STÁTNÍ POKUTY: Jen přelévání peněz z jedné kapitoly rozpočtu do druhé a oblbování veřejnosti

Na první poslech nebo pohled to vyznívá jako skvělá zpráva. Spravedlnosti bylo učiněno zadost a viník byl potrestán. Dostal tučnou pokutu, příště si dá určitě pozor. Tady však radost nad rozhodčím výrokem končí. To proto, že soudce a souzený ve své podstatě jedno jest. Mám teď na mysli pokuty, které stát uděluje státním institucím a organizacím. Zčerstva jsme se dozvěděli, že loni dostala správa šumavského parku pokuty za čtyři miliony korun, každou chvíli slyšíme nebo čteme, že pokutu platí různá ministerstva. Tím ale informace končí. Kdo škodu způsobil se nedozvíme. Stát nařídí, zaplatí a inkasuje. Je to jen přelévání peněz z jedné kapitoly rozpočtu do druhé a oblbování veřejnosti, jak je erár starostlivý a spravedlivý. Není. Chybí osobní zodpovědnost. Vždyť přece v každé státní organizaci nebo instituci je vedoucí pracovník, který musel nesprávné rozhodnutí podepsat. Způsobil škodu, měl by platit. Tak, jako dělník v továrně, který naseká zmetky.

(zj)