje historickou reflexi za morální sebepotvrzení. Tedy ne „jak porozumět minulosti“, ale „jak ukázat vlastní morální vyspělost“.

Média a sociální sítě ze zvěrstev obou stran udělaly přehlídku traumat. Kdo byl větší oběť. Kdo byl větší zvíře. Média a sociální sítě neumějí vytvářet historickou rovnováhu, stejně tak neumějí tvořit kontext a když na to přijde neumějí být ani zticha. Fungují na emocích, obrazech, vinících a obětech. Jakmile se otevře historické téma tohoto typu, hon za pozorností okamžitě vytáhne to nejdrastičtější: nacistická zvěrstva, lynče při odsunu, osobní tragédie, kolektivní vinu. A společnost se nezačne uklidňovat, ale emocionálně mobilizovat.

Ti, kteří téma eskalují, ať už z naivity, z hlouposti nebo vlastního prospěchu tvrdí, že téma je třeba otevřít ve jménu dialogu, evropské identity a univerzálních hodnot, ale podceňují, že pro část společnosti to nejsou symboly neutrální. A část z nich konflikt vědomě využila k aktivizaci svých táborů.

Naše domácí debata je typická neustálým hledáním „vnitřního nepřítele“. Kolaborant, proruský agent, hnědé nebezpečí, fašista, komunista. Jako by se každá politická pozice okamžitě převáděla do morální a historické kategorie. Proto téma sudetského sjezdu působí tak silně. Nejde jen o historii. Jde o to, že se česká společnost pořád točí v kruhu „hodnotové a populistické“, „západní a východní“, „demokratické a hnědé“.

Proto mnoho lidí raději mlčí. Začíná být nemožné normálně nesouhlasit.

FB – Vadim PETROV,  hudebník

Jiné komentáře k tématu:

MF DNES: Glosa komentátora Miroslava Koreckého

DAVID MARTINEK: Landsmanschaft. Nebezpečné kolo další kulturní války v Česku

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Když opozice a prezident hájí sudetoněmecký landsmanšaft

KOMENTÁŘ NA SÍTI: Prezident gest je v klidných časech ozdoba, ale v momentech, kdy gesta mají reálný systémový dopad, je to luxus, který si země nemůže dovolit