STARÁ ŠUMAVA: Kterak v časech vládnutí císaře pána rukovali na frontu muži ze šumavských vesnic a samot
U teplých kamen sedí stříbrovlasý děd, též účastník Velké války, a mladé nové pokolení, sesype se k němu, na kolena usedají a žebroní útlými hlásky: „Děde, vypravuj o té Veliké válce!“
On se zasní, zraky upnou se v dáli, obejme vnuky své a začne vzpomínati jak veliká doba zrodila velké pokolení, muže chrabrých srdcí, kteří dovedli hrdě umírat za svou vlast, jak přišla doba, která zázrakem tvořila z otroků svobodné národy….
Stačily dva výstřely v Sarajevu a padesát milionů lidí rukovalo na frontu, osm milionů zahynulo v zákopech první světové války. První světová válka přinesla do kraje šumavského hlad a bídu. I zdejší muži jsou povoláváni na frontu a pozůstalí po padlých zoufají nad ztrátou svých nejbližších.
Nastává zoufalý nedostatek potravin a všeho potřebného zboží, ceny rostou. Lidé trpí hladem a spásu hledají ve své zbožnosti, všichni lidé zde jsou silně věřící katolíci. Bolest do srdcí venkovanů se ale vlévá, když dochází k sejmutí posvěcených zvonů z kostelních věží k jejich přetavení na kanóny, dokonce jsou v kostelích pro tyto účely zabaveny i varhanní píšťaly z cínu, to vše pro nesmyslné zabíjení.
I na Šumavě vyrostly po první světové válce pomníčky se jmény těch, kteří se ze zákopů domů nikdy nevrátili. I v nezapadlejších vesnicích a osadách připomínaly a dodnes připomínají muže, kteří položili život za císaře pána. Odpočívají v hrobech rozesetých po téměř celé Evropě. Co víme o jejich osudech, o válečném utrpení?! Jakoby celá generace mimořádně statečných mužů, kteří nikdy nezradili slib daný císaři a Bohu, ani neexistovala. Měly být také mementem, varováním, aby hrůzy války už nikdy neopakovaly. V tom se jejich stavitelé bohužel osudově mýlili.
Těsné sousedství s hranicí bývá v dobách míru zárukou bohatství a rozvoje obchodu. Málokomu tu záleželo na národnosti, nebo na řeči, kterou se hovořilo. Německy i česky tu uměli všichni, a díky poctivé práci si zdejší lidé nehleděli navzájem do talíře se závistí. Navíc všichni místní platili za velmi ochotné a zbožné obyvatele. Ručně malované svaté obrázky se z této vsi vyvážely do celé Evropy, a pomohly vydělat i na stavbu zdejšího kostela, jehož mocné zdi můžeme obdivovat ještě dnes.
Když se ale ručička hodin, měřící běh času, se přichýlila k začátkům dvacátého století, začala se situace měnit. Na Šumavě rázem žila jen pětina Čechů, ti ostatní se cítili být více Němci, nebo alespoň rodilými Rakušany. Zejména poslední dvě světové války znamenaly změny na Šumavě. S nimi odešla stará Šumava i tradiční řemesla. Na kdysi nepřístupná místa se vracíme už více jak čtvrt století, abychom znovu poznali, jak málo chápeme z toho, co se tady odehrálo.
Jak to bylo armádou? Byla to jejich země, v rakouskouherské monarchii se narodili, byli jejími občany, byli monarchií vychováni. Do roku 1858 byla armáda habsburské monarchie doplňována na základě tzv. konskripce, tj. evidence osob schopných vojenské služby a jejich určování vrchnostenskými úřady k vlastnímu výkonu, která v letech 1768 až 1781 postupně nahradila původní verbování. V době napoleonských válek byla celoživotní vojenská služba zrušena císařským patentem z 4.5.1802 a nahrazena službou po dobu 10 let u pěchoty, 12 let u jízdy nebo 14 let u dělostřelectva a ženistů. V roce 1811 došlo k jednotnému stanovení délky vojenské služby na 14 let a v roce 1845 byla zkrácena na osm let.
Nový zákon o doplňování vojska, který vstoupil v platnost v roce 1858, zavedl všeobecnou brannou povinnost, přičemž aktivní vojenská služba trvala 8 let a záloha 2 roky. Odvodní povinnost vznikla od 1. ledna roku, kdy branec dovršil dvacet let, a trvala po dobu sedmi let. V rámci uvedeného zákona ale existovala celá řada výjimek, např. možnost „náhradnictví“ nebo zaplacení osvobozovacího poplatku či uvolnění četných vrstev obyvatelstva od jejího plnění. Od povinné vojenské služby byli osvobozeni duchovní, úředníci, lékaři, učitelé,studenti vysokých škol, majitelé zemědělských usedlostí a jediní synové nevýdělečných rodičů apod.
Dosavadní verbovací okresní velitelství byla nahrazena doplňovacími okresními velitelstvími, která se trvale starala o doplňování příslušných pluků bez ohledu na jejich dislokaci. Z území dnešní České republiky bylo odváděno cca 16 tisíc branců a ze Slovenska cca 4 tisíce nováčků. Vlastní osmiletá vojenská služba byla v mírové době střídána dlouhodobou dovolenou, která byla v první polovině 60. let udělována značné části mužstva již po dvouměsíčním výcviku.
V branném zákoně přijatém 5.12.1868 došlo k prosazení plného zavedení všeobecné branné povinnosti, a to především zrušením četných osvobození od vojenské služby. Zároveň byla nově stanovena odvodní povinnost pro všechno mužské obyvatelstvo ve věku od 20. do 22. roku, a služební povinnost na 12 let Tato doba 12 let se dělila na tři roky prezenční služby (u námořnictva čtyři), sedm let v záloze a dva roky u zeměbrany. Maturanti a vysokoškoláci měli právo do armády vstoupit dobrovolně a sloužit pouze jeden rok.
Nově bylo doplňování armády regulováno stanovováním kontingentů branců, které parlament schvaloval vždy na dobu 10 let. Místo původních 79 tisíc mužů se podle zákona z roku 1868 jednalo o roční kontingent 95 tisíc mužů a od roku 1889 o 103 100 mužů. Pro zeměbranu byl v roce 1868 stanoven roční kontingent 22.500 mužů. K dalšímu zkrácení vojenské základní služby došlo v roce 1912 a nadále trvala pouze 2 roky, avšak u speciálních druhů vojsk zůstala tříletá a u námořnictva čtyřletá.
Zdroj: František Schusser
Málo známý film Cesta pustým lesem. Černobílé podobenství, které se odehrává na Šumavě v předvečer první světové války. “Je to film o tom, jaké jsou vztahy mezi lidmi, a že někdy dojdou až do průšvihu,” říká o snímku jeho režisér Ivan Vojnár. Známý kameraman a dokumentarista tímto snímkem debutuje v oblasti hraného celovečerního filmu. Baladicky laděný příběh hrstky obyvatel ze zapadlé vesničky na Šumavě v roce 1913, do jejichž osudů se vepsala drsná příroda. Platí to především o půvabné Anně, jejíž sen o šťastném manželství se po falešném nařčení sesype jako domeček z karet. V bludném kruhu se ocitl i stárnoucí pošťák Kokesch a o nový začátek své životní pouti se tu zároveň pokouší i vídeňský lékař Holoubek. V okamžiku, kdy se zdá, že mu svitla naděje, přichází léto roku 1914 a s ním i válečný konflikt… Poetické vyprávění o marnosti lidského putování časem i prostorem vyniká vytříbenou kamerou a elegickou hudbou manželů Havlových. Film se skládá z epizod, mezi nimiž je mnohdy jen velmi volná souvislost. Dějová linie zůstává v rámci lyrické licence roztříštěná, nedotažené jsou i podstatné dějové motivy. Zdroj : Česko-Slovenská filmová databáze. Natočeno v Kašperských Horách a blízkém okolí.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora