VELIKONOČNÍ TRADICE: Škaredá středa
A toho je také zapotřebí, neboť přímým nástupcem žlutého outerka je „škaredá středa“. Tato soujmenovkyně první postní středy, jež následuje na veselí masopustní, má svůj název asi ze stejného důvodu, jako její starší sestra. Když již celý týden nám připomíná utrpení, musí tento pojem soustředěn býti ve střední den a tudíž je i oprávněn tento název pašijové středy.
Škaredá středa je také spojena s úklidem, konkrétně s vymetáním sazí a popela z kamen a komínů. Pro ty saze a popel získala i další názvy, třeba Sazometná nebo Smetná. Pojmenování sazometná středa se vyskytuje už před rokem 1500 v názvu kázání Jakoubka ze Stříbra: v Sazemetnú středu „ve středu před Zeleným čtvrtkem“, vysvětluje takto: Sazometná středa nazývá se středa před Zeleným čtvrtkem, poněvadž Čechové v ten den vymetávali saze z komína za příčinou nastávajících svátků velikonočních.
K tomuto dnu se kromě uklízení váže ještě jeden zvyk. Nikdo by se na škaredou středu neměl mračit (škaredit), jinak se bude mračit po všechny středy v roce. Úsměv je znakem poctivosti, dobré nálady, pohody, mračení naopak může značit závist, nepřejícnost a škodolibost. Snad proto byl úsměv v tento den tak důležitý.
Škaredá středa je ale ve skutečnosti Nádhernou středou. Stejně jako dny před ní i po ní je nazdobena prvními svěžími posly jara, květy všech možných rostlin. Možná se na Velikonoce těšíte stejně jako my. Ne pro ten jeden volný den navíc, ale pro dobrý pocit, dotek tradic a pro radost ze zelené trávy, modrého nebe a hřejivého žlutého slunce.
Ve vlastním smyslu je Škaredá středa právě ona středa polovinou svatého týdne, který nás přivádí k velikonočnímu tajemství. Znají ho i ti, kdo v životě nevzali Bibli do ruky. Jidášem dodnes označujeme podlého zrádce, věrolomného, bezcharakterního a falešného člověka. Dodnes připomíná Jidášův čin Škaredá středa, údajně den, kdy Jidáš za třicet šekelů stříbra Krista prodal farizejům. Zrada tohoto Ježíšova učedníka spočívala v tom, že v Getsemanské zahradě přistoupil k Ježíšovi a políbil ho, čímž jej identifikoval pro pochopy, kteří jej přišli zatknout. Následovalo Ježíšovo odsouzení na kříž a Jidášova sebevražda.
Na rozdíl od mnoha významných mužů Ježíšovy éry, o kterých dnes nikdo nic neví, zůstal Jidáš v povědomí lidstva dodnes. Bez něj by příběh o smrti Spasitele postrádal jednoho z hlavních aktérů. Avšak stále se vynořují pochybnosti a pochybovači, kteří se ptají: existoval vůbec? Víme, že tento fenomén zrady je dramaticky vylíčen v samotném evangeliu a vlastně celá velikonoční večeře Krista s apoštoly byla jaksi v této atmosféře, neboť Kristus naznačil, že bude zrazen. Když se nejbližší učedník Jan ptá, kdo zradí, Kristus mu naznačí, že ten, který skývu chleba namáčí do mísy s omáčkou, je onen zrádce.
Na škaredou středu stloukaly pilné hospodyně máslo a přepuštěné je pak dávaly do kostela na svícení. Lidé nosí do kostela polínko dřeva a dají je opálit na hranici Jidáše. Doma z něho nadělají louček a z těchto křížků, které o Veliké neděli po obědě s ratolestmi svěcenými na neděli květnou zastrkají do rohů polí. Vždy tři lístky a ratolest, načež je svěcenou vodou pokropí. Který hospodář bude mít dříve zastrkané křížky, bude mít časnější žně. Jak vysoké jsou ratolesti s posvěcenými kočičkami, tak vysoko vzroste obilí. Křížky s ratolestmi chrání před krupobitím.
Škaredá středa je ale ve skutečnosti Nádhernou středou. Stejně jako dny před ní i po ní je nazdobena prvními svěžími posly jara, květy všech možných rostlin. Možná se na Velikonoce těšíte stejně jako my. Ne pro ten jeden volný den navíc, ale pro dobrý pocit, dotek tradic a pro radost ze zelené trávy, modrého nebe a hřejivého žlutého slunce.
Zdroj: P. Váša, Fr. Trávníček, Slovník jazyka českého. Praha 1952
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
(Z cyklu Stará Šumava)
VELIKONOČNÍ TRADICE: Modré pondělí
VELIKONOČNÍ TRADICE: Žluté úterý