NA AKTUÁLNÍ TÉMA: Kauza Haselburg aneb „Jak toto mohl někdo povolit?“ Názor Karla Harazima (Prostor)
Předsunutá bašta z 15. století a přilehlé domy jsou v posledních dnech masivně propírány v médiích. Beru za svou povinnost se k této situaci vyjádřit a doplnit potřebný kontext. Z hlediska legislativy je vše v pořádku. Tedy stavby jsou v souladu se stavebním zákonem a jejími prováděcími vyhláškami, obecně technickými předpoklady, územně plánovací dokumentací a v neposlední řadě závazným stanoviskem památkářů. Tedy úředníci stavebního odboru pouze kontrolovali soulad z výše uvedenými závaznými či doporučujícími dokumenty, protože zpřesňující regulativy na tuto historickou lokalitu chybí. A památkáři připomínkovali stavbu jako takovou a to z hlediska detailu, použitých materiálů, původní parcelace, sklonu střech apod.
Už mě nepřekvapuje, že jakmile se kdekoliv v památkové zóně města Vimperka postaví, zrekonstruuje dům nebo se veřejné prostranství vybaví novým mobiliářem, vždy to vyvolá menší či větší kontroverze ze strany veřejnosti a ne jinak je tomu i u staveb v bezprostřední blízkosti Haselburgu. Jen pro dokreslení situace, územní plán pouze reflektoval původní dřevěné objekty, které zde stály již na počátku 19. století a zděný dům, který byl v roce 2013 zbourán. To dokládá císařský otisk z roku 1837 a přiložené fotografie. To jsou tedy objektivní a doložitelná fakta a reálie.
S plným svědomím a vědomím musím říct, že za posledních 26 let postrevolučního období nevyrostl ve Vimperku lepší rodinný dům než je právě u Haselburgu, což je smutný fakt. Je zde vidět práce architekta a oponenta v podobě památkáře, i když mám k samotnému domu výhrady a pár věcí bych navrhl jinak, po formální stránce, z hledisky detailu, použitých materiálů a celkové kompozice hmoty dosahuje dům určitě kvality. Kdyby dům vyrostl na periferii města, kde se množí nevkusné, jásavě barevné, typové a pseudokanadské domy, nikdo by neměl žádné výhrady. Tvrdé kontroverze ze strany veřejnosti jsou zapříčiněny právě dialogem mezi soudobou architekturou a historickým objektem bašty.
A nyní si položme otázku. Měl snad na daném místě vyrůst rodinný dům s okny s lomeným obloukem, které jsou charakteristické pro gotický styl, či zde měl vyrůst renesanční dům se špaletovými okny? To by přece byla jedna velká lež, parafrázovat či neotřele imitovat historismy u novostavby. Vždyť přece gotický kostel ve Vimperku nebo v Prachaticích má ve svých útrobách barokní presbytář či vimperské náměstí po velkém požáru také dostalo úplně jiný vzhled a reagovalo na danou dobu a aktuální historický styl. Nebo se mohlo dojít ke společenskému konsensu, že zkrátka na tomto místě žádná stavba stát nebude, i když historicky zde byla a dosahovala podobné výšky. K tomu je ale zapotřebí diskuze na téma architektura, kultivace veřejného prostoru a městské plánování. To je i jeden z důvodů proč náš spolek začal tato témata otevírat a Vimperk v tomto ohledu posouvat. A že by to nemohlo dopadnout hůře? Věřte mi, že mohlo…
Na této realizaci můžeme demonstrovat pár poznatků a hledat příčiny vzniku hmoty daného domu. Na danou lokalitu ani na žádné jiné místo ve Vimperku není zpracován regulační plán, tedy podrobnější závazná dokumentace v porovnání s územním plánem, kde se můžou objevit regulativy jako maximální výška hřebene, která by mohla regulovat výšku celého domu, dále pak zastavěnost pozemku, závazná uliční čára atd. Regulační plán tedy zpřesňuje a reguluje podmínky výstavby dané lokality, ovšem takový dokument musí projít schvalovacím procesem zastupitelstva a vůbec, tuto dokumentaci musí někdo iniciovat. To má ovšem opět úskalí v reakci veřejnosti. Doba, kdy se někomu něco přikazovalo přece dávno pominula. A pranýřovat lidi, kteří pouze využili možnosti bydlet v rodinném domě na tomto místě, jež umožňuje územní plán města Vimperka, je minimálně nevhodné.
Shrnuto podtrženo debata by měla probíhat předem, ne se ozývat, až je stavba dokončená nebo ve fázi realizace. Aby rozvoj města Vimperka a okolních osad probíhal koncepčně a samotná výstavba dosahovala určité úrovně, je zapotřebí, aby společnost byla aktivní již ve fázi přípravy a město srozumitelnou formou prezentovalo jeho záměry potažmo koncepční dokumenty jako je územní plán, strategický plán, či územně plánovací podklady v podobě prověřovacích územních studií. Pokud je ale veřejnost pasivní a ozývá se až ve fázi, kdy někde něco vznikne, bylo by vhodné upustit od liberalismu ve stavební praxi a přijít s koncepcí, jak se město bude plošně a prostorově rozvíjet ne jenom v centrální části města, ale i na jeho periferii, tedy stanovit potřebnou regulaci na rozvojové oblasti a dostatečně je prověřit územními studiemi, aby byly podmínky výstavby dané a ošetřily se specifické lokality jako je právě ta u Haselburgu.
Karel HARAZIM, PROSTOR Vimperk, Regionální platforma pro zvyšování povědomí o významu architektury, urbanismu a městského plánování
Foto: archiv Karla Harazima
NÁZOR REDAKCE: Kdyby s výstavbou nepočítal územní plán města, dva domy by u Haselburgu dneska nestály
