VELIKONOČNÍ TRADICE: Modré pondělí

Modré pondělí symbolizuje blížící se Velikonoce, bylo pro křesťany vždy symbolem volného dne. Modré pondělí, lidé vymetali a bílili světnice a chalupy, a tím vymetali i zimu ze svých duší. Původ přívlastku “modré” je však nutné hledat jinde. Jedná se totiž o doslovný překlad německého “blauer Montag”, kde se slovu “blau” připisuje také význam “podnapilý, neschopný práce (po nedělní pitce)”.

Výrazy blue, blu, blau či bleu znějí pro ucho tak nějak poeticky, snivě, možná trošku smutně, ale každopádně modře. Čeština má při vší úctě nevýhodu, že zrovna k modré se chová poněkud macešsky. Modrá, ta je tak leda dobrá. Koneckonců ani z cizích jazyků přenesené termíny jako modré pondělí u nás nevyznívají kvůli své malé zvukomalebnosti příliš přesvědčivě.

Ve 12. století ale dochází k dramatickému obratu. Modrá vstoupí do křesťanské ikonografie jako barva Mariina pláště, jako barva smutku a pokory. Díky rychle se šířícímu mariánskému kultu se poté objeví na fenomenálních vitrážích gotické katedrály v Chartres, zamiluje se do ní francouzský král Ludvík IX., který se do ní začne oblékat, a jeho příklad najednou napodobuje společnost celého křesťanského Západu. Kostely se v tento den zdobily modrým, respektive fialovým suknem.

Při mši svaté se čte v pondělí evangelium o ženě, jež pomazala vonnou mastí nohy Páně. Vše začíná až příštím dnem. Podle tradice bylo v tento den lidem zapovězeno vykonávat jakoukoliv práci. Podobně jako v následující den se ani k Modrému pondělí nepojí žádné obřady. Tento den by se měl nést ve velké úctě. Měli bychom dbáti klidu a mlčenlivosti. Na modré pondělí ráno vzdáme úctu nebi a počasí. Uctíme čtyři živly. Na stůl dáme zelené osení jako poděkování přírodě a děkujeme za život.

Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly vakace, což byly vlastně jarní prázdniny. Bylo to praktické, neboť je každá ruka v tomto týdnu potřeba.

Zdroj: Kalendář aneb kniha o věčnosti a času, Eva Kotulová, Svoboda 1978

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora