STARÁ ŠUMAVA: Na šeré dálavy času odkazují zdáli viditelné obětní kameny poblíž Horních Světlých Hor
POSVÁTNÉ KAMENY ŠUMAVSKÉ…..
Tisíce let tu v zemi stojí,
to příroda jim vtiskla tvář
zrodem i bytím. Předci tvoji
je dali božství za oltář.
Když se ten dávný smysl tratí,
zrak už k nim nikdo neobrátí.
Včerejší svět snad zasvé vzal,
kámen však trvá, mluví dál…………(Otto Milfait)
Na šeré dálavy času odkazují obětní kameny u Horních Světlých Hor, zdaleka viditelné na vrcholu svahů a nevysvětlitelné ve své pravěké monumentalitě. Rozpadlé hrady na prahorních skalách, jejichž obstarožní žula pableskuje na slunci slídovými zrny, chrání i varují doliny a úvaly pod sebou, ta někdejší mocná ostraha dávných solních stezek. Jsou nekonečně krásné ve svém návratu k divočině, z jejich cimbuří bují mladé jedle a útlé svíce hadince se modrají z travou porostlých kamenných říms na ostěních oken.
Svět našich prapředků byl tak jiný, že ho dnes jen těžko můžeme pochopit. Obyvatelé městečka Strážný (dříve mělo název Kuschwarda) a okolí u bavorských hranic na jihu Čech s úctou a bázní navštěvovali Pohanské kameny. Návštěvníky přitahoval obří kamenný oltář s dvojicí menhirů, které vypadaly jako čertovské rohy.
V roce 1925 se psalo o záhadných bytostech, občas tu někoho vyděsily. Také se diskutovalo o funkci podivných žlábků a kamenných mís. Prý se v nich zachycovala krev nevinných obětí.Vše vypadá, jako by naši předci očekávali návštěvu z nebes. Možná je „bohové z hvězd“ trochu zaskočili, přicházeli z opačné strany, z „pekla“.
Pohanští obři – Heidenmicheln, Pohanské kameny – Heidensteine, Slunovratové kameny – Sonnwendsteine, Obětní kameny – jsou to názvy pro jeden a týž kamenný útvar na západním okraji Skalnatého hřbetu (Gaisbergu), nad zaniklou obcí Horní Světlé Hory (Oberlichtbuchet) a je na dnešních mapách nesprávně označován názvem Homole. Původní název celého rozsáhlého vrcholu, který býval odlesněn a dobře viditelný ze širokého okolí, byl Fanflek nebo Farrenfleck – Býčí skvrna.
Samotný skalnatý vrcholový útvar byl označován Heidensteine – Pohanské kameny. K upřesnění dávné historie je nutno dodat, že v našich pohraničních horách dodržovali původní obyvatelé až do 2. světové války tradici uctívání slunce jako božstva a ohně jako jeho kultovního vyjádření. Největší z ohňů se na Světlých horách konal každoročně na Sv. Jana Křtitele. Oheň měl biblicky vyjádřit: „Z prachu jsi povstal, v prach se obrátíš.” Ohně při slunovratech 21. června a 21. prosince vítaly slunce jako zdroj životodárného tepla, které se se sluncem denně vynořuje a zapadá.
Kdo dnes navštíví to místo, užasne nad nevídaně dalekým rozhledem, jaký se odtud zraku naskýtá a pochopí také, proč se právě ono jako žádné druhé nabízí k tomu, sloužit za posvátné obětiště, ze všech stran zdaleka viditelné. Pouhým okem je odtud za příhodných dnů vidět třeba Sonntagskogel, Staufen a přilehlé vrcholy Berchtesgadenských Alp. Jen směrem k východu je dnes výhled trochu omezen vysoko vzrostlými smrky. Na západ, jih i sever má zato zrak před sebou horu za horou až do mlhavé dálky.
Ohňová znamení, která byla předávána z určených horských vrcholů, a to Horním Bavorskem, přes Švýcarsko a ze severní Francie dál až na britské ostrovy, sloužila dorozumívání o směnném obchodě. Obyvatelé Čech a přilehlých zemí evropského Východu nabízeli zlato, perly, drahokamy i kožešiny výměnou za sůl a zbraně, které přinášeli Západoevropané. Dá se předpokládat, že už dlouho před Germány byly obětní kameny známy v Čechách usazeným keltským kmenům. K následující germánské době pak poukazují početné nálezy kančích zubů, které byly u obětních kamenů stále znovu zaznamenávány.
Zdroj: Matthäus Danner, autor těchto příspěvků v českobudějovickém měsíčníku Waldheimat, o kterém text pojednává, byl v letech první světové války a po ní řídícím učitelem v Horních Světlých Horách (Oberlichtbuchet) nedaleko Strážného (Kuschwarda). (Jan Mareš)
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
