TOMÁŠ HAAS: Nekuřákům neberu právo na restaurace bez zápachu tabáku, naopak je v tom podporuji

“V hodně věcech se pleteš.
Obchod, restaurace a další není soukromý prostor. Je to veřejný prostor stejně jako banka a další. Kdyby byl soukromý, tak si můžeš vybírat koho tam pustíš a koho ne a klíč k výběru by byl na tobě a mohl by jsi klidně zakázat vstup cikánům a muslimům. Protože je veřejný, tak je tam pustit prostě musíš.
Stát dávno mluví do toho co se kde “prodává” a i do otevírací doby a dalších věcech. Samozřejmě zastánci kouření v hospodě to rádi přehlíží.
Když je obchod a restaurace stejné soukromé zařízení a v obchodě se prodávají také cigarety, proč je zakázáno kouřit v obchodech a proč s tím kuřáci nemají problém?
Stejně tak tvoje myšlenka že pravidla a sortiment má regulovat pouze majitel je krásná ale mimo realitu
Městské vyhlášky o otevírací době, o tom kde smí vůbec být hospoda – herna, zákony o omezení a další věci.”
—
Pletete se, pane, vy.
1. Obchody, restaurace a další provozovny služeb, podniky a banky JSOU, pokud jejich majitelem není stát, soukromé prostory.

To, že si nemůžete vybrat koho do nich pustíte, není závislé na statusu firmy.
Musíte tam, protože jste dostal povolení, živnostenský list, nebo statut akciové společnosti, své služby nabízet veřejnosti bez diskriminace, kterou nezakazuje váš status, ale ústava a zákony, jmenovitě ten trestní.

To, že si otevřete vegetariánský restaurant, neznamená, že tam nemusíte pustit nevegetariána.
Jen se u vás, pokud mu vadí, že nedostane maso, nenají.
To, že své služby cílíte na určitý segment populace, neznamená, že tím ty ostatní diskriminujete. Nediskriminuje dámská kadeřnice, nebo obchod s pánským oblečením. Pokud si pán chce nechat udělat, trvalou, bude obsloužen. Pokud si dáma chce koupit kravatu, nic ji v tom nebrání.

Diskriminujete, když se u vás chce najíst černoch, nebo Rom, a vy jej nechcete na základě jeho rasy obsloužit, nebo jej odmítnete pustit dovnitř, ačkoliv jinak splňuje vaše podmínky, neobtěžuje ostatní hosty, nedělá hluk a chová se slušně.
Diskriminaci zakazuje ústava a trestní zákon.

Ale nediskriminujete, když provozujete prvotřídní restaurant či bar ve kterém stanovíte jako podmínku vstupu společenský oblek a někdo se dožaduje vstupu ve špinavých montérkách.

Stát nemluví do “toho co se prodává”.

Za svůj sortiment odpovídáte vy. A stát Vám do toho nemluví, pokud nechcete prodávat alkohol mladistvým, drogy nebo jiné zakázané látky.

Ceny si stanovíte rovněž vy, a máte v tom úplnou volnost, pokud zákazníka neklamete a nepodvádíte. Na to dohlíží Česká obchodní inspekce a reguluje to trestní zákon a obchodní zákoník.

Nic kromě antikuřáckého zákona nezakazuje kouření v prostorách obchodů. Pokud jsem si toho nepovšiml, tato diskuze je o míře restrikcí takového zákona, o jeho potřebě a o jeho smyslu.

Já si ještě pamatuji dobu, kdy se v prostorách velkých obchodů a nákupních střediscích kouřit (na vyhrazených místech) smělo. Ostatně někde se to smělo až do přijetí tohoto zákona. Rozhodoval o tom majitel.

Městské vyhlášky o zavírací době stanoví limity, například pro zavření v deset večer, nebo o půlnoci. V jejich mezích vám nic než zdravý rozum nezakazuje otevřít si restauraci s prodejní dobou od tří do čtyř hodin odpoledne. Ale existují jídelny a kantýny otevřené pouze v době podávání obědů.

O tom kde vůbec smí být hospoda rozhoduje stát, respektive město. Ale totéž platí pro továrny, nebo prodejny zeleniny, nebo ordinaci lékaře, nebo prodejnu domácích potřeb, autodílnu, nebo provozovnu instalatéra. To neznamená, že továrna atd. není soukromá.

Ani taková soukromá továrna nesmí diskriminovat, odepřít zaměstnání na základě rasy, odmítat své výrobky prodávat Romům atd.

Zákony a omezení regulují téměř vše, můj odpor k antikuřáckému zákonu je založen právě na tom. Ne na regulacích jakožto takových, uznávám, že některé jsou potřebné a užitečné, ale na jejich počtu, na jejich skutečné potřebě a na jejich interferenci se svobodným podnikáním a právem zákazníků na nejlepší služby a nejlepší produkty a výrobky – s tím vším nadměrná regulace interferuje.

Nemám nic proti zákazu kouření ve vozidlech a ve stanicích veřejné dopravy, na poštách, nebo úřadech. Tam není alternativa, není alternativní MHD, alternativní tramvaj, nebo alternativní státní úřad.

A už vůbec neupírám nekuřákům právo na restaurace bez zápachu tabáku, naopak je v tom podporuji.
Jen se divím, že militantní nekuřáci chtějí totéž právo odepřít kuřákům. Je to totéž, jako by vegetariáni chtěli plošně zakázat prodej řízků, svíčkové a tlačenky ve všech restauracích.

(fb) Tomáš HAAS

Tomáš Haas je politický konsultant a publicista. Narodil se v Praze. Emigroval v roce 1969 do Kanady, kde studoval historii a politologii. Působil jako konsultant v Kanadě a USA. Mezi léty 1991 a 1996 působil v Praze jako poradce primátora Hlavního města Prahy, několika ministrů a Úřadu vlády. Potom se na několik let vrátil do Kanady a USA, kde opět působil jako nezávislý konsultant. Do republiky se definitivně vrátil roku 2005 a mezi lety 2005 až 2008 byl interním poradcem presidenta republiky, v letech 2009 – 2010 byl poradcem tehdejších předsedů vlády – Topolánka a Fischera.

TOMÁŠ HAAS: Hospoda je soukromý prostor, který si majitel provozuje podle svého obchodního zájmu