VELIKONOČNÍ TRADICE: Žluté úterý

Žluté úterý – barva oživující přírodu po bílém sněhu barva se vztahuje k jasu slunce. Je to barva, která přináší radost a štěstí. V některých oblastech žluté úterý, ale podle etnografů zkomolený název šedé barvy (gelb = žlutá, grau = šedá). Jinak tento den nebyl v lidových zvycích nijak bohatý a ani z náboženského hlediska nehrál tak velkou roli jako dny nadcházející.

Na modrý pondělek následuje „žlutý outerek“. Proč žlutý? Někteří myslí, že se to vztahuje k středověkému obyčeji, dle něhož bankrotáři po celý rok museli nosit žluté klobouky, kteréhož mrzutého vyznamenání bývali toliko v outerý před velkonocemi sproštěni; aby vzdor tomu či právě proto nazýval se žlutým, je poněkud odvážlivá vysvětlivka, která sice připomíná na „staré zlaté časy“, uspokojení však budí obzvláště u těch, kteří svobodomyslností „nové doby“ nejsou nuceni nosit žluté klobouky — a těch je po krachu dosti.

Spíše může se tento outerek považovati za blížence tučného čtvrtka masopustního. „Tučný“ a „žlutý“ jsou jaksi pojmy spřízněné a neslaví-li se žlutý outerek tak bujně jako tučný jeho bratr, požívá přec, co poslední den před čtyřdenním postem jakéhosi vyznamenání co do jídla a pití. Neveselé barvy patrně symbolizovaly nadcházející utrpení, jímž procházel Ježíš před svou popravou.

V tento den se také, jako ve středu zametal prach a vymetaly komíny. Jako symbol pokání se popel vynášel na křižovatky, které mají tvar Kristova kříže. Ten, kdo se zdržel snad na nějaké zábavě a tancoval přes půlnoc – tedy z úterka na středu – tomu se měl zjevit zelený čert a strašit ho. Den patří domácím skřítkům a tak jestli doma nějakého máte (a víte o tom), tak mu dejte trochu mléka nebo nechte na talířku kousek chleba. A proč tlusté úterý – konečně po období půstu se lidé mohli dosyta najíst, čeho chtěli…

Zdroj: Pražský deník ze dne 25. března a 1. dubna roku 1877

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora

(Z cyklu Stará Šumava)

VELIKONOČNÍ TRADICE: Modré pondělí