NA VÍKEND: Hastrman na sáňkách, Nerudný čert, Světlík na zádech. Tři pověsti od Ondřeje Fibicha

Hastrman na sáňkách

V Brdě chtěli zhotovit ke studni dřevěnou pumpu. Nikdo ale nechtěl dát ze svého šikovný kmen. Nakonec se domluvili, že dřevo ukradnou v noci z panského. Šel s nimi i místní silák Dejmek a protože bylo hodně sněhu, vzal na to své velké saně. Když se vraceli, ostatní utíkali napřed, aby je nikdo neviděl, jen Dejmek se lopotil se sáňkami. Když přijel k jednomu mostu, náklad jako by přimrzl k zemi. Dejmek se rozzlobil a povídá si pod fousy: „Rač mě tlač, ne abys mě ještě držel!“ Vtom ucítil, že se sáňky hnuly a jedou samy jako po másle. Ani nevěděl jak, v té tmě předhonil sousedy a zastavil se až před svou chalupou. Když se ohlédl, ze sáněk právě seskakoval hastrman, čtverácky se zašklebil a zmizel.

Nerudný čert

U Březových Lad si chodíval kdysi pekelník mýt do potoka nohy. Sedával přitom na pěkném granitovém balvanu. Jednou šel zrovna okolo jeden bylinkář za nemocným a čerta to setkání hrozně rozčílilo. Vyskočil, popadl ten velký kámen a mrštil jej po kolemjdoucím. Naštěstí se netrefil a balvan se zaryl u cesty do země. Ještě dnes jsou na něm vidět stopy čertovy zadnice a jeho kopyt.

Světlík na zádech

Kdysi se mezi Bučinou a Knížecími Pláněmi potulovalo divné svítící strašidlo a výskalo po lesích: ,,Ho ho ho!“ Jednou tudy šel jeden podnapilý mladík, a protože byla velká tma, furiantsky zavolal: ,,Muži, sem, potřebuji tě, budeš mi svítit!“ Než bys řekl švec, měl strašidlo na zádech. Světlík výhružně funěl a byl stále těžší a těžší. Mladíkovi bylo náhle ouvej. Tak tak se dopotácel k nejbližšímu křížku, kde strašidlo naštěstí zmizelo. Druhý den ráno jej našli sousedi a teprve s jejich pomocí se dostal domů.

Ze sbírky pověstí Dědictví Šumavy autora Ondřeje FIBICHA

Foto: archiv internetu