ŠUMAVSKÝ ČAS ADVENTNÍ: Lidové tradice, týkající se Lucie, vznikly kolem 15.-16. století, některé ještě dříve
I chodil anděl boží
v ten dlouhý truchlý advent po Čechách.
Na varhany mu větry hrály,
dveře se před ním samy otvíraly
a provázely ho neviditelné kůry:
Rosu dejte nebesa shůry.
A mluvil anděl boží,
kde vešel v dům: Buď statečný a věř.
A dětem zahořely tváře
radostí, silou z nebeské té záře
a matkám i otcům spadla s prsou můra.
Aleluja, aleluja.
Tak žehnal anděl boží
a sílil mdlé. Buď statečný a věř.
Před osudem a před věčností
je víra a statečnost nejvyšší ctností.
Všem, kdo pevně věří,
vždycky se v dálce spasné jitro šeří….. Torzo života, 1902 Karel Toman
V adventu šumavských vsí září dvě jasné noci. Temně rudá noc na svatého Ondřeje, plná potlačovaných dívčích přání. A noc na svatou Lucii, v níž světice s dřevěným nožem putuje ode dvora ke dvoru. Mezi nimi stojí v záři zlatý den Marie Panny: to mladé ženy zahlédnou plout ve vidině zlatá obilná pole nad bíle nadýchanými stráněmi:
Maria Panna s Ježíškem malým,
na ruce nese ho obilím zralým…
Zvláštní píseň, která mladým ženám utkví natrvalo v mysli. Advent matek splývá s církevním rokem.
Svátek svaté Lucie je nejmagičtějším a nejtajemnějším dnem celého adventu! Tento den byl zasvěcen věštění a čarování a vztahuje se k němu nespočetné množství pověr a lidových zvyků. V předvečer Luciina svátku nastane jedna z nejtemnějších nocí v celém roce a zlé čarodějnice teď mají obrovskou moc!
Lidové tradice, týkající se Lucie, vznikly kolem 15 – 16. století, některé ještě dříve. To nám dokazuje právě přechod mezi juliánským a gregoriánským kalendářem. Zvyky až po přechodu kalendářů jsou lehce rozpoznatelné. Např. podle dvanácti dnů mezi svátkem Lucie a Štědrým dnem se věští počasí příštího roku po měsících. Ovšem zvyky o úklidu a o známém rčení Lucie noci upije, patří do doby před gregoriánských kalendářem.
Podle našich počtů by se tedy Lucie měla slavit až 21. prosince, čemuž by tyto dvě zmíněné tradice odpovídaly, neboť na tento den připadá podle nového kalendáře zimní slunovrat. Jejich příchod se spojoval též s čistotou.
Lucky nosily v ruce husí křídlo nebo koště a předstíraly, že vymetají z domů prach a špínu. Symbolizovalo to očištění ode všeho starého a zbytečného, co tady zanechal právě se končící rok. Kromě toho tyto bílé ženy kontrolovaly, jestli mají hospodyňky v domácnosti před příchodem svátků hezky uklizeno – a běda té, u které by našly nepořádek!
Lucie pocházela z bohaté rodiny, narodila se roku 286 v Syrakusách, kde prožila celý svůj život. Od dětství byla tajnou křesťankou a tajně se zaslíbila bohu – složila slib věčné čistoty. Když jí matka chtěla vdát za pohana, uprosila ji na odklad svatby. Matka se v této době roznemohla a Lucie ji přesvědčila, aby se vydala do Catanie ke hrobu svaté Agáty. Matka se zde zázrakem uzdravila a za to, že ji dívka tak dobře poradila, slíbila jí splnit jakékoli přání. Lucie se vyprosila zrušení svatby. Matka svolila, avšak uražený mladík udal dívku místodržícímu císaře Diokleciána, který nechal Lucii velmi krutě mučit, až ji nechal usmrtit dýkou v hrdle nebo setnout.
Zde se legendy rozcházejí. Jiná legenda tvrdí, že nebyla tak krutě mučena, ovšem protože odmítla obětovat pohanským bohům a vzdát se víry, měla být odvezena do nevěstince povozem s volským zápřahem (to byla tehdy velká ostuda). Jenže když dívka usedla na vůz, nemohli s ním hnout. Ani lidé, ani koně. Rozezlený kat jí podříznul hrdlo….
Čas od svaté Lucie po Tři krále černou zimou nazýváme…
Černou zimou nazývali naši předkové dobu předlouhých až šestnáct hodin trvajících nocí a povětšinou kalných a pošmourných dnů. Jde o období od svátku Lucie (13. prosince) až do Tří králů (6. ledna). Pojmenování černá zima je nejčastěji odvozováno také od vlády noci v období kolem zimního slunovratu a převahy mlhavých dnů.
Lucie v magických praktikách
Dříve byla se dnem sv. Lucie spojena i řada magických praktik. Vesničané věřili, že o tomto dni se scházejí čarodějnice, aby kuly pikle a škodily dobrým křesťanům. Svatá Lucie byla považována za mocnou ochranitelku před jejich kouzly a čáry. I v dnešní době si můžeme advent zpříjemnit některým z dávných zvyků našich předků. Nadšené z toho budou především naše děti.
Pokusme se zapomenout na stres a zkusme si vychutnat toto období jak nejlépe to půjde. Zapomeňme jednou v roce na všechny starosti a vychutnejme si krásné okamžiky s rodinou. Vůbec nezáleží jestli patříme mezi věřící nebo ne, užít si příjemnou atmosféru v rodinném kruhu se dá nejlépe právě o vánocích. A nezapomeňte, že i když to tak venku zatím nevypadá a světla stále ubývá. Už brzy se začne blýskat na lepší časy, sluníčko se k nám začne opět vracet a to přeci stojí za oslavu!
Připravuje: Miroslav KŮS ANDR3ES
Foto: archiv autora