ZMĚNY NEJEN K LEPŠÍMU: Když se všechno to krásné vytrhne, zůstane člověku v srdci jen obrovská propast
Konečně přestalo pršet a vypadá to na krásný den plný nových věcí. Sluníčko začalo pouštět paprsky do trávy a na obloze se rýsuje krásná blankytná obloha. Tak to rozhodně pozvedne náladu. Těch chmurných a zatažených dnů bylo celkem dost. Láká to na procházku, je třeba vyčistit si hlavu a načerpat sílu do dalších dnů. A konec konců udělat něco i pro své zdraví.
Nápad, který se rodí v mé hlavě, nabírá smysl a směr. Kousek od nás je místečko, které mám ráda. Vždycky to vyvolá vzpomínky na dobu, kdy děti byly malé. Ten čas ale tak neskutečně rychle utekl.
Dnešní podoba zdaleka už nemá tu romantiku jako tenkrát, ale ještě stále jsou tu rysy, které jsou naprosto dokonalé a přibližují dobu před více, než 25 lety…… Zavřu oči a promítám si starý film. Koupeme se v místní nádrži, děti tu mají houpačky, na břehu sedí partička s kytarou a harmonikou a kolemjdoucí se přidávají ve zpěvu. Do místního občerstvení není daleko, ceny jsou přijatelné a konec konců to pivko k opečenému buřtíku taky patří. Rodiny s dětmi si hrají s míčem na louce a tak nějak všichni po hromadě se staráme o ohýnek, který je k dispozici všem. Někdo si odskočil do lesa na houby, ale zároveň se odklízely větve a nepořádek. Jo jo taky se tu v zimě pořádaly sjezdy z kopce na pytlích, to byla sranda nebo i Mikulášské nadílky. A když byl Den Země, děti tu měly připraveny soutěže a úkoly, jak chránit přírodu, jak se k ní chovat a učily se poznávat dary, které jim lesy ukrývaly. Školy tu pořádaly orientační běhy terénem a do krmelců se nosily dobrůtky. To nebyl sen, to byla realita, na kterou moje děti rádi vzpomínají.
Otevřu oči a vzpomenu si na to, co tu v podstatě má v budoucnosti stát. Četla jsem reakci jednoho místního podnikatele na vyjádření lidu. Přestaňte štvát lidi… Ou, to je tedy střela, která zasáhla. To přece není štvaní, to je také realita. To že se nás obyčejných lidiček nikdo na nic neptá, je smutné. Je velmi těžké pochopit, že vlastně se postaví na první místo něco, co těžko využije každý občan v tomto městě. Starší generace, postižení a nemocní lidé jakým způsobem budou moci využívat tyto prostory.
Chápu všechny možné ekonomické důvody a různé plány budoucnosti. Ale zároveň si kladu otázku, myslí se i na to, že tu lidé měli srdce? Když se všechno to krásné vytrhne, zůstane v srdci jen obrovská propast, dokážete ji spravit nebo něčím krásným nahradit? Nebo budete ji nadále prohlubovat a trhat srdce na kousky, že už nebude mít vůbec pochopení pro vaše kroky a záměry? Že ztratíte důvěru občanů, kteří ještě stále mají tohle město rádi, a bez nich byste spoustu věcí nedokázali? Inu zkusíte i na toto najít místo ve svých projektech?
Petra LITVANOVÁ
Koláž: (red) – Za krásnější Vimperk